Ahoj všichni, zvládnout se dá všechno. Jsem po třech operacích, recidivách, z léčby jsem vyzkoušela úplně všechno vč. toho, že jsem přistoupila na účast ve studii nové bioléčby. Dvacet let jsem se pořád plácala mezi lékaři a farmaceutickým businessem. Před rokem jsem měla čtvrtou recidivu, rok po operaci, v době, kdy jsem chtěla otěhotnět. Byl to nejhorší okamžik mého života. Za ten poslední rok se stalo mnoho. Mj. mě opustil přítel, se kterým jsem plánovala rodinu (ta nejistota, zda se mi děti podaří mít či ne, je jen pro silné jedince). Teď mám téměř vyzdravený zánět, cítím se dobře, mám vysazené léky. Pracuju (i když jsem výrazně snížila nasazení), vedu organizaci, v březnu letím na toulky po Izraeli a v červnu na pouť po Španělsku, kterou jsem šla už jednou před lety. Když to ujdu já, ujde to už opravdu každý. Ale to, co mi opravdu pomohlo, je v mé hlavě. Mám za sebou dvouletou psychosomatickou terapii, proměnila jsem svoje myšlení, přístup sama k sobě, centimetr po centimetru jsem proměnila svůj život. Učila jsem se, kdy a jak jíst, změnila jsem životosprávu, naučila jsem se dýchat do břicha, vnímám, kdy jsem unavená a učila jsem se přiznat si, že nezvládnu všechno. Že nemusím.  Že můžu být i slabá. Pomohla mi v tom moje nemoc, vždycky mě upozorní, kdy mám zmírnit, kdy se mám hodit do klidu. Nevěřila bych, že to někdy dokážu říct, ale začínám jí být vděčná, i když to někdy není jednoduchý. To je pak nejlepší se pořádně vyřvat, hlavně všechny emoce vypustit ven, nic nedržet v těle. No a jít dál. Držím všem palce.

Ahoj všem , jedna s věcí která pomůže v boji s jakoukoliv nemocí, je náš mozek. Když jsem si prožíval těžké období po operacích, ptal jsem se lékaře, kdy budu zdráv. On mi řekl : " My lékaři, jsme tady hotoví, teď je to na vás."   Nechápavě jsem se podíval a ptám se jak na mě?  Co mám tedy dělat ? Chvíli se zamyslel a pote řekl :  "Kdo řídí vaše plíce abyste dýchal ? "  Odpovídám. " Já, můj mozek...  "

"A kdo řídí vaše srdce, aby tlouklo ? " .... Opět odpovídám: "Já, tedy můj mozek...."  Poslední otázka zněla: " A kdo tedy uzdraví vaše tělo ?"

Poté se usmál a popřál hodně štěstí. Místo běžné rekonvalescence 14-ti dnů jsem odešel po týdnu z nemocnice... A říkejte si co chcete,  ale jste to vy kdo řídí váše zdraví, vaše hlava, vaše já. A neexistuje zázračné uzdravení, je to jen silná vůle, a vůle chtít a věřit. Tím nikdy nic nezkazíte. Uzdraveným gratuluji a těm ostatní držím palce.

Já jsem v bolestech věřil 3 roky. A nenechal se zlomit. A dokázal jsem to :-) Tedy DNES začíná první den, ze zbytku vašeho života, a já vám přeji Uživejte si jej naplno Krásný den :-) 

JJ, věřit je tak slepé a jednoduché.

Mimochodem u mě s to nemocema moc nefunguje, čím víc to bolí tím mín věřím. Co vy?

Na Crohna může zabírat konopí. Zdůrazňuji může. Každej jsme jinej, takže to nefunguje u každého. Hledejte výrazy "pegasovy kapky" nebo "fénixovy slzy" případně "konosprej".

CN je pěkná svině, ale povedlo se mi se vyléčit sama. Bohužel lékaři by mě brzy oddělali. Protože klasická medicína na mě nefungovala a nemoc se pořád zhoršovala, v zoufalství jsem začala hledat alternativní medicínu. Nejdříve jsem zkoušela homeopatii to na mě vůbec neúčinkovalo, pak nějaké léčitele, taky účinek nula a pak jsem objevila stravování podle čínské medicíny a mám dneska i svého terapeuta TČM a pak každý den ráno a večer piju zelený ječmen (je to hnus, ale mě to hrozně pomohlo) a taky sem si přečetla něco o psychosomatické medicíně. Abych to zkrátila, prášky nemám žádné a doktorka říká, že se stal zázrak, že se ještě nesetkala s takovým vyléčením. Problém CN je totiž ten, že je ze stresu, špatného jídla a prostě když si člověk toho na sebe naloží moc. Takže sem musela i odejít z původní práce a najít si jinou, naučit se delegovat některé věci na jiné členy rodiny a zárověň se smířit s tím, že když něco není dokonalé tak to prostě není dokonalé a basta. Ale tohle bohužel spousta pacientů nechápe a lékaři jim to neporadí. A protože moje známá měla stejný problém, začala taky pít ječmen a přerušila vysokou kterou studovala při práci a dle lékařů se taky "zázračně" vyléčila. Prostě si myslím, že Crohnova choroba je fakt jen psychosomatická, ale změnit celý život je někdy nemožné a někdy strašně těžké. Polikání prášků a biologická léčba je snažší cesta, ale taky je to cesta do pekel. Samozřejmě je to jen můj názor a moje životní zkušenost.

zvláštní, zvlášť když je Crohnova choroba nevyléčitelná...

http://amc-jablonec.hyperlink.cz

Tady posílají bezva knihu zdarma, je tam i neco ohledne crohna

tuto nemoc mi diagnostikovali na konci září loňského roku... V tuto chvíli jím hrst prášků denně díky kterým jsem za první dva měsíce nabrala 12kg!! V dubnu jdu na kontrolu tak doufám, že se to aspoň trochu zlepšilo a ty "pitomý" prášky mi zase vysadí... Je to nepříjemná nemoc, chvilku je líp, chvilku zase hůř.... Ale jak píše paní v článku - jsou lidi, kteří jsou na tom hůř...

20cm tenkého střeva, to přeci nic není. 20cm ze zhruba 5 metrů, to je hrozně málo.

Probůh, proč tu mám mínus? Vždyť na těch mých dvou větách není nic špatného. Sám Crohnovou chorobou trpím již řadu let, kvůli ní mi při dvou operacích odebrali zhruba polovinu tlustého střeva a asi tak metr střeva tenkého. Ten metr tehkého střeva mě vůbec netrápí, narozdíl od chybějící poloviny trustého střeva...

Drzim palce at se zlepsi, nebo alespon nezhorsuje, kamarad tim take trpi.

20 cm je ještě v pohodě. Při operacích nádoru střeva se prý běžně bere i 60 a víc cm (úmyslně mluvím o nádoru, protože o operacích spojených s CN nic nevím). A vývodem je dneska zakončena naštěstí jen malá část z nich. A někdy je to jen dočasné řešení. Díky dnešní medicíně 

Paní přeju hodně štěstí. Bratr tuhle nemoc má taky (teď je mu 26), má naštěstí jen prášky, ale není to žádná legrace s tím žít.

Mám touto nemocí postiženou tetu. Trpí touto nemocí už přes 20 let. Může jíst jen maso. Operace je u ní vyloučená, jelikož se jí tvoří neustálé nové zúžení a dnes by to dopadlo tak, že by jí vzali pomalu celá střeva, což je nesmysl. Několikrát jí už doktoři odepsali, že umře. Byly doby, kdy vážila 30 kg, ale nakonec se stále drží.