Nerozhodnost je silena...

rozhodnout se je to nejtezsi...ale v tomto pripade bych se k priteli, ktery si ze me dela hard nevracela uz potreti, co by to udelal...laska boli, ale odtud potud...a pak..kazdy ma na svete toho praveho...jen mu musi dat sanci...a cas ukaze, jestli ten druhy je lepsi...nebo to bude ten treti ctvrty....nebo jestli je to ten prvni...

Udělá to zas!

Pokud by tvůj dlouholetý přítel měl jeden výpadek, kdy by tě opustil a pak se vrátil, ty mu odpustila a vše by bylo ok, tak by se to dalo tolerovat. Ale pokud tě opustil několikrát a už si podle všeho zvyknul na to, že ho vždycky vezmeš zpátky, udělá to zas a zas a zas... A pokud počítáte do budoucna, že se vezmete a budete mít rodinu, budou ty jeho odchody a návraty mnohem těžší než teď...

jistota ceho?

Opravdu si Te ten Tvuj Nestaly chlapec jednou vezme? Bude to urcite maximalni vyvrcholeni vaseho vztahu. To mu potom asi budes uz jen slouzit jako bezpecny pristav na jeho "vypadech", kdyz mu zrovna nebude dobre, chudackovi. Rozchod je opravdu az zcela krajni reseni problemu. Takze pokud se da tolerovat, tak ne vice nez jednou..

Dala jsi svemu Novemu nadeji? Zalezi mu na Tobe? Zalezi Ti na nem? Jestli ho nechavas cekat v nejistote, tak ho tim jednak ponizujes, jednak trapis, a i kdyz Ti to asi nikdy nerekne, tak kazdy den cekani mu ubira sil. Mas predstavu, jak dlouho dokaze cekat? Nikdo nema bezedne sily (i kdyz si to obcas mysli) a kazda studna ma sve dno. Tak se rozhodni sama, je to jenom Tvuj zivot, a za svym rozhodnutim stuj pevneji nez skala. A hlavne - rozhodni se rychle, driv, nez bude pozde..

Do jedné řeky dvakrát nevstoupíš

Já mám z tohoto příběhu špatný pocit. Myslím, že se nemá brát na lehkou váhu takové scházení a rozcházení. Je to moc důležité rozhodnutí a nezáleží na tom jestli je ve fázi chození nebo manželství - ten kdo odchází bere na sebe riziko, že už se nebude mít kam vrátit. Pokud to na sebe vzal - pak nevstupuj dvakrát do jedné řeky - nikdy to už nevrátí zpátky. Já bych šla do nového vztahu s tím, že z tohoto stávajícího bych se poučila... Přeji hodně štěstí

Neboj se :)

Tak já jsem vsadila na jistotu - po šestileté známosti jsem se ve 27 vdala... Nebyla jsem bláznivě zamilovaná, ale myslela jsem si, že když se oba budou snažit musí tahle instituce fungovat... Ani ne dva roky po svatbě si manžel našel milenku, odstěhoval se a od Vánoc jsme rozvedení.. Nemá smysl něco lámat přes koleno. Podívej se, jak žije jeho rodina - on se bude také tak chovat. Jestli potkáš někoho, s kým si budeš rozumnět jako se sourozencem, tak to okamžitě poznáš :) Máš opravdu ještě čas a nenech si do ničeho mluvit - a to ani od maminky, přestože ty to myslívají dobře. Musí ti být jednoduše fajn :D. A nenech se jen 'lovit'. I my ženy máme právo být aktivní a ne jen čekat, kdo o nás škobrtne ;) Hodně štěstí a jestli je ti tvé město malé, tak se klidně porozhlédni po Evropě  ;) Á propos - moje svatba byla jedna super párty a nelituju toho :D.

Kdo hledá, najde...

Myslím, že je ještě spoustu času, najít toho pravého. Soudě podle toho rozcházení a scházení se to nejspíš stane znova. I kdyby pan Nestálý jednou dospěl, přijdou krize a bude těžko. On by si zas takhle "odskočil" a i kdyby ne, slečna Nerozhodnutá by mu to mohla v nevhodnou dobu připomenout... Řekl bych, že to je zbytečná zátěž toho vztahu, v manželství to pak nadělá problémy.

Slečna Nerozhodnutá má přeci ještě spoustu času najít toho pravého a začít krásný nový vztah. Už ví, co chce a co nechce. Pro vztah je důležité, aby si oba byli vzájemně oporou i v nepohodě, ale to zřejmě není případ pana Nestálého. Risk je zisk a v tomhle případě to platí dvojnásob. A že toho pana Nového nezná? Vždyť právě to poznávání je tak krásné...

nevim na co ceka...

az ji zase opusti? pravdepodobnost 99% ja bych s nim nebyla ani za nic

Teda to jsou věci!