Špenát je hnusný, rajčata taky. Do školní jídelny nechodíme, tam nám nechutná. Jíme jen špagety a pizzu. A tak dál. Kult dítěte ovládl i stravování.
K dědovi přijel syn s pětiletým vnukem. „Prosím tě, nedávej na stůl rajčata, Robin je nejí.“ „No však je nemusí jíst, to je pro všechny.“ „Ale jemu nedělá dobře, když je vidí. Je pak nervózní.“ „Aha. Takže když bude mít někdo v restauraci rajče, požádáte, aby ho někam ukryl?“ „Nebuď ironický. Ale proč mu znepříjemňovat život a k něčemu ho nutit?“ „Nikdo ho k ničemu nenutí. My teď prostě jíme rajčata, ale nebudeme je před ním přece schovávat.“ „Zeleninu nejí, tak ho s ní nechceme stresovat. Nechci, aby žil v teroru, v jakém jsem vyrůstal já.“ „Jo tak ty jsi žil v teroru, ty...“ Přichází babička a odsouvá vázu na stole: „Vždyť na sebe přes ty kytky vůbec nevidíme.“ „Nech tam tu vázu, prosím, dal jsem ji tam proto, aby Robin neviděl na rajčata.“
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
