Je to přirozená věc...
Už to jsou 3 roky, ale občas si na to vzpomenu.
Termín jsem měla na 14. dubna 1998. Ale nic moc se nedělo, svoje bříško jsem "tlačila před sebou" pořád dál. Děťátko se začalo hlásit 23.dubna a to hned po 7. minutách. Žádná tragická bolest to nebyla, vzbudila jsem manžela, že bych teda potřebovala odvézt do porodnice...
A tam to vše začalo. Hned mě odvezli na sál. Manžel odjel do práce s tím, že až "to" bude, tak přijede a rodili bychom spolu. Porodní asistentka to plánovala na půlnoc. Půlnoc byla pryč a já pořád chodila po chodbě a pravidelně po 5 minutách prováděla dechová cvičení, chtěla jsem, aby miminko se cítilo co nejlépe. Další den to samé, po 5 minutách. Aby se neřeklo, že jsem tam došla jen tak pro zábavu, tak v ten večer mi praskla plodová voda. Samozřejmě, po celý ten můj pobyt mi prováděli ty různé testy, kdy jsem se nic nedozvěděla. Občas se mi povedlo nakouknout do spisů, kde jsem vyčetla, že všechno není zase tak růžové. Ale nikdo nic neřekl. Na co ?
Když za mnou přišla maminka, tak vysloveně "hleděla", že pořád mám to bříško... Ty dvě noci jsem nespala a třetí den jsem u kontrakcí omdlévala únavou a to jsem měla ještě rodit !
Ten třetí den to byla zrovna sobota, to vím jistě, protože jsem vyžadovala císařský řez nebo nějaké urychlení, protože ozvy miminka nebyly v pořádku. Bylo mi řečeno, že je weekend a anesteziolog není přítomen. Máma udělala "scénu". Na základě toho mi začali píchat kapačky na urychlení pak na zpomalení... V neděli ráno se mi narodila 4 kilová holčička, trochu modrá, ale byla živá ! Byl to porod s klešťama a ještě jí ze mě "tahali" tím způsobem, že jí "udělali" brachialis pravého plexe. Pravá ručenka jí "visela". Chodily jsme na rehabilitaci, ale celý ten cirkus byl naprosto zbytečný, kdyby mě vzali hned na císaře... Při své výšce 157cm...
Dcerka je zdravá a to je to nejdůležitější.