Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Jak přimět dítě k vřelosti a zájmu o druhé? Vědci z Harvardu mají 4 rady

  • 28
Snažíme se vychovávat děti, aby z nich vyrostly zdravé, hodné, šťastné a úspěšné bytosti. Mnohým rodičům se však zdá, že se jejich snahy o zaměření zájmu dítěte na další osoby míjejí účinkem. Vědci z proslulé harvardské univerzity se proto rozhodli zkoumat, jak mohou rodiče naučit své děti vřelosti a zájmu o druhé.

Proč z dětí rostou sobci, jejichž celý svět se točí jenom kolem jejich vlastního ega? A jakou roli v tom hrají rodiče? Podobné otázky si pokládají rodiče po celém světě a položili si ji američtí vědci z univerzity v Harvardu. Problematika je totiž zaujala natolik, že se jí rozhodli věnovat v projektu Making Caring Common (dalo by se přeložit jako Udělejme z pomáhání běžnou věc). Do svého výzkumu pedagogové z Harvardu zapojili na deset tisíc žáků a studentů druhých stupňů základních škol a středoškoláků a využili i rozhovory se studenty, rodiči a učiteli.

Jak uvažují teenageři?

Ilustrační snímek

Harvardští pedagogové se snažili zjistit, jak důležitý je podle rodičů i podle jejich dětí zájem a péče o druhé v porovnání s úspěchem a štěstím. Pouhých 20 % dětí si v jejich testu zvolilo zájem o druhé jako důležitější než osobní úspěch a štěstí. S věkem u dospívajících stoupalo i zaměření na vlastní štěstí. V hodnocení vlastností měla pro děti osobně největší význam pracovitost následovaná vřelostí a poctivostí. Dospívající ale zároveň očekávají, že ostatní lidé staví své preference na popularitě, pracovitosti a fyzické přitažlivosti.

Pracovitost je fajn, ale poctivost také

Pracovitost je samozřejmě pozitivní vlastnost, ovšem chybějící smysl pro spravedlnost je podle amerických pedagogů naopak alarmující. Výsledkem jsou podle nich děti, které se nestydí podvádět, což může být v kombinaci s pracovitostí naopak návodem na problém. „Tvrdě pracovat mohou i teroristi nebo podvodníci,“ připomínají ve své zprávě američtí vědci.

Tři sta vandalů ze Stephentownu

Profesory z pedagogické fakulty Harvardské univerzity inspirovala ke vzniku projektu událost, která se odehrála v USA v roce 2013. Na tři stovky dospívajících chlapců se tehdy vloupalo do domu hráče americké fotbalové ligy Briana Hollowaye, kde rozpoutali divokou party - močili na koberce, sprejovali po zdech, kradli jeho osobní věci a při tom všem se fotili a vše sdíleli na sociálních sítích.
Atlet Holloway se snažil zachovat velkoryse a vyzval teenagery, aby se přišli omluvit a uklidit po sobě. Ze tří set studentů mu odpověděli pouze 4. Naopak rodiče některých chlapců Hollowayovi dokonce vyhrožovali za to, že sdílel na sociálních sítích fotografie jejich dětí, jak demolují jeho dům. Incident vyvolal v USA velkou debatu o tom, k jakým hodnotám rodiče dnešní dospívající vedou. Pro tyto mladistvé vandaly se pak vžilo označené Tři sta stephentownských.

Dotazování dětí odhalilo i pravděpodobnou příčinu, proč se snaha rodičů a pedagogů o výchovu vřelých teenagerů míjí účinkem. Informace o důležitosti milého chování a zájmu o druhé se ztrácí v neustálých pobídkách k lepším výsledkům a snahám zajistit dítěti šťastné dětství. Přílišná snaha rodičů dotlačit dítě k úspěchu nebo ke štěstí ale podle psychologů většinou končí opačným efektem (tedy menším štěstím i úspěchem dětí), a na zájem o další lidi již nezbývá rodičům čas ani energie. A právě v tom je problém. Podle poznatků psychologů totiž děti ke štěstí dovede právě vřelost a zájem o druhé, protože si díky nim budou moci vytvořit pevné sociální a emocionální vazby.

„Vřelost ve vztazích k druhým lidem a zájem o druhé je částečně vrozená dispozice, která souvisí s extroverzí, schopností projevovat emoce a verbálními schopnostmi. Ve větší míře ale souvisí tyto schopnosti či vlastnosti se základní důvěrou v lidi a ve svět, která se u nás vytváří během prvních let života,“ vysvětluje psycholog Jan Kulhánek.

„Člověk, který má hluboko v sobě zažité, že svět je spíše dobrý a ostatní lidé rozhodně nemají většinou v úmyslu ublížit mu, tak bude dlouhodobě otevřenější a komunikativnější, takže bude od dětství tyto své vlastnosti pěstovat a upevňovat. Naopak ten, kdo nezažije v raném dětství bezpečí a bezvýhradné přijetí od rodičů, ten si bude stavět obranné zdi mezi sebou a světem, tedy i ostatními lidmi. Navíc si nebude v dětství a dospívání „trénovat“ emocionální sdílení a otevřenou komunikaci s druhými. A v dospělosti to nebude jednak umět a jednak ani chtít,“ dodává psycholog Kulhánek z centra Psychoterapie Anděl.

Propast mezi slovy a činy

Harvardští profesoři z katedry pedagogiky mají pro rodiče jednoduchou radu - zmenšete propast mezi tím, co dětem říkáte, a tím, jak se opravdu chováte. Přestože naprostá většina rodičů i učitelů při dotazu upřednostňuje u dětí vřelost před úspěchem, děti si toho nevšimly. Třikrát víc studentů si myslelo, že jejich rodiče by byli pyšnější na jejich dobré školní výsledky než na jejich přátelskost a zájem o spolužáky a sousedy.

„Pokud jsou rodiče sami dostatečně otevření a vřelí, děti to od nich přejímají, napodobují je a dostávají od nich za takové projevy ocenění. Naopak uzavření a nedůvěřiví rodiče budou projevy vřelosti a otevřenosti svých dětí spíše brzdit či na ně nebudou prostě pozitivně reagovat, takže ho nebudou upevňovat. Rodiče tedy mají za úkol vytvořit pro dítě stabilní a láskyplné prostředí a sami se chovat otevřeně a vřele. Jak praví klasik: Netřeba děti zvlášť vychovávat, stačí hezky žít, děti se přidají,“ dodává závěrem psycholog Jan Kulhánek.

Pokud byste přeci jen toužili po trochu podrobnějším návodu, můžete se řídit následujícími čtyřmi body, které zveřejnili harvardští vědci ve své zprávě.

4 tipy na výchovu z Harvardu

  1. Dejte dětem příležitost k procvičování péče. Hledejte s dětmi situace, kdy mohou pomoci ostatním (doučování spolužáka či sourozence, nákup pro babičku, pomoc v domácnosti). Zájmu o ostatní se stejně jako třeba hře na hudební nástroj musí dítě postupně naučit, pak mu bude připadat automatická.
  2. Naučte děti vidět věci v detailech, ale i souvislostech. K empatii je potřeba naslouchat ostatním a jejich potřebám, ale zároveň i zhodnotit situaci objektivně.
  3. Děti potřebují vzory. Vzory nemusí být perfektní, ale musí být schopny uznat svou chybu a napravit ji, naslouchat ostatním a zajímat se o ně. Dětem pomáhají rozšířit obzory, porozumět světu a kultivovat smysl pro férovost a spravedlnost.
  4. Děti potřebují pomoc s emocemi i etickými otázkami. Aby se děti mohly soustředit na potřeby druhých, musí být schopny nejprve se vyrovnat se svými negativními emocemi jako je vztek, frustrace nebo závist. Vysvětlete dětem, že je prožíváme všichni, ale že některé způsoby, jak se s nimi vyrovnat, k ničemu dobrému nevedou. Děti také odmalička rády filosofují nad morálními dilematy, proto zkuste občas zavést hovor i k otázkám spravedlnosti a férovosti, dítě se o ně pak samo začne víc zajímat.

zdroj: Making Caring Common Project

, pro iDNES.cz