Z našeho společného intimního života je mi hodně smutno, stala jsem se spíše jeho starší dcerou než ženou, píše Jolana.

Z našeho společného intimního života je mi hodně smutno, stala jsem se spíše jeho starší dcerou než ženou, píše Jolana. | foto: Profimedia.cz

Chci zhubnout a vyřešit si manželství, píše čtenářka. Koučka jí pomůže

  • 198
Jmenuji se Johanka a za měsíc mi bude 35 let. Žiji s o patnáct let starším manželem už 15 let a máme desetiletá dvojčata. S manželem jsem se seznámila omylem. Padli jsme si hned do oka, měli jsme si o čem povídat, jeho syn z prvního manželství i kamarádi mě hned přijali.

3. místo workshop s koučkou

Posílali jste nám příběhy, z nichž jsme tři vybrali a oceníme. Johana, autorka tohoto příběhu získává zdarma workshop pobyt s koučkou Petrou. V příštích dvou týdnech zveřejníme příběhy, jejichž autorky vyhrávají koučink výživového poradce Petra Havlíčka a týdenní pobyt v Egyptě s oběma kouči a navíc s fyzioterapeutkou.

Našli jsme společné záliby, on mě přivedl k jízdě na horských kolech, já jeho ke kanoistice, pořídili jsme si in-line brusle, společně jsme chodili plavat, hrát squash, na túry, do kina, cestovali jsme, chodili se bavit s přáteli. I v sexu jsme si hodně rozuměli. Byli jsme ideální pár, co se nehádal, trávil společně čas, pořád se "oždiboval".

Po pěti letech se nám narodily děti, po dalších dvou jsme se vzali, po dalších dvou jsme si koupili na hypotéku domek.

Většina lidí by si myslela, že pohádka pokračuje, opak je pravdou. Manžel tak nějak "zdědkovatěl", nikam se mu nechce. Do kina téměř nechodíme. Jezdíme jen k jeho rodičům, jinam na výlety jen velmi málo.

Na kole manžel přestal téměř jezdit. Skoro všechen čas s dětmi trávím já – kino, bazén, výlety, kolo, brusle apod. Začínám s nimi jezdit i sama na dovolené, pod stan.

Nemůžu říci, že by mi doma nepomohl, spíš naopak, vaří, seká trávu, když potřebuji, vyluxuje.

Z našeho společného intimního života je mi hodně smutno, stala jsem se spíše jeho starší dcerou než ženou.

Myslela jsem, že se mu již nelíbím já, nějaké to kilo navíc mám, ale ani on teď není již vysportovaný kluk, kterého jsem si našla. Navíc zájem cizích mužů by byl. Jeho hobby se stalo vaření a je velmi těžké udržet si váhu.

Snažím se běhat či chodit denně tři kilometry se psy ven, občas posiluji. V práci jím velmi zdravě, zeleninu, až si ze mě kolegové utahují. Bohužel to není skoro vůbec vidět.

Rok 2013 pro mě nebyl úplně nejlepší, ztratila jsem dobře placenou práci. V soukromí také nic moc nálada.

Po více než půl roce se mi podařilo sehnat prima práci, i když ne tak super placenou, ale mám víc času na děti.

Snažila jsem se o tom s manželem mluvit. Vše považuje za normální, vztah se přeci vyvíjí, zbytek si nepřipouští. Navíc začal mít problém s alkoholem, který si také nepřipustí. Bohužel pokud u nás bude návštěva, bude manžel skvělý hostitel, neustále mě bude objímat, čímž vytváří iluzi, že je vše v pořádku. Nikdo by mi nevěřil, jak je to ve skutečnosti.

Jsem optimistický typ člověka, co si dokáže udělat radost maličkostmi, nejsem hádavá ani urážlivá, problémy nevyhledávám a řeším, až když skutečně nastanou.

Nechci svůj život v pětatřiceti letech zabalit a omezit na práci, povinnosti kolem bydlení a dětí. Ráda se bavím, chodím do přírody, sportuji. Navíc se obávám doby, kdy děti vyrostou a budu žít vedle a ne s člověkem, kterého mám ráda.

Dala jsem si pár bodů, kterých chci docílit:

1. Najít si práci (to jsem již splnila).

2. Ráda bych se přiblížila ke své původní váze (60 kg – nyní 75 kg).

3. Vyřešila svůj soukromý život: pokud s manželem nebude řeč, budu muset s dětmi odejít, což vidím jako nejsložitější bod svého snažení. Považuji totiž za velmi slabošské od problému utéct, opustit manžela a pokusit se začít znova. Ale pokud je snaha jen na mé straně, přijde mi snažení zbytečné.

Komentář koučky Petry L. Krajčinovič:

Milá Johanko, za nárůstem vaší váhy pravděpodobně stojí stres. Tělo se brání, vytváří si tukové zásoby a vám se nedaří zhubnout. Je důležité všímat si momentů, kdy máte na jídlo chuť a kdy máte hlad. Dalším faktorem může být i emoční hlad. Jde o stav, který přichází z minuty na minutu ve chvílích, kdy se člověk snaží potlačit negativní emoce. Stane se tak v důsledku chemické reakce, kdy začínají nadledvinky produkovat kortizol. Ten v mozku stimuluje neuropeptid Y, následkem čehož stoupá zejména chuť jíst. Emoční hlad přichází i z nedostatku serotoninů. Oboje jde ruku v ruce s vaší nespokojeností sama se sebou i ve vztahu.

Vždy musíte začít sama u sebe, najít a odstranit vnitřní interference a nastavit si cíl. Sepsat si, co vás štve a co z toho můžete ovlivnit.

Koučovat v jednom odstavci skutečně nelze. Pokud chcete trvalou změnu k lepšímu, jedinou cestou je mentální trénink a koučink. Ani svaly přes noc nenarostou.

V čistém koučinku (50 situací, kdy můžete potřebovat koučink) lze ukázat vše, co vás trápí, tak, aby jste našla vlastní cestu a způsob k odstranění překážek. Nejlepší řešení je vždy to vaše a věřte, že existuje. Těším se na vás na mém workshopu.