Počet výkonů, které provádějí plastičtí chirurgové ve svých ordinacích, rok od roku po celém světě stoupá. Je to logické – zákroky jsou úspěšné a efektní, relativně finančně dostupné i bezbolestné. Z pohledu historie však estetické výkony nejsou žádnou novinkou. Za lékaři začali ženy a muži, kterým nic nebylo, jen chtěli vypadat lépe, chodit už ve 20. letech minulého století. Jednou z nejžádanějších operací byla úprava velikosti a tvaru prsou.
O nápravu nedokonalostí v oblasti hrudníku se odborníci snažili už na konci 19. století, ale od pacientů to chtělo hodně odvahy. Výsledky byly vždy dost nejisté a vesměs dopadly katastrofálně. „První zmínky o zvětšení prsů pocházejí z roku 1890, kdy Robert Gersuny použil parafinové injekce,“ vysvětluje plastický chirurg Jan Měšťák.
„První pokus o chirurgické zvětšení pomocí tukové tkáně byl zaznamenán v roce 1895, kdy německý lékař českého původu Vincenz Czerny popsal augmentaci (zvětšení) prsu tukovým nezhoubným nádorem odebraným ze zad zpěvačky, která psychicky trpěla nesouměrností svých ňader,“ doplňuje odborník.
Na světě je silikon
V roce 1920 byly popsány další pokusy o zvětšení prsů tukovou tkání odebranou ze stěny břišní a hýždí. Vývoj šel dál a poté, co byla jako nepoužitelný materiál zavržena guma, hovězí chrupavka, slonovina a skleněné kuličky, nastal převrat. Na světě byl silikon, ke kterému upírali zraky lékaři i pacientky. V 50. a 60. letech se začaly používat silikonové injekce, ale ani tento materiál nebyl zcela bezpečný.
„V bývalém Československu se ještě před registrací silikonových implantátů plněných gelem používaly při zvětšení prsů Wichterlovy hydronové implantáty, jejichž hlavní nevýhodou, a tím i komplikací, bylo extrémní zatvrdnutí implantátu,“ vysvětluje Jan Měšťák.
V roce 1962 lékař Thomas Cronin objevil silikonové implantáty. „Ty se dají považovat za revoluční převrat v historii estetické a rekonstrukční chirurgie,“ říká plastický chirurg Ondřej Měšťák. I když v historii zkrášlování žen způsobily převrat, měly i své „mouchy“. „Implantáty první generace se vyráběly pouze ve třech velikostech a navíc často docházelo ke komplikacím v podobě jizev a takzvaných kapsulárních kontraktur, tedy ztvrdnutí tkáně okolo implantátu,“ vysvětluje plastický chirurg Svatopluk Svoboda.
V 70. letech se na trhu objevila druhá generace implantátů, se kterými ale také byly spojeny drobné či větší problémy. Někdy se stalo, že implantát praskl, v letadle „pískal“, především však neměl dlouhou životnost. Další implantáty byly stále odolnější, trvanlivější a ženy po nich měly méně pooperačních komplikací. Od 90. let se používají zatím nejdokonalejší implantáty páté generace.
Výroba silikonových implantátů
Místo odsátí tuku amputace nohy
Stejně složité to ze začátku bylo s úpravami obličeje. První facelifting provedl německý chirurg Eugen Hollander na přelomu 19. a 20. století, první estetickou operaci horních víček udělali lékaři v roce 1906 v Chicagu a v roce 1926 se Francouz Charles Dujarier pokusil poprvé odsát tuk. Pacientkou byla baletka a na zákrok použil kanylu v oblasti kolen a lýtek. Operace však skončila tragicky: poraněním velkých cév a následnou amputací nohy. Tento fakt zmrazil zájem o vylepšování postavy na několik desetiletí.
Se stejným zákrokem byli poprvé lékaři úspěšní až teprve o padesát let později v roce 1974. Moderní liposukci, při které se používá roztok aplikovaný do ošetřované partie, zavedl další francouzský chirurg Yves-Gerard Illouz v roce 1982. Právě on je považován za „otce“ liposukce.
Lidstvo leniví a tloustne, upravit postavu formou odsátí tuku je snazší než dodržovat zdravý životní styl, a tak zájem o tento typ zákroků stále stoupá.
Americká pacientka s jednou polovinou těla po liposukci
Liposukce Jessicy Colemanové v reality show Botched
Jessica Colemanová před liposukcí a odstraněním jizev a po nich
Velkou roli v tomto byznysu sehrál i marketingově zdatný americký plastický chirurg Robert Ersek. V roce 2004 se tehdy šestašedesátiletý lékař rozhodl přesvědčit veřejnost, že není čeho se bát.
Nový život za pomoci nového obličejeOpravdový převrat v plastické chirurgii přineslo zavedení mikrochirurgické techniky, tedy operace pod mikroskopem za použití mikronástrojů. A i tady nacházíme českou stopu. Plastický chirurg Bohdan Pomahač, působící v bostonské nemocnici, tu v roce 2009 uskutečnil částečnou transplantaci tváře a o dva roky později transplantaci úplnou. Do života takto navrátil už čtyři pacienty.  |
Za asistence televizních kamer si na operačním stole nechal od asistenta píchnout lokální umrtvení a sám si odsával tuk z břicha. Vysvětloval přitom, že jde o zcela bezpečnou metodu formování postavy. Při operaci byl tehdy i Yves Gerard Illouz.
Výnosný byznys
Dějiny moderní plastické chirurgie se začaly psát v 60. a 70. letech minulého století. Plastická chirurgie se dostala do centra lékařské pozornosti a zákroky začaly být mnohem častější, ale operace odstraňující vady na kráse byly pro většinu nedostupné z finančního hlediska. Plastická chirurgie byla tehdy záležitostí vyšší třídy.
S novým tisíciletím se situace změnila a mění dál. Zatímco dříve bylo tabu mluvit o tom, kdo jaký estetický zákrok podstoupil, dnes už to většina celebrit přiznává a po jejich vzoru navštěvují ordinace plastických chirurgů i méně slavné ženy a muži. Estetická medicína zažívá boom také díky finanční dostupnosti zákroků.
Přestože je kult krásy a mládí považován za nebezpečný, pořád mezi námi bude dost těch, kteří za pomoci estetické chirurgie budou chtít být mladší a krásnější, než ve skutečnosti jsou. Z plastické chirurgie tak pořád bude výnosný obor.
