Dědečky ne?

Pomocí náramku vám babičku nebo maminku vrátí domů...a dědečka nebo tatínka ne?

Je to hrozné

V rodině mého přítele to diagnostikovali u babičky, které bylo něco málo přes 60. Ačkoliv žila aktivně celý život, nemoc měla celkem rychlý průběh. Každého podezírala z krádeží, schovávání věcí. Prodavačce klidně zaplatila deset rohlíků tisícovkou a odešla. Nejhorší bylo, že v určité fázi se to začalo jakoby zlepšovat a ona si vybavovala spoustu zážitků a pak zemřela...bohužel. Asi to není tragédie pro nemocného samotného, který si to neuvědomuje, ale pro okolí, které se mu snaží všemožně pomoci, ale asi to nikam nevede.

Je to opavdu smutná nemoc

tchýni je dnes 55 a nemoc u ní diagnostikovali před 4 lety. Dnes nás zatím poznává, ví, že je doma a občas složí i souvislou větu. Obléká se sama a asi se zatím sama i myje. Věci jako jídlo apod už nezvládne, jídlo jí připravujeme. Trpí depresemi a často pláče, protože asi ví, že tato situace není normální. Přijde do pokoje dívá se na nás a po několika minutách opět odejde. Má trochu problémy s motorikou, proto chodí pomalu a v podstatě neslyšně.

Od jisté doby se vtipům o tchýních nesměji. Ještě před několika lety čiperná ženská se nám před očima proměňije c trosku.

Re: Je to opavdu smutná nemoc

jojo smutnej pribeh, ... bohuzel takovydleho cloveka ani nepobavis (podle stupne stadia rozkladu), protoze si na to nevzpomene

Tak bych nechtěl pojít...

Mým snem je se v 75-ti zabít zdravý při pilotování svého Ferrari, případně vrtulníku, a to cestou od své mladé milenky ke své další mladé milence...