Makro květ

Makro květ

Diskriminaci žen nevyřeší zákony, ale trh

  • 27
Není to tak dlouho, co Centrum pro ekonomiku a politku pořádalo seminář k antidiskriminačnímu zákonu, který přišla obhajovat paní poslankyně Anna Čurdová.


Byl jsem též požádán o příspěvek, který jsem ovšem na rozdíl od ostatních přednášejících pojal žertovně, neboť děsivá urputnost diskutujících a absolutní nedostatek nadhledu a humoru mi jinak nedaly. Tady je:

Dovolte mi, dámy a pánové, abych se na dnes diskutovaný problém, tedy na rovné příležitosti mužů a žen, respektive na jejich právní ochranu, podíval z nezvyklého, neužívaného úhlu pohledu, z úhlu medicinského, ještě přesněji genetického, tedy na rozdíl od drtivé většiny doposud používaných argumentů, z úhlu striktně racionálního.

Tedy. během prvých 35 dnů po oplodnění vajíčka spermií jsou všechny zárodky ženské, tedy je u nich založen základ pro dělohu a pochvu. Po 35 dnech u zárodků z vajíček, oplozených spermíí s chromozomem Y nasměruje gen SRY, lokalizovaný na tomto mužském chromozomu, další vývoj zárodku k mužskému pohlaví. nastartuje tvorbu varlat, která začnou produkovat mužský pohlavní hormon testosteron.

Testosteron pak formuje všechny mužské vlastnosti: je určujícím faktorem při vytváření mužských pohlavních orgánů, stavby těla, ale také během embryonálního vývoje formuje určité nervové buňky v mozku. Testosteron má také přímý vliv na pozdější vzezření a vystupování, na míru agresivity a druhotně tedy na celou životní dráhu.

Ještě jednou opakuji: za veškeré tyto zřejmé, viditelné, nezanedbatelné rozdíly může jeden jediný gen SRY.

Dnes je ovšem lidský genom podroben velmi rychlému a detailnímu zkoumání a tak každým dnem přibývají další a daší poznatky, který gen či která genová porucha může za barvu vlasů, tvar zubů, absenci hudebního sluchu, vrozené poruchy a nemoci a desítky, stovky a tisíce dalších vlastností, které jsou nám dány geneticky do vínku a které vytvářejí hlavní základ pro unikátnost toho kterého organismu, toho kterého jedince a jeho chování.

Pokud se mnou doposud souhlasíte, a nevidím sebenepatrnější důvod proč ne, pak se nám ovšem dnes diskutovaný problém poněkud komplikuje. Neboť: máme každý genový rozdíl, každou genovou odchylku či každou genovou vadu, která je v současné společnosti a za současných podmínek na trhu práce výhodou, legislativně či exekutivně penalizovat a naopak každou, která se nám momentálně zdá být handicapem, pozitivně diskriminovat?

A nebo, a tady je druhá možnost: máme vytvořit složitě politicky vyhádaný a prolobovaný seznam genetických odchylek a vad, které uznáme za "státně akceptované" a jen tyto pak negativně či pozitivně diskriminovat?

A nebo, do třetice, nemáme raději nechat věci tak jak jsou a nezasahovat do nich vůbec?

Uvedu několik lehce extrémních příkladů, aby vyniklo, co mám na mysli.

Má být člověk s genetickou výbavou, která je zodpovědná za mimořádný talent k tenisu a proto vydělávající - na rozdíl od nás, geneticky ne tak tenisově výhodně vybavených jedinců - statisíce či miliony dolarů, o prestiži a všeobecném uznání ani nemluvě, tedy má být takový jedinec zákonem diskriminován, srovnáván, glajchšaltován, aby se co nejvíce přiblížil svým bližním, jímž geny daly do vínku obezitu či lenost?

Nebo má naopak člověk vrozeně líný či hloupý dostávat v rámci "rovných příležitostí" nějaké odškodné či jinou kompenzaci, kupříkladu státem hrazenou dietu či kurzy tenisu, nebo má být jinak pozitivně diskriminován?

A to dokonce i ten, který je sice vrozený tenisový antitalent, ale zato vydělává velké peníze a dobývá slávu coby skladatel populárních hitů, neboť mu geny daly, na rozdíl od tenisty, do vínku hudební talent? Neměl by ovšem pak on naopak kompenzovat hudebně nahluchlým a hluchým jejich nezaviněnou, nechtěnou a nevýhodnou genetickou nedostatečnost? A nebo: neměl by stát či nějaké jeho komise a výbory pro rovné příležitosti organizovat pro tyto jedince s touto genetickou odlišností zvlášní hudební školy?

Pak se ovšem obávám, že vzhledem k možnému počtu kombinací vrozených pozitivních a negativních vlastností, by nestačili ani všichni úředníci světa (včetně Bruselu) i s nejvýkonnějšími počítači s nějakými novými programy "Windows Compens" dopracovat se konečných výsledků, o žalobách na Českou republiku u všech stupňů soudů ani nemluvě.

Můžeme tedy lehce dospět k závěru, že tudy cesta zřetelně nevede.

Druhou možností by bylo vybrat několik nejnápadnějších či nejfrekventovanějších genetických odchylek a věnovat antidiskriminační pozornost jen jim.

Ženy a muži? Jistě, je to přinejmenším módní, už jen kupříkladu ta zvukomalebná profesní hantýrka: "genderová studia", "rada pro rovné příležitosti" a podobně.

Malí a velcí? Určitě! Jistě si každý z vás prakticky vybaví, jak rozdílné životní kondice tento genový rozdíl každodenně přináší.

Slabí a silní? No jejda!

Chytří a hloupí? Jistě! Vždyť to jsou přece také dvě víceméně stejně velké skupiny s nepoměrně rozdílnými možnostmi uplatnění.

A dál: Škaredá mužatka nemá šanci uplatnit se v modelingu stejně úspěšně jako kupříkladu Kurková nebo Maxová? Legislativně zasáhnout!

Prcek nemá šanci vydělat v basketbalu stejné peníze jako legendární hráči - čahouni? Antidiskriminačně zasáhnout!

Sušinka si na rozdíl od hromotluka u tavicích pecí ani neškrtne? Kompenzovat!

Hlupák nikdy neodstane Nobelovu cenu a s ní nemalé peníze a prestiž? Legislativně řešit! Vždyť jde také o genový rozdíl!

Nu ano, ale to jsme přesně tam, kde jsme byli a tudy cesta rozhodně také nevede.

A tak tedy zbývá zřejmě jen třetí možnost. ponechat věci tak jak jsou, tedy nechat fungovat tržní mechanismy, kdy veškerou tu mixturu zděděných pozitiv a negativ, zrovna tak jako těch získaných, ocení na trhu práce ten nejkvalitnější odhadce: právě ten TRH.

Má-li však být trh práce tím jediným, nejspravedlivějším arbitrem, musí dokonale, bezchybně a neomezeně fungovat - a to by proto mělo být největší snahou všech, opravdu všech, kteří se cítí být diskriminováni.

Tedy: pokud by ženy bojovaly hlavně za odstranění své nadměrné pracovní ochrany, za zjednodušení přijímání na zkrácené pracovní úvazky a za odstranění dalších a dalších násilností, pokřivujících přirozený chod trhu, udělaly by pro své uplatnění na trhu práce zatraceně více, než jakýkoliv jejich halas o nutnosti antidiskriminačních zákonů, které by se navíc logicky ve svém konečném důsledku obrátily proti nim.

Obávám se ovšem, že hlavní motivace bojovnic za antidiskriminaci žen spočívá v něčem zcela jiném, a to v jisté frustraci, pramenící z neschopnosti, často jistě geneticky podmíněné, být ženou s velkým Ž, uplatnit se ke své plné spokojenosti na poli ryze ženském.

Ale to už by bylo o něčem jiném...

Děkuji vám za pozornost, mm

A tradiční verše na závěr? Co takhle podzimní sonet, který jsem napsal pro moji lásku?

Dnes začal podzim podle kalendáře,

je chladno, prší, z listí mizí síla,

však jarní vítr ovívá mi tváře,

když na mysli mi vytaneš, má milá.

Čas léta zmizel na skřípavé káře

a z barev květů jenom hnědá zbyla,

však slunce stále zahřívá mi tváře,

když na mysli mi vytaneš, má milá.

Už četník - podzim zahnal léto - žháře,

sněť na listech se pevně usídlila,

však letní sprška laská moje tváře,

když na mysli mi vytaneš, má milá.

Ač chladno s deštěm o podzim se sváří,

ty jaro s létem vykouzlíš v mé tváři...