Ona

Diskuze

Patří dítě do rodičovské postele?

Zatímco kojencům společné spaní s rodiči spíše svědčí, starší děti by se to měly odnaučit. Jinak se z hezkých rodinných zážitků stane zlozvyk, který neprospěje dítěti a může narušit i vztah rodičů.
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

_frankie_

1. 9. 2004 13:53
Náhodou,
já si myslím, že spát s maminkou není špatné. Tedy s maminkou svých - či cizích dětí
0 0
možnosti

ms69

28. 8. 2004 12:21
10ti letá dcera
Co si myslíte o tom, že s námi v jedny posteli spí poměrně vyspělá desetiletá dcera? Moje žena říká, že nás chce mít oba u sebe. Nemyslím si, že je to správné, naše sexuální možnosti jsou tím omezené a pro dceru to není v tomto věku určitě také vhodné. Bohužel svou si prosadit nemohu, byl bych proto vděčen, kdyby zareagoval na tento příspěvek nějaký odborník
0 0
možnosti

Krsky

30. 8. 2004 15:05
Re:
Nejsem sice odborní na tyto věci a měla jsem podobný problém se svou sestrou. Jsme tři sestry a všechny jsme měli problém s usínáním. Já jsem do svých dvou let své rodiče neuvěřitelným způsobem terorizovala neustálým a hlasitým řevem při každé příležitosti. Přesto jsem však byla při uspání uložena do své vlastní postýlky. Nikdy jsem s rodiči nespala. Prostřední z nás měla zlé sny a navíc byla náměsíčná. Tato kombinace byla strašná. Když nebloudila po nocích s peřinou a neotvírala okna, tak křičela ze spaní, že se topí v bažině. I toto však rodiče ustály a nikdy s nimi nespala v posteli. Zlom přišel až se třetím, nejmladším dítětem (Alena). Špatně usínala, neustále brečela a vynucovala si vztekáním přítomnost nějaké jiné osoby. Má matka si ji začala brávat do postele a to byla chyba. Alena toho začala vysloveně zneužívat a do 11-ti let  navštěvovala rodiče v posteli. Usínala sice ve své ale kolem půlnoci se přesunula k rodičům. Můj taťka z toho byl na mrtvici. Do té doby žili bohatým sexuálním životem a najednou nic. Zvláštní bylo, že Alena, když šla v noci k rodičům do postele a narazila na kraji postele na tátu, tak se otočila a šla zpátky do své postele, protože věděla, že ji tam táta nepustí, když ale narazila na kraji postele na mamku, tak ji odsunula a vlezla si k ní. Navíc se tím způsobilo mnohem více problémů, než si rodiče uměly představit. Alena nechtěla spát u babičky ani jinde. Kde nebyla "maminka", tam ona spát nebude. Dokonce se pro ni jelo ještě ve 12-ti letech na školu v přírodě. Osobně si myslím, že by jste měl především manželce vysvětlit, že si nepřejete, aby s vámi dcera spala a dceři vysvětlit, že je na to už moc velká. Chápu vaše rozhořčení, protože stejně trpěl i můj otec. Pokud vaše manželka nepochopí, že má mít dítě svoji vlastní postel, tak vám ovšem těžko pomůže odborník.
0 0
možnosti

uni148

28. 8. 2004 8:17
Co to je?!?
Tyjo ja s rodicema spal tak do jednoho roku, pak uz asi zase chteli pichat ... kdyz jsem rval, dostal jsem nafackovano nebo na pr.el, ale dycky jsem spal v takovy ty posteli se sitovymi postranicemi?!? Proto nechapu, co se tady vlastne resi za skoro incestni uchylarnicky?!?
 
Kdyz delala kamaradka au pair v Anglii, dycky detem narvala do drzky ctvrtku Stilnoxu a za pul hodiny uz o sobe nevedely - a paxem si to s ni rozdaval na posteli rodicu, kteri byli nekde na charitativni akci ... to byly casy. Jen nevim, jestli po asi dvou mesicich co jsme jeli domu nemely ty decka mensi abstacek na hypnotika! Checheche
0 0
možnosti

Fionna

27. 8. 2004 17:02
A proč ne?
Hm, moji kluci usínali od malinka také ve své postýlce, ale poté co  první syn z postýlky vypadl a druhý se o to snažil už po půl roce, radši jsem si je do té postele dala dobrovolně. Leda že bych je do té jejich násilně přivazovala, jak mi radila tchýně. Nějaké odborné poučky jsou nanic. Kdo nezažije, nepochopí.
0 0
možnosti

