Přelom srpna a září znamená v trailovém světě jediné - přišel čas velkých závodů. V Česku se konal největší lokální závod Beskydská sedmička a oči příznivců běhání na všech kontinentech se upíraly na francouzské městečko Chamonix, kde se pod dohledem nejvyšší evropské hory měla odehrát největší bitva v historii ultra trailu. Řeč samozřejmě není o ničem jiném než o kultovním závodě Columbia Ultra Trail du Mont Blanc, který by letos bez nadsázky mohl nést podtitul souboj titánů.
 Prohlédněte si: fotoreportáž ze závodu UTMB |
Účast totiž přislíbila legenda Kilian Jornet, jehož neporazitelnost se chystala prověřit taková jména jako Jim Walmsley, François D’Haene, Xavier Thevenard, Sage Canaday, Tim Tollefson, Zach Miller, Pau Capell, Gediminas Grinius a celá řada dalších. Na výše uvedeném seznamu naleznete několikanásobné vítěze předchozích ročníků UTMB i běžce, kteří okupují nejvyšší příčky mezinárodního žebříčku ITRA.
Horské kozy proti silničním rychlíkům
V praxi to pak vypadalo tak, že na jedné straně stáli ryze horští specialisté (Kilian, Xavier, François...), které budou trápit ex silničáři proměnění ve špičkové závodníky v trailu (Jim, Tim, Zach). Obě skupiny by se také daly rozdělit podle kontinentů. Evropané v čele s Kilianem jsou až na výjimky zástupci skyrunningové běžecké školy.
Proti nim pak stojí Američané rekrutovaní z vynikajících silničářů. Například Sage Canaday uměl v dobách své silniční slávy zaběhnout maraton za 2:16:52, což je čas identický s osobním rekordem našeho současného nejlepšího vytrvalce Jirky Homoláče.
Závody pod hlavičkou Ultra trail du Mont Blanc
UTMB však není pouze jeden závod. Celá akce je spíše mezinárodním trailovým festivalem, který probíhá od posledního srpnového pondělí do následující neděle a kromě královské disciplíny v podobě 171 kilometrů dlouhé tratě s 10 000 metry pozitivního převýšení se mohly další tisíce běžců zúčastnit i jiných závodů. Nejmladší a nejkratší trať nese označení OCC (Orsiéres-Champex-Chamonix) a představuje výzvu dlouhou 56 kilometrů s 3 700 metry pozitivního převýšení. Stovkaři se pak mohli vyřádit na CCC (Courmayeur-Champex-Chamonix, 101km/6100m+) nebo TDS (Sur les Traces des Ducs de Savoie, 119/7200m+). Vše však směřovalo právě k závodu UTMB, který startuje jako poslední podnik vždy v pátek odpoledne.
Počasí na konci srpna je vždy velmi nevyzpytatelné a dopředu nikdy nelze odhadnout, zda bude parných 30 stupňů, nebo jestli bude ve vyšších polohách mrznout a sněžit. Letos vypadala předpověď velmi nadějně, ale ideální běžecké počasí v podobě sluníčka a teplot kolem dvaceti stupňů si užili pouze účastníci prvního závodu TDS. Ve středu večer se pak zatáhlo a s počasím to šlo od desíti k pěti. Žádná z tras však nemusela být z bezpečnostních důvodů zkracována a běžci TDS, CCC i OCC odstartovali na původní trati bez jakýchkoliv omezení.
UTMB už takové štěstí nemělo a vzhledem k hlášenému sněžení ve vyšších polohách se organizátoři rozhodli vynechat jeden z úseků ve finální části trati. Jednalo se však pouze o kosmetické změny a na celkovou náročnost trati to nemělo žádný zásadní dopad. Zato se na ní podepsalo počasí, které vyšlo přesně podle předpovědi, obzvláště noc z pátku na sobotu byla velmi výživná. To ale předbíháme.
Ohromující atmosféra
První, čeho si po příjezdu do Chamonix všimnete, je atmosféra. Tohle malé horské městečko je sice na celoroční turistický ruch zvyklé, ale to, co se děje na konci srpna, je něco zcela výjimečného. Není divu. Na všech tratích UTMB totiž startuje úctyhodných osm tisíc běžců, ke kterým musíte přičíst ještě jejich doprovod, organizátory a partnery závodu s prodejními a výstavními stánky. Právě závodní expo je velmi zajímavé a u trailových závodů nemá obdoby. K vidění jsou desítky vyhlášených i méně známých značek, které se snaží zaujmout specializovaným trailovým vybavením nebo čerstvými novinkami. Pokud se vám tedy stane, že do Francie dorazíte bez některé části povinné výbavy, pak máte velmi dobrou příležitost tuto chybu napravit.
Zajímavé bylo také sledovat nejčastěji používané vybavení. To se vždy liší podle toho, v jakém státě se závod koná a také podle toho, kdo je hlavním partnerem. Například na rakouském Grossglockner Ultra trailu byli prakticky všichni oblečení v Dynafitu, zatímco na italském Lavaredu dominovala místní La Sportiva a partnerská značka The North Face. Nejinak tomu bylo na UTMB, kde hrála prim americká značka Columbia se svou trailovou řadou Montrail a často byly k vidění i domácí běžecké boty Hoka One One nebo vybavení Oxsitis.
