Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Dcera chce po 20 letech najít svého pravého otce

  • 227
Stalo se to před mnoha lety za hlubokého socialismu. Studovala jsem ekonomiku a milovala urostlého Petra. Mamince se ale nelíbilo, že je to "jen" zedník. Představoval si nějakého inženýra, a tak jsme se scházeli tajně. Pak jsem ale u moře potkala Paula.

Rodiče byli už léta rozvedení a já každý rok jezdila na celý jeden prázdninový měsíc s otcem, jeho novou ženou a svou mladší nevlastní sestrou k moři do tehdejší Jugoslávie. Jezdili jsme stále na stejné místo, stejně jako jeden Angličan. Jmenoval se Paul.

To léto, kdy jsem znala Petra, se mi ale nechtělo na tak dlouho od něj odjet. Věděla jsem, jak moc se mi bude stýskat… Ale musela jsem, můj tatínek je do dneška hlava rodiny v plném slova smyslu, ač mám už dvě dospělé děti, musím stále "poslouchat".

A co čert nechtěl, já se do Paula to léto zamilovala. Okouzlil mne tenkrát úžasným autem, kterým mne vozil na výlety po okolí. Mému tátovi se kupodivu Paul také líbil, říkal: "Jeď, Kristýnko, vím, že s tímto pánem jsi v dobrých rukách."

Paul byl o patnáct let starší než já a byl právník… Jak moc se mi nechtělo domů... Ale Paul slíbil, že se koncem prázdnin přijede do Čech za mnou aspoň na týden podívat.

Po návratu do Boleslavi jsem musela s pravdou ven. Nezapomenu, jak Petr vzteky popadl popelnici, kolem které jsme zrovna procházkou šli, a mrsknul jí vší silou do křoví.

Na konci prázdnin přijel dlouho očekávaný Paul. Bydlel se mnou v bytě mé mamky, která si ho rychle oblíbila, už pro jeho postavení. Kromě toho ji bral s námi na výlety autem na nedaleké hrady a zámky. Ten týden tak rychle utekl…

Paul ale přišel s novým nápadem: "Nechtěla bys přijet za mnou do Londýna na Vánoce, Silvestra a oslavili bychom spolu i Nový rok?" Zeptal se. Byla jsem nadšená a rodiče mi to kupodivu dovolili. Paul vše zařídil a já se nemohla dočkat, až zase budu s ním.

Odletěla jsem na Štědrý den dopoledne, na londýnském letišti už na mne čekala s kyticí v ruce moje velká láska a odvezla mne k sobě do útulného bytečku. Bylo mi s ním krásně. Vodil mě po londýnských památkách, na romantické obědy a večeře, byl ke mně pozorný, milý, taky tak zamilovaný.

Jenže asi čtvrtý den přijela do bytu cizí paní. Paul mi ji představil jako svou sestru Elizabeth, a dokonce s ní spal v jednom pokoji. Na Silvestra jsme jeli všichni tři na návštěvu k jejím rodičům a Paul mě představil jako svou sestřenici z Čech.

Další rána pro mne bylo to, že ji obdaroval briliantovým náhrdelníkem, zatímco já od něho dostala kabelku. Tatínek mi tenkrát nabízel, že pokud chci zůstat se svou láskou v Anglii napořád, nemám se ohlížet na jejich případné problémy a řídím se hlasem svého srdce. Jenže já se přesto začátkem ledna vrátila do republiky.

...a pak přišla na svět Eva

O jarních prázdninách jsem už stoprocentně věděla, že jsem těhotná. Paul mi denně volal, sliboval, že si mne vezme. Sebrala jsem odvahu a vše řekla svým rodičům. Měla jsem před maturitou, a tak chtěli, abych především dostudovala.

Nechala jsem si šít svatební šaty z Burdy, až v nich bylo vidět mé rostoucí bříško. Jenže Paul stále sliboval, že přijede a vezmeme se, ale skutek utek. Zůstalo bohužel jen u těch slibů.

Odmaturovala jsem, rodiče se se mnou oba přestali bavit, protože se za mě styděli jako za svobodnou matku. Jak říkám, byla jsem z malého městečka a tenkrát byla jiná doba, komunismus. V září se narodila moje "vyvzdorovaná" dcera Evička.

Bydlela jsem sice s mamkou, ale ta mi s ničím nepomohla, dokonce ani když byla Evička nemocná. V den narození dcery mě volala sestra v porodnici k telefonu, sháněl mne Paul, dodneška nevím, jak se dozvěděl, že se Evička narodila, protože se mi předtím asi dva měsíce neozval ani nebral telefony.

Asi do dvou let Evičky mi posílal alimenty v librách poštou v obálce. Vše jsem ukládala na horší časy. Jednoho dne jsem s kočárkem potkala bývalého přítele Petra. Dali jsme se do řeči a Petr mne prosil, ať si ho vezmu, že bude mít Evičku rád, jako by byla jeho vlastní. Ale já odmítla, stále jsem doufala, že budu jednou žít se svou velkou láskou Paulem.

Evička rostla, roky ubíhaly, Paul přestal posílat peníze, dokonce se odstěhoval z té londýnské adresy, protože se mi vracely dopisy.

Když byly Evě tři roky, znovu jsem se vdala a z manželství mám patnáctiletého syna Jakuba. Nyní se rozvádím, a aby toho nebylo málo, Evička se od někoho dozvěděla, že její otec není můj zatím současný manžel. Vzala si do hlavy, že svého pravého otce najde. Prosím, poraďte mi:

Co mám podle vás dělat?

celkem hlasů: 2037

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 úterý 7. dubna 2009. Anketa je uzavřena.

1. Mám jí pomoct najít  jejího pravého otce?
1. Mám jí pomoct najít jejího pravého otce? 1592
3. Mám jí nechat být, ať si dělá co chce?
3. Mám jí nechat být, ať si dělá co chce? 333
4. Měla bych jí vyprávět, jak mi ublížil a hledání otce jí rozmlouvat?
4. Měla bych jí vyprávět, jak mi ublížil a hledání otce jí rozmlouvat? 78
2. Měla bych jí hledání otce zakázat s tím, že otec je jen jeden- ten co ji vychoval?
2. Měla bych jí hledání otce zakázat s tím, že otec je jen jeden- ten co ji vychoval? 34