Vave

27. 8. 2004 14:35
Chce to trpělivost
Je pravda, že každé dítě je jiné, ale také je pravda, že musí mít od mala jistý režim, pravidelnost - děti milují "rituály". Pokud je dítě schopno v pohodě v určitou dobu jíst, mýt se, chodit na nočník, hrát si a pod., je většinou schopno i v určitou dobu usínat - ve své postýlce, později i ve svém pokoji. S předcházejícím pomazlením, s pohádkou či písničkou v postýlce. Lze přitom i "uspávat" medvídka, panenku či autíčko. Dítě ho "dostane na starost", to byste nevěřili, jak to pomáhá. Hlavní je klid, pohoda, úsměv, láska a dost času, ale času vymezeného, ne nekonečného. Jsem matka dvou už dospělých dětí, na návštěvu k nám od útlého věku jezdily děti manžela i naše neteře a synovci a nikdy jsem s tím neměla problém.     Jasně, že změna pro malé děti je náročná a zkouší si prosadit své a někdy i hodně brečet, ale vše se musí dělat klidně, postupně, ale hlavně důsledně.    Přeji všem rodičům malých dětí pevné nervy, pochopení a vstřícnost partnera a moře úsměvů. 
0 0
možnosti

Jintaj

27. 8. 2004 13:48
Brečí vám doma v noci dítě? Snadné řešení...
Zvuková izolace na stěnách pokoje to vyřeší.......
0 0
možnosti

striga123

27. 8. 2004 12:53
hrabeci rady
docela by me zajimalo, jak to teda maji podle te psycholozky rodice udelat, kdyz nesmeji nechat dite rvat, a zaroven by ho meli nechat v posteli samotne, kdyz ono samo nechce.
Dovedu si presne predstavit, jak by to dopadlo u nas: strcim holcicku do postele, ta zacne v tu chvili rvat, okamzite se zvedne na vsechny ctyri (od 6 mesicu veku) nebo se rovnou postavi(od osmi mesicu veku), popr. se okamzite pokusi prelezt sprusle (od jedenacti mesicu veku).
Pokusy odejit a přijit - "navstevy", jak radi pani psycholozka, vyusti v jedine - dite bude rvat tak dlouho, dokud opet neprijdu a nevezmu ho do naruci, a bude mu jedno, jestli toto bude trvat hodinu, dve, tri nebo sest.
Osobne se domnivam, ze kazdy rodic se musi snazit pochopit to svoje ditko a najit pro nej cestu, ktera mozna nebude z ucebnice, ale bude dobra pro nej.
Rady onech rodicu, kteri si to "dokazali zaridit" nemuzu oznacit jinak, nez jako rady hrabeci. Kdo nikdy nezazil, jake to  je, kdyz tricetidenni robe prorve dvanact hodin v kuse, ten nevi, o cem je rec.
Taky jsem cetla nejruznejsi knizky s dobryma radama,ale postupne jsem zjistila, ze rozumnejsi, nez dite odtrhavat od prsu podle ucebnice uz po dvaceti minutach, kdyz se ono chce jeste tulit, je nesmysl a nejrychlejsi cesta ke stresovani ditka. A tak jsme kojili treba ctyri hodiny v kuse, vsak ono to prestalo. V desti mesicich uz sama zacala ztracet o kojeni zajem.
Ze se nemaji deti chovat, aby si na to nezvykly? Taky hezka rada, ale co delat, kdyz dite kocar nenavidi a rve tak, ze se za vami otaci cela ulice? A tak jsem decko do sedmeho mesice nosila v satku na brise a dalsi dva mesice v satku na zadech. Dneska mame sportak, ve na ktery jsme postupne presli v deseti mesicich, bez zbytecneho kriku a vzdorovani.
A ja verim, ze stejne se vyresi i spani. Zatim malou uspavam v naruci, pak ji dam do postylky a od pulky noci, kdy se probudi a zacne me hledat, ji beru do postele. Ze
0 0
možnosti

johnfk

27. 8. 2004 12:16
Mame
petimesicni dcerku a od tri mesicu usina sama a bez problemu. Byl to sice boj pres emoce s manzelkou, ale vyslo to. Dceruska mela jen jedno usinani, a to ze zacatku, kdy se ji nechtelo a trochu brecela, ale ted polozena do postylky se smeje a vrti nez usne.
0 0
možnosti

PISATEL

27. 8. 2004 11:39
Mezi
mnou a manželkou spal syn 4 roky. mohl jsem se stavět na hlavu,ale nic jsem nedokázal.  Tohle bych už fakt zažít nechtěl!!!!!!!!
0 0
možnosti

Jintaj

27. 8. 2004 13:50
Re: To nic není...
Vím o případu, kdy synátor spinkal mezi rodiči až do cca 13 let  Dodnes (25 let) je silně citově vázán na matku a sexuálně frustrovaný panic.......
0 0
možnosti

zuzka268

27. 8. 2004 11:28
Moje dcera
spala od narození se mnou v pokoji, ale ve své postýlce, každá na jiné straně pokoje. Chodila spát v šest večer, nejpozději v sedm. Za noc se budila jen jednou na kojení a jinak jsme spaly až do rána.Přece nejsem otrok. Když jí byl rok, přestěhovali jsme se a malá začala spát sama v pokoji. Teď jsou ji 4roky a pořád spí sama.Lhala bych, kdybych řekla, že si ji k sobě někdy nevezmu, ale to opravdu ve vyjímečných případech.Mám to štěstí, že mám hodné dítě.Zatim...
0 0
možnosti