Když jde po ulici a drží se se svou partnerkou za ruku, stává se, že občas potká někoho z rodičů svých žáků. Šárka je totiž učitelkou v mateřské škole. "Nenapadlo mě, že bych ji snad v takové chvíli měla ruku pustit, spíše naopak," říká. To, že žije se ženou, nechtěla v práci zastírat. A tak to svým nadřízeným prostě řekla.
Čtěte ve čtvrtek
Další příběhy čtěte ve čtvrtečním Magazínu DNES.
"Nebylo na tom nic složitého, nenapadlo mě, že bych to měla tajit. Přijali to, dokonce si myslím, že jsou rádi, že mají ve škole různorodý kolektiv. Jestli to vědí i žáci, nevím. Myslím, že je soukromí učitelek nezajímá. Ale kdyby se někdo z nich zeptal, promluvila bych si s nimi o tom. Ve škole jsem se zkrátka nesetkala s žádnou negativní reakcí. Když už jsem někdy nějakou zaznamenala, tak jedině od cizích lidí, takové to pokřikování na ulici, kdy se s přítelkyní chytneme za ruku. Vlastně jedna nepříjemná zkušenost byla, když byla první Pride, tenkrát ještě v Brně, byla jsem napadená nějakými extremisty," vypráví.
Proto si na fotografování pro MF DNES pozvala i své šéfy, ředitele a ředitelku školy, ve které učí. Má štěstí, protože s tím, že ji přitahují ženy, vlastně nikdy v životě opravdu vážný problém neměla. Ani v práci, ale ani v soukromí.
Poprvé o tom mluvila s kamarádkou, když jí bylo sedmnáct: "Tehdy jsem se poprvé někomu svěřila. Vyprávěla jsem jí, že nad tím přemýšlím a že vlastně nevím. Rodině jsem to řekla, když mi bylo asi dvaadvacet. Tehdy už jsem to věděla. Byla jsem zamilovaná a svěřila jsem se mámě, že mám přítelkyni. Koukala, přemýšlela, ale pak řekla, že hlavní je, abych byla šťastná."
Jak se fotil Coming out pro Magazín DNES
