Vůbec nejhorší jsou ratolesti vychovávané způsobem „jako dříví v lese”. Rodiče nenastaví mantinely, neučí je žádnému chování, dětičky si dělají, co chtějí, protože to je pro jejich rozvoj osobnosti přeci nejlepší – domnívají se někteří. Nebudeme zde moralizovat, zdali je to správné, ovšem jedna věc je více než jistá – až příliš „oprsklé” děti a rodiče nikoho moc nebaví.
Zkouška psem
Své o tom ví například majitelé psů, zvláště těch malých a roztomilých. To si tak v poklidu sedíte, najednou přiběhne drobotina a začne chlupáče hladit. Ano, většinou se nic neděje, ale co když je zrovna rozkošné zvířátko bojácné, nemá rádo kontakt s dětmi či má jiný problém?
Snažíte se odvrátit případný atak v podobě kousnutí. Jakmile mazlíčka přivinete více k sobě, požádáte chlapce či dívku, ať jej nehladí, což spatří maminka, pravděpodobně budete hubována jako malé dítě. Paradox, že?
Taková rozepře má jediného vítěze – matku. Ta označí majitele psa za jedince postiženého debilitou a pošle do nitra otvoru umístěného v sedací části těla, vše za doprovodu divokých gest. Přitom stačí jediné, dopředu se zeptat…
Dalším velmi častým jevem jsou dětičky, co si přivlastňují hračky ostatních, případně kamarády na hřišti jinak terorizují. Zde by měl zafungovat výchovným způsobem rodič. Úsměv, mávnutí rukou nad situací a argument typu „Jsou to jen děti…” není na místě.
Moderní technologie
V dnešní době si všichni stěžují hlavně na jedno – nedostatek času. Neustále se za něčím honíme, což se chtě nechtě odráží na naší psychice. Je jasné, že si budeme chtít v jistých situacích ulevit, ale v případě potomků by to tak být nemělo. Ne tedy často. A jak se takový nezájem projevuje? Jednoduše, dáte dítku mobil, notebook či tablet, ať si „hraje”. Není smutnějšího pohledu než na chudáka, který sedí v koutě a kouká do telefonu.
Dobré mravy
Je až s podivem, kolik dětí dnes neumí poprosit a poděkovat. Za což nejmenší ale nemohou. V tomto případě jsou odrazem dospělých a již zmíněné rychlé doby. V poklusu každodenního života si rodiče ani mnohdy nevšimnou, jak jejich dítko roste, nemají chvilku zaměřit se na jeho vystupování ve společnosti. To pak můžete mít sebekrásnější ratolest, jakmile ale neovládá základy vychování, je to marné.
Řev, řev a zase řev
Drobotina někdy umí pořádně brnkat na nervy nejen okolí, ale také rodičům. Ti po čase rezignují. Jsou rádi, když mají od potomstva chvilku klidu. Jenže nikdy by to nemělo být na úkor ostatních. Zvláště tehdy, kdy sedíte v restauraci, jste na dovolené v hotelu či relaxujete v parku. Samozřejmě má většina lidí pochopení pro hlasitější mluvu, smích, nějaké ty rošťárny, ale čeho je moc, toho je příliš.
Do této kategorie patří i človíčci agresivního a arogantního rázu. Možná vám přijde v pořádku, když vás syn či dcerka mlátí, kopou, sprostě nadávají nebo dělají scény, ovšem vaše okolí to může vnímat jinak. Myslete na to.