Běžně se u dítěte počítá s rozvojem samostatného stání nejdříve kolem devátého měsíce věku, většinou ale až po dvanáctém měsíci. Islandský instruktor plavání pro děti Snorri Magnússon s nimi nacvičuje stání již ve věku kolem čtyř měsíců.
K překvapení profesorů z Norské univerzity vědy a technologie se svou metodou slaví úspěchy a miminka jsou opravdu po dvanácti týdnech tréninků dvakrát týdně schopna „stát“. Podložkou je jim ruka instruktora, který je do vzpřímené pozice také dostane a celou dobu je kontroluje. Z dvanácti miminek zapojených do studie prováděné univerzitou se všem podařilo po plaveckém kurzu stát na ruce instruktora alespoň 8 vteřin, většině z nich dokonce déle než 15 vteřin.
Podle Hermundura Sigmundssona z katedry psychologie se děti nové pozice učí velice rychle a dobře si je zapamatují. „Děti toho dokážou o tolik víc, než si myslíme,“ shrnuje výsledky studie profesor psychologie Sigmundsson. Podle jeho slov to ale neznamená, že tyto děti budou v budoucnu nějak extrémně pohybově nadané, naučily se pouze několik zásadních pohybů. Psycholog to přirovnává ke svým předchozí výzkumům, kde s dětmi řešil algebru nebo rovnice. Děti se následně zlepšily v probíraném tématu, ale ne v matematice celkově.
Všechno má svůj čas, oponují odborníci
Zatímco psychologové jsou záběry čtyřměsíční Evy nadšeni, fyzioterapeuti a odborníci na fyzický vývoj jsou podstatně skeptičtější. Nelíbí se jim zejména snaha učit dítě něco, na co jeho svalová ani kosterní soustava ještě nejsou dostatečně připraveny.
„Dítě ve věku čtyř měsíců si samo od sebe v prostoru nestoupne. Vůbec nevidím důvod, proč tento prvek zařazovat. K čemu slouží? Co tím pan trenér sleduje? Dítě v tomto věku nemá absolutně vyvinutý svalový aparát k tomuto prvku. Selským rozumem je jasné, že je hloupost ho v jakékoliv formě testovat a zařazovat pravidelně do lekcí plavání. Přijde mi to naprosto nesmyslné,“ rozčiluje se Štěpánka Štrougalová, instruktorka dětského plavání a majitelka plavecké školy Juklík, která má v oboru mnohaleté zkušenosti. A zdůrazňuje, že v české praxi kojeneckého plavání se s podobným výcvikem dětí rozhodně rodiče nesetkají.
„V roce 2014 se díky organizaci paní Evy Kiedroňové konala mezinárodní konference Kojeneckého a batolecího plavání v Třinci. Svoji práci prezentovalo více než 80 zahraničních hostů z celého světa. Ani jeden přednášející neprezentoval tento prvek, v kterém se marně snažím najít jakýkoliv smysl a opodstatnění,“ uvažuje dále Štrougalová. Podle svých slov viděla podobné zacházení s miminky při plavání pouze při návštěvě Moskvy. A zdůrazňuje, že dítě se do ruky samo nepostaví, ale instruktor nebo rodič jej tam dostanou švihem. Následně pod ním taky rukou balancují.
„Když pečete buchty, vyžaduje zdárný výsledek určitý postup. Pokud něco přeskočíte, nenecháte těsto kvalitně vykynout, něco se pokazí nebo se buchty vůbec nepovedou. A tak je to i s vývojem dítěte. Neexistuje, aby dítě kus vývojové řady přeskočilo. Pokud tak rodič dopustí, následky se na 100 % dostaví,“ vysvětluje nevhodnost spěchu Štrougalová.
