Květa a Jirka
Novorozený Tadeáš už je Květino páté dítě, ale Jirka je biologickým otcem jen dvou posledních. Nejstarší dcera Dominika žije u babičky, ale soužití nedělá dobrotu. Babička vnučku nezvládá, nemá u ní autoritu, a tak se Květa s Jirkou domluví, že Dominika bude bydlet s nimi.
„Měla jsem Dominiku přechodně v pěstounské péči, ale já mám tendenci ji rozmazlovat. Oblečení ještě dokážu udržet moderní, jaké si přeje, ale když utratí 3 200 za telefon, tak to ne,“ stěžuje si babička, která si hlavně myslí, že Dominika potřebuje matku.
Protože majitel bytu, kde rodina žije, už s dalším dítětem v bytě nesouhlasí, shání si rodina nový podnájem a stěhují se do Prahy. Zároveň se Květa s Jirkou rozhodli, že dvěma dětem nechají změnit příjmení. „Dobře to vypadá a chceme rodinu scelit,“ vysvětluje Květa s tím, že se zatím nejde o osvojení, které možná hodlají řešit v budoucnu také.
„A když se sem nastěhuju, taky budu mít jiné příjmení?“ ptá se i Dominika, ale té se změna netýká. „Ne že bychom nechtěli, ale tvůj otec by to nedovolil, vyletěl by z kůže“ vysvětluje Květa.
„Na tátu kašli,“ radí Dominika a je vidět, jak by ráda patřila „do party“.
Podle Jirky chybí Dominice ruka chlapa: „U babičky rostla jako dříví v lese. Chyběla jí ruka chlapa. Věřím, že tady se její výchova povede.“ I Květa doufá, že výchova nejstarší dcery bude u nich fungovat lépe.
„Anebo mě z vás klepne, spadne mi koutek a budu tahat nohu a bude,“ maluje Jirka čerta na zeď. A dodává, že netušil, že bude mít někdy tak velkou rodinu. „Nevěděl jsem, zda se o ni dokážu postarat, ale ono to jde, musí to jít. Překročil jsem svoje limity. Budu si muset koupit aspoň dva kyblíčky na nervy,“ žertuje, ale Květa vrací úder: „Co sis udělal, to máš.“