Sledování závodu na vlastní oči
Vraťme se ale k samotnému UTMB. To jsem měl díky Columbii možnost sledovat doslova z první řady. V průběhu celého závodu jsme totiž jezdili podél trati tak, abychom stíhali sledovat nejlepší běžce, a když bylo potřeba, vyrazili jsme na tůru do nejdůležitějších bodů ve vyšších polohách. V praxi to pak znamenalo jednu probdělou noc a několik stovek výškových metrů v nohách. Odměnou mi pak byl bezprostřední kontakt s čelem závodu a možnost sledovat všechny důležité okamžiky v přímém přenosu.
Start závodu byl v Chamonix na náměstí v půl sedmé odpoledne. Postavilo se na něj dva a půl tisíce lidí, a pokud k tomu přičteme ještě stovky fanoušků podél startovního koridoru, dávalo to dohromady atmosféru doslova ohromující. Obzvlášť během příchodu nejznámějších jmen na start měl člověk co dělat, aby mu nepraskly ušní bubínky.
To už se ale blížil okamžik startu a najednou tu byl startovní výstřel. Dva a půl tisíce běžců vyběhlo ve zběsilém tempu na trať. Ono je totiž jedno, jestli je to silniční půlmaraton, nebo ultra v horách. Starty jsou všude úplně stejné. Tentokrát však vzhledem k nabité startovce bylo reálné, že podobně šílené tempo vydrží nejlepším borcům až do cíle.
Na prvním mezičase v městečku St. Gervais na metě půlmaratonu vše probíhalo podle očekávání. Na čele se osamostatnil současný nejlépe hodnocený (podle ITRA) ultramaratonec světa Jim Walmsley, kterého v těsném závěsu následoval Kilian Jornet. O dalších pár desítek vteřin zpět ale nechyběl ani François D’Haene a další favorité.
Závod však byl ve svém počátku a teprve nadcházející noc měla rozhodnout o tom, kdo dosáhne na zlato a kdo odejde jako poražený. Předpověď hlásila pocitovou teplotu minus osm stupňů celsia, mlhy, déšť a silný vítr. To znělo jako ideální podmínky pro Kiliana, který se v extrémním počasí cítí jako doma, ale dlouho dobu to vypadalo, že ani ostatní favorité si z nepřízně počasí nic moc nedělají.
Následujících padesát kilometrů se nestalo prakticky nic zajímavého. Všichni borci udržovali velmi svižné tempo a na čele se s minimálními rozestupy osamostatnila trojice Kilian, Jim a François. I další zvučná jména se však držela v kontaktu a závod tak byl stále otevřený.
Zlomový okamžik
Jako bod zlomu se ukázal stý kilometr. Ještě na občerstvovačce v Courmayeuru na osmdesátém kilometru vše probíhalo podle zajetých kolejí a stejná situace panovala i v sedle Col de Ferret. Náročné stoupání na stý kilometr však vzalo spoustu sil a na většině obličejů bylo velmi patrné, že jim závod už tolik nechutná. Velkou krizí si procházel i Kilian Jornet a jediný, kdo nejevil výraznější známky únavy, byl François D’Haene.
To nejdůležitější se stalo během následující okamžiků. V seběhu ze sedla totiž začal ztrácet Jim Walmsley, který byl až doposud na čele závodu. Na občerstvovačce v La Fouly musel zastavit na dlouhých 40 minut a dlouhou dobu to vypadalo, že závod vůbec nedokončí. Na čele se tak osamostatnil Francouz. Příznivě se situace nevyvíjela ani pro Kiliana, který nabral ztrátu 18 minut. To vše v okamžiku, kdy už do cíle zbývalo pouhých 40 kilometrů.
Napínavý závěr
Maraton je sice stále velmi dlouhá vzdálenost, na které se toho může stát mnoho, ale všechno nasvědčovalo tomu, že François udrží vedení a Kilian doběhne do cíle jako druhý. Naděje však umírá poslední a na drobném Katalánci bylo vidět, že to svému francouzskému rivalovi rozhodně nechce dát zadarmo.
Zajímavý byl i vývoj na třetí pozici, kam se po takticky velmi dobře zvládnutém závodu posunul Američan Tim Tollefson následovaný Xavierem Thevenardem. Zmrtvýchvstáním si prošel Jim Walmsley, který se vrátil do závodu a okupoval pátou pozici.
Slunce už bylo v tuto chvíli vysoko nad obzorem a běžcům zbývalo do cíle pouhých pár kilometrů. Situace na čele se i přes Kilianovu enormní snahu nezměnila a ani na třetím místě se neschylovalo k žádnému těsnému souboji. Samotný finiš byl velmi napínavý. François měl přece jen náskok pouhých pár minut a na takto dlouhé trati se může stát leccos. To může potvrdit i pozdější vítězka Nuria Picas, která celý závod vedla s obrovským náskokem, ale během posledního stoupání dostala poprvé v životě astmatický záchvat. Kvůli němu do cíle doslova došla pouhých pár desítek vteřin před druhou v pořadí, Adnreou Huser.
Kilian, nebo François?
Čas byl v tuto chvíli, jak už to v podobných okamžicích bývá, velmi relativní. Zatímco fanouškům François připadaly následující minuty jako věčnost, příznivcům Kiliana ubíhaly minuty zběsilou rychlostí. Senzace se ale nakonec nekonala a slavit mohl v novém traťovém rekordu Francouz. Na Kiliana tak v závodě, který později označil za nejtěžší ve svém životě, zbylo v uvozovkách pouze druhé místo. Ani na bronzové pozