Hádka

Hádka | foto: Profimedia.cz

Desatero rad, jak zvládnout normální žárlivost

  • 558
Kdo nežárlí, nemiluje, traduje se po staletí. Jenže podle psychoanalytiků je tohle tvrzení pouhý mýtus. "Jde o formu úzkosti vznikající z obav ze ztráty milované osoby a má mnoho podob," vysvětluje psycholog Tomáš Novák.

Pro někoho milovat znamená vlastnit a jakýkoliv pocit „úniku majetku“ navodí různě silný a různě silně vyjádřený výbuch negativních emocí. Například romantika může sužovat žárlivost už jen v situaci, kdy se jeho láska neusměje na něj, ale na někoho jiného.

TEST: nemilujete náhodou moc?

Proč nemůže být žárlivost důkazem lásky? „Láska je cit jednoznačně kladný, člověka povznášející. Láska je altruistická, anebo alespoň altruismus předstírá,“ tvrdí psycholog. Zato žárlivost je podle něj prožitek jednoznačně záporný. „Čím víc žárlivec přemýšlí o svém protějšku, tím víc vlastně myslí na sebe. O druhého jako osobnost nejde,“ říká Novák.

V zásadě odborníci rozlišují žárlivost chorobnou, kdy se člověk nedokáže vyrovnat s nejistotou o věrnosti, a žárlivost reaktivní. Ta se spouští jako důsledek odhalené nebo správně tušené nevěry.

Relativně nejnormálnější žárlivost, kterou zná většina z nás, přichází poté, co byla nevěra protějšku s jistotou prokázána. Máme-li proč, je samozřejmě normální si s mírou zažárlit, dát průchod pocitu, který je složen ze strachu o ztrátu milované osoby, z narcistického zranění našeho ega, z hněvu na soka v lásce a z hněvu na milovanou osobu, z pocitu soupeření a ze sebekritiky.

Co je a není normální reakcí, určují společenské normy, v nichž se pohybujeme. Podvedený Brit v 11. století by cizoložné manželce nejspíš bez skrupulí uřízl nos i uši. Dnes je „normální“ vyjádřit nespokojenost pouze verbálně, takže obvykle dojde k hádce.

DESATERO RAD, JAK ZVLÁDAT NORMÁLNÍ ŽÁRLIVOST
(L.G. White, P.E. Mullen: Žárlivost - teorie, výzkum a klinické strategie)

1. Zpochybnit iracionální přesvědčení a domněnky
U patologického žárlivce s logickými argumenty neuspějete, u normálního, situačního žárlivce máte naději, že na logiku a rozumné argumenty uslyší a nechá se přesvědčit.

2. Zlepšit komunikační schopnosti
Normální je o problémech hovořit ve vhodný čas, na vhodném místě a pouze s aktéry. Patologický žárlivec o problému hovoří nebo se jím zaobírá neustále, nebere ohled ani na děti, ani na další příbuzné či přátele, natož na cizí lidi, používá vulgárních nebo alespoň šťavnatých slov a za viníka považuje zásadně druhou stranu.

3. Usnadnit jasné projednávání přijatelného a nepřijatelného chování k ostatním
Normální je přijmout rozumné meze vyříkávání problému. Přinejmenším v soukromí a jen tak dlouho, aby ani jedna strana nepřišla po probdělé noci s kruhy pod očima pozdě do zaměstnání. Nelze také druhou stranu opakovaně urážet. Patologický žárlivec střídá „bič a cukr“ v rychlém tempu.

4. Vybudovat u žárlivého partnera sebeúctu
Normální žárlivec pochopí, že je „lépe mít na hlavě parohy než máslo“, napsal Vladislav Vančura. Každý se degraduje, pokud promlouvá k druhému jako k póvlu přitažlivému jako zvratky, poté klekne na kolena a nazývá protějšek andělem, ovšem jen pokud odpřisáhne, že s XY nic neměl/a.

5. Vyřešit osobní a vztahové problémy, které patří k žárlivosti
Normální je akceptovat, že nutkavé žárlivecké úvahy, ať již oprávněné či neoprávněné, nemají smysl.Tam, kde to jde, tedy u situačních žárlivostí, je vhodné obracet pozornost k řešení ostatních problémů.

6. Přeformulovat význam žárlivost a tím poskytnou příznivější a méně negativní interpretace této vášně
Přeformulujete-li žárlivost na projev lásky, lžete si sice do kapsy, ale bagatelizací pravdy se může konkrétní situace rychleji zvládnout.

7. Rozvinout nové, zvládající chování
Když pocítíte žárlivost a zároveň budete chtít svá podezření řešit, odejděte z místnosti, kde jste společně s tím, na koho žárlíte. Běžte si zaběhat, vyjeďte si na kole nebo jděte uklidit sklep.

8. Zvýšit symetrii moci a rozhodování
V rámci zvládání situační žárlivost je třeba podporovat manželství otevřené, kdy partneři tráví alespoň částečně volný čas každý zvlášť. To ovšem není totéž co volné manželství. Patologický žárlivec oba způsoby soužití ztotožňuje a má za to, že nevěra je doprovodným znakem obou typů.

9. Zvýšit vzájemnou kontrolu nad tím, jakou rychlostí se partneři stávají závislými na sobě navzájem
Přes všechny urážky, agresi a výhrůžky je žárlivec na svém protějšku závislý. Pro kontrolu míry závislosti doporučuje psychiatr Miroslav Plzák „akci garsoniéra“. Každý by měl mít představu takového bytečku vybaveného oblíbenými knihami a zvukovými nosiči. Ten, kdo něco takového považuje za katastrofu, je žárlivec. Normální člověk si na takové představě dokáže najít něco pozitivního.

10. Popsat jaké činy, kdo od vztahu očekává.
Jde o situace, kdy žárlivec trvá na zakonzervování sentimentálně-romantického vztahu, zatímco druhý může akceptovat jen vzájemné přizpůsobení se.