Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvJak se vám po odvysílání Výměny manželek vede?
Teď dobrý, na rozdíl od dnů před vysíláním, kdy už se o naší účasti ve výměně vědělo a naše sociální bublina to nemohla skousnout.
Co vám přátelé vyčítali?
Že je to přinejmenším zvláštní, když se intelektuál a bývalý politik a svým způsobem alternativní herec objeví v komerční televizi v reality show. Ale upřímně, mám na tu naši sociální bublinu trošku vztek, protože smát se někomu, že nemá zuby? Ale proč je nemá, protože nemá na to, aby si je pořídil. Pořád je to tak vtipný? Já myslím, že úplně ne. Přes všechny výhrady k tomu formátu, a já viděl fakt jen dva nebo tři díly, než jsme se rozhodovali, jestli do toho půjdeme, nebo ne, ukazuje sociální vrstvu lidí, o nichž přátelé z naší bubliny nemají ani ponětí, že existují.
Přiznali jste, že jste pořad předtím neznali.
Bylo to docela kuriózní, někdy koncem loňského roku nám z televize zavolali, že pro nás mají nabídku. Napadlo mě, že když končí Ordinace v růžové zahradě, jestli neplánují seriál třeba Jak opravit věž na zámku, ale přišli s Výměnou manželek. „Nemáme manželku,“ podotkl správně můj muž. Když se pořad začal natáčet, bylo mi asi patnáct a už jsem se napůl stěhoval z domova a to bylo naposledy, co jsem měl televizi, takže jsem pořad nikdy neviděl. Znal jsem ale některé ty virální hlášky. Můj muž pořad neznal vůbec, tak nám televize poslala nějaké díly, abychom si je nakoukali. A pak Výměně manželek předcházela výměna názorů.
Kdo byl pro a kdo proti?
Střídalo se to. Každý jsme si hledali svoje důvody, proč to má smysl. Taky jsme potřebovali příspěvek na rekonstrukci zámku. To Nově nahrálo, protože, když přišli s nabídkou, tak nám zrovna na zámku rupnul vodovod a nešlo nikde ani spláchnout. V momentě, kdy do toho rýpl bagr, tak objevil barokní cestu z 18. století, takže odměna za natáčení byla příspěvkem na vodu, díky Výměně manželek nám zase teče voda.
Kdyby nabídka padla podruhé, šli byste natáčet znovu?
Určitě, ale do rodiny s dvanácti dětmi, šest je málo.
Přiznal jste, že byste si přál děti, Matěj váhal, asi doufal, že vás od záměru šest dětí odradí?
To doufal, ale to mu nevyšlo. V úvahách jsme se zásadně zatím nikam dál neposunuli. Pro mě právě děti byly jeden z důvodů, proč natáčení odmítnou. Sice jsem už zvyklý, že k nám na zámek chodí návštěvníci, že když vařím guláš, projde kolem mě dvacetihlavá prohlídka, dobrý, ale najednou řešit před národem, že jedno z bolavých témat našeho vztahu je to, jestli budeme, nebo nebudeme mít děti.
Řekli jsme si, že o tom nebudeme v pořadu mluvit, ale najednou to přišlo automaticky, přirozeně v rozhovorech s druhou rodinou. Martina seděla třeba s Matějem u kamen a vyprávěla o svých dětech a pak se ho zeptala, jestli by taky nechtěl svoje děti. Nebo já, když přebaloval malýho a poprvé mi to tak nějak vyšlo, že se to nemuselo předělávat, tak Pavel (náhradní manžel - pozn. red.) říkal: „Vidíš to a už můžeš mít děti. Chceš děti?“
Vadí vám, že jste se trochu „odkopali“?
Asi je to správně, druhá rodina byla taky docela osobní, tak jsme se odhalili taky.
Proč Matěj moc o děti nestojí?
Matěj spolu se svými rodiči vychoval dvě malé sestry a má pocit, že už to má tak trošku za sebou, že už svou občanskou povinnost vychovat dva pokusné občany zkusil. Nemyslím si, že by úplně nechtěl, ale že jsou věci, který jsou pro něj v životě důležitější. Já nemám ani sourozence a přál jsem si ho ke každým Vánocům a od té doby jsem na dětech nějak zaseklej.
Chtěl byste raději dítě osvojit, nebo vlastní?
To je mi úplně jedno, ale je důležité si přiznat, že to legálně pořád nejde. Náhradní mateřství je tu v šedé zóně zákona, není nijak ošetřené. V zahraničí to stojí obrovské částky...
Spousta takových párů to v Česku řeší, neřekla bych nelegálně, ale spíš popřením své orientace.
Jo, systém vás tu vede, že musíte v několika dokumentech zalhat a v momentě, kdy můj muž chce být politik, tak nemůže dělat něco, co není úplně po srsti všem zákonům. Myslím si, že kdyby to šlo, zkrátka kdybychom byli holka a kluk, tak už nám tam děti někde po zámku běhají.
Heterosexuální pár čeká na dítě devět měsíců, ale pro dva kluky jsou dva roky zařizování, vymýšlení, obcházení zákonů, stojí to spoustu peněz. A co se týče adoptivních zákonů, tak nechápu, proč jednotlivec může u nás dítě adoptovat a jeho sexuální orientace není překážkou, ale v momentě, kdy jde o registrované partnery, tak se automaticky vzdávají možnosti k tomu, aby společně dítě adoptovali.
Řešíte ještě něco, v čem společnost gayům nepřeje?
Ze strany společnosti ne. I ve vsi nás přijali, i když jsme tam historicky první gayové, ale než jsme zámek koupili, dali jsme si s místními v hospodě panáka a po pěti už jsme byli kluci ze zámku. Ale řeším teď coming out v práci. Já jsem si nevybral, že budu vyautovanej, stalo se to skrze bulvár. Mně bylo 22 a měl jsem za sebou jen pár rolí a nikdo mě neznal a první informace, která se o mě začala šířit byla, že jsem na kluky. Do té doby jsem daboval dost chlapáků a hezounů a v momentě, kdy jsem se vyuatoval, jsem začal dostávat jen role gayů. Proboha proč? Přišel jsem snad tím o nějakou schopnost?
Vraťme se k Výměně manželek. Zaskočila vás něčím?
Vůbec jsem nečekal, že půjdu k dětem.
Co bylo pro vás nejtěžší?
Já vůbec nic nevěděl. Tatínek mi dal do rukou pětiměsíční dítě se slovy: „Já vím taky úplný hov.., ale držím ti palce.“ Ale řekl jsem si, že budu odhodlanej a houževnatej a že se všechno rychle naučím, tak to pak šlo.
A zvládl jste to poměrně v pohodě.
Byl jsem celou dobu strašně unavenej. Za celých deset dnů jsem naspal tak třicet hodin, pětiměsíčnímu miminku rostly zrovna zoubky a ještě ho trápil ošklivý ekzém na obličeji a vůbec nespalo. Po druhé dni jsem měl pocit, že jsem složil vagón uhlí. Samozřejmě, že mě těší, když mi lidi píší, že jsem byl za hrdinu, když jsem to za těch deset dní zvládnul, ale maminka Martina je tam s těmi šesti dětmi pořád!
Vracíte se ve vzpomínkách s Matějem k Výměně?
Jo, jo, Matěj si tak obden píše s Martinou a já s dětmi. Bylo to zvláštní, mně se asi sedmý den začalo strašně stýskat, ale už po těch dětech. Protože v momentě, kdy na vás visí miminko, kolem pobíhá tříletý a s dalšími dětmi se učíte a povídáte si, vaříte, staráte se o ně, byl jsem v tom kolotoči strašně šťastnej. Byť jsem se těšil domů na Matěje, tak mi první tři dny po návratu všechen ten shon moc chyběl a přepadla mě smutná nálada, nebo laktační psychóza (smích).
Vídat se s dětmi teď nemůžete, ale platí slib, že k vám mohou přijet na prázdniny?
Platí, i když Matěj si přeje, aby to nebylo na celé prázdniny. Uvidím, podle toho, jak se bude Matěj chovat (smích).
Na jaký nejsilnější zážitek vzpomínáte?
Když mi děti zahrály divadlo. Překvapilo mě, že to vůbec nebyly typické dnešní děti závislé na počítačích nebo telefonech. Měly povolené telefony jen na jednu hodinu denně plus samozřejmě na distanční výuku a byly schopné se zabavit spoustou jiných aktivit a mě bavilo je s nimi vymýšlet.
Zahrály mi pohádku o princi Matějovi a princi Danovi, což bylo hodně dojemné. Už méně teda to, že v té pohádce princ Matěj umřel a princ Dan zůstal s náhradní rodinou, tak pak udělaly dvojku, ve které princ Matěj obživnul. Byly skvělé. To byly momenty, kdy, jako v princezně koloběžce, která si směla domů vzít to, co má na světě nejraději, bych si zabalil těch šest dětí.
Na co nejvíc vzpomíná Matěj?
Je velmi chytrý, intelektuál, hodně čte a myslím si, že má často, když se baví u nás s řemeslníky a kamarády ze vsi o politice, problém, že oni mu nerozumí. Myslím si, že si díky Martině našel způsob s nimi mluvit tak, aby ho vnímali a rozuměli mu. Pro politika je to velmi důležitý a Martina byla navíc velmi chytrá, pohotová ženská.
Prý jste dětem v Jablonci koupili i nějaké knihy, ale do vysílání se to nedostalo. Proč?
Točilo se hodně, šest, sedm hodin denně a z každého dne jsou tam třeba čtyři nebo pět minut a spousta věcí se tam nedostala. Tohle mě mrzelo.
Seš komplexně divnej, ale vážím si tě, řekla Stropnickému vyměněná manželka |
Natáčelo se ještě něco, co je škoda, že diváci neviděli, protože se to do vysílání nevešlo?
Bylo toho tam víc. Třeba v manuálu jsem se o nejstarším z dětí, o synovi Pavlovi dočetl, že je složitá povaha. Říkal jsem si, jestli bude jako já v patnácti letech, nějaký počínající punkáč, tak to bude hustý. Ale přišel ta kluk velmi hodný, klidný, pozorný, hodně citlivý. Všechny děti mi pomáhaly, ale on nejvíc.
Asi třetí den, zrovna probíhala distanční výuka a přiběhlo nějaké dítě: strejdo, kudy teče Odra, tak jsem odložil cibuli, co jsem krájel na guláš, další dítě vyhnal pryč a ostatním řekl počkejte, tady se píše online test, a měl jsem v ruce malé miminko, tak jsem řekl: Pavle, vezmi si ho do ruky a postarej se o něj. Ale on na to: ale já jsem ho ještě nikdy nedržel v ruce. To mě zarazilo, vždyť je to jeho bratr! Ale nebyl čas, tak jsem řekl: To zvládneš. Byl to velmi silný moment.
Změnilo se po odvysílání výměny u vás něco, ať už ve vztahu, nebo společenském životě?
Zážitky nás sblížily a lidé nás teď zaplavili velkou pozitivní vlnou energie, což je pro mě jako herce v dnešní době, kdy je spousta práce zrušena, povzbuzující. Jsem za to rádi, je nám v tom hezky.
Váš život na zámku je určitě hodně dobrodružný a romantický, krásné kulisy pro herce a drsné podmínky pro urputného idealistu, který chce jít světu osobním příkladem. Praktik by ale řekl, že to nemůžete zvládnou a taky proč, co byste dělali ze zámkem s 28 místnostmi, krytem a kaplí. Co byste mu odpověděl?
Hlavně, ať se tam nejezdí podívat. My se tam šli podívat, jako že hra na kupce, kteří si kupují zámek, ale jakmile jsme vešli dovnitř, tak jsme se do toho objektu zamilovali. Hned byla spousta představ, co všechno by tam mohlo být, to prostředí je nádherné.
Ideály si pořád držíte.
I kdybychom to neopravili celé, protože nevím, jestli vyděláme 60 milionů na opravu zámku, protáhneme mu život třeba na dalších sto let, kdy nespadne, tak to má smysl a nás to moc baví. Zámek se otevře lidem, je to náš společný velký koníček.
Jak máte otevřeno, pokud tedy není pandemie?
V sobotu a v neděli od 10 a od 11 a od 14 a od 15 hodin jsou prohlídky, dopoledne provádí Matěj a odpoledne já.
Je pravda, že každý lidem říkáte něco jiného?
Je. Já vyprávím historky o tom, jak je to tam šílené a jak se tam nedá žít a Matěj povídá o historii a architektuře. V létě hostíme divadelní festival.
Divadla jsou zavřená, točil jste nějaký film?
Ano, celovečerák, dobrodružný film Kam motýli nelétají, který se celý odehrává v podzimních jeskyních. Ale řeknu vám, točit v podzemních jeskyních, to byla proti těm šesti dětem úplná brnkačka. Pak jsem točil první film Vandy Hybnerové, který se jmenuje Můžem i s mužem a divadelní online film podle Alberta Camuse Memento mori, na který jsem nejvíc pyšný.
Proč Dan ve Výměně manželek koupil dětem z Jablonce nad Nisou knížky? O tom, že na zámku mohou malíři pracovat, jen když je méně než - 8 stupňů Celsia, i o státní podpoře pro herce a o tom. Proč i myslí, že byl pakůň, když před pandemií na divadlo nadával a dnes se mu stýská? Na čem zjistil, že je závislý? Podívejte se na celý záznam rozhovoru.
