Mami, tati, co je smrt? Naučte se s dětmi mluvit o konci života

Mluvit o smrti je stále tabu, před dětmi dvojnásob. Ale tomuto smutnému tématu byste se vyhýbat neměli. Povídejte si o tom s nimi, s přihlédnutím k věku, hlavně citlivě a na rovinu. Když si rodič není jistý, jak dítěti šetrně sdělit smutnou zprávu, měl by se obrátit na linku důvěry. Požádat o radu v tak náročné situaci není selháním.

Děti si pod slovem smrt představují různé věci a to, jak ji chápou, záleží nejen na jejich věku, ale také na tom, zda se již s takovou událostí setkaly, za jakých okolností a zda se o tomto tématu hovoří v jejich blízkosti. Ztráty jsou součástí života a čím dříve to děti pochopí, tím lépe v dané situaci reagují. Ovšem i zde platí, že je lepší postupovat od malých k těm větším. Jinými slovy, v životě dětí i adolescentů je přínosné, když se nejprve naučí zvládat lehčí ztráty, než jakou je smrt.

Pokud přecházejí ze školky do školy, musejí se vyrovnat se skutečností, že přijdou o některé kamarády. Děti musejí vstřebat změnu, musejí se smířit s tím, že někoho už nikdy neuvidí. Procesem stesku a truchlení procházejí, když přijdou o milovaného domácího mazlíčka. Krůček po krůčku jim do života vstupují okamžiky, které znamenají ztrátu.

Jak s dětmi mluvit o smrti

Při komunikaci s dětmi, kterým někdo zemřel, se držte těchto rad. Pomůžou vám předejít základním chybám.
1. Řekněte vše na rovinu: je lepší dozvědět se smutnou pravdu od svých nejbližších a nezkresleně než od cizích lidí (například ve škole), kteří navíc nemusejí znát úplnou pravdu. Právě blízcí jsou schopni poskytnout největší pocit bezpečí a důvěry, a to je vzhledem k tomuto tématu zásadní.
2. Mluvte jasně: nebojte se vyslovit slovo smrt. Pokud používáte zlehčující slova jako třeba „odešel“ nebo „usnul“, můžete u dětí vyvolat nečekanou reakci v podobě strachu ze spánku nebo odloučení.
3. Pláč je přirozený: pláč je naprosto přirozená reakce a ke smutku patří, není třeba se mu bránit.
4. Nebojte se reakcí: děti mají vlastní bezpečnostní obranné mechanizmy, proto někdy reagují pro okolí nesrozumitelně nebo zdánlivě nevhodně. Je v pořádku, když dítě změní téma hovoru, možná už byl moc dlouhý a víc toho neunese. Pokud se začne smát, může to mít více příčin – buď je pro dítě smutek příliš náročný a potřebuje uniknout, nebo je zmatené a neví, jaká reakce se od něj očekává. Učí se nápodobou, jenže tahle situace nastala poprvé, tudíž může tápat.
5. Buďte spolu: děti potřebují vaši blízkost. Někdy dokážou dát průchod smutku, jenom když jsou samy, ale většinou touží po vašem objetí. 

6. Učte děti prožívat emoce: nebojte se dávat najevo svoje city (pláč, zlobu, ale i radost a smích), jen tak se děti mohou naučit rozpoznat, pochopit a prožívat svoje emoce. Pokud se bojíte, že dítě nezvládne pohřeb, zvolte pro něj jinou variantu rozloučení.