cim dal, tim lip...

Moje skoro tchyne je 1500km daleko,  ctvery hranice, mimo EU... myslim ze je to idealni

tady ovšem hrozí jiné nebezpečí

taková tchyně když se jednou rozhoupe k návštěvě, nezůstane jenom na kafe...

tchýně je fajn

Ani já si nemůžu stěžovat, moje tchýně nám nikdy nestrká nos do dění v domácnosti. Je strašně fajn!!!

tchyně

Jsem snacha i tchýně. Záleží, jaké se sejdou povahy. Snažím se. Jsem dost přizpůsobivá, ale nenechám se sebou orat. Takže máme vztahy přijatelné. Již dávno jsem se smířila, když dojde na lámání chleba, mají vlastní děti přednost. I já bych byla taková. Zadostiučinění pro mne bylo, když se mě jeden pán zeptal, že by ho zajímalo, jak vycházím se svojí tchýní. Že prý s ní nikdo nevyšel, s každým se pohádala. Nejsem hádavá, vždy jsem to ustála, ale znovu bych do soužití v jednom domě nešla. Mám ji docela ráda, ale vztah matka a dcera je docela jiný. Takže se naučte svoje tchyně alespoň respektovat. Ony si to většinou zaslouží. Hodně zdraví a krásné dny.

Moje tchýně je

Moje tchýně je také dobrá žena,ale kdzž dojde na lámání chleba vždy dá přednost manželově sestře.Tedy své dceři přede mnou nebo před mým mužem.Je to smutné,když se tolik snažíme jí ve všm pomáhat.

Re: Moje tchýně je

Moje skoro tchýně (nejsem vdaná, žiju s přítelem v domku asi 10m od jejího) vůbec není hodná a mimo jiné taky vždy upřednostňuje přítelovu sestru a její oblíbená věta zní :"ty se přece s mojí dcerou nemůžeš srovnávat". Dělá mi i horší věci, ale to by se sem ani nevešlo. Asi se kvůli ní s přítelem po 2,5 letech rozejdu, protože on se odmítá odstěhovat.

Moje tchýně je super

Jezdim za ní sama a ráda. Vždycky dáme vínko a už to jede A  ráda když může tak pohlídá malou. Jen se modlim, aby to vydrželo

Důležitý je i začátek...

Já s tchýni vycházím dobře, ona je trochu nešťastná z toho, že nemáme moc vřelý vztah, ale to podle mě není podstatný. Důležitý je, že spolu vycházíme, že se jedna druhé nevyhýbáme a že se na všem domluvíme, ne? Ona totiž udělala jednu velkou chybu - když jsme a manželem spolu chodili, chovala se ke mně dost husně, neosobně, takže každý setkání bylo pro mě nepříjemný. Po svatbě najednou velký obrat, jsme najednou jedna velká šťastná rodina a máme se všichni rádi! No, a mě to po těch letech nějak nešlo, takhle přepnout... Takže ten začátek je strašně důležitej, z mýho pohledu.Přijmnout partnera už od začátku. Já to tam prostě v sobě mám... ALe jinak je fajn, snaží se, což oceňuju:-) Trochu kafre do výchovy, ale to já se nedám-)

Re: Důležitý je i začátek...

Ahoj Bady, přesně takhle to bylo u mně, s tím rozdílem, že tchánovci se ke mně chovali opovržlivě a studeně asi 8 let, ačkoliv já jim nikdy nic neudělala.Pochopitelně po takovém "zpražení" jsem tápala, vůbec jsem nevěděla, co s tím,na to mě rodiče nedokázali připravit... prošla jsem fází "pokusím se zalíbit" až k výslednému postoji "mám svou cenu a když vám nevoní, tak si trhněte nohou". Letos jsme se s přítelem vzali, po 12 letech chození, a já si uvědomila, že najednou je o mně zájem , vžyť "patřím do rodiny"..!  Pche, na to jim kašlu. Já už jsem mezitím přeci jen o něco vyspěla a pochopila jsem, že mám svou hodnotu a už se i umím rozhodnout, co chi a co nechci, takže nějaké podlézání mě teď rozhodně neovlivní. Dělám to asi podobně jako ty - přáním vyhovím, chovám se vstřícně a slušně, ale kamarádi z nás nikdy nebudou.Přeju ti hodně štěstí! Ať jsou z nás jednou lepší tchýně, než máme my...

A co až my budeme tchýněmi?

Myslíte si že budeme jiné než ty "dnešní" tchýně a že nás partneři našich dětí budou milovat a nebo alespoň snášet a nemluvit o nás sprostě? Já to tedy teď říct nedokážu jaká budu za těch x let. Mám to štěstí, že se svou tchýní vycházím dobře, ale trocha tolerance a méně předsudků nám určitě neuškodí.

Co clovek, to nazor

A já zase hlásím

že je moje tchýně děsivá krááááááva!!!!

povšimněte si prosím

že kolegyně před vámi píše o tchyni v minulém čase, tudíž potvrzuje pořekadlo o pivu a uzeném.

POSLUŠNĚ HLÁSÍM, ŽE JSEM MĚLA NEJLEPŠÍ TCHYNI NA SVĚTĚ -

A MŮJ MUŽ TO TVRDÍ TAKY. TAK!

to ovšem znamená

že na nás ostatní už zbyl jenom ten póvl. Italové třeba zjistili, že pravděpodobnost rozvodu se snižuje s každými 100 metry vzdálenosti bydliště manželů od bydliště tchyně. a to si prosím nedělám srandu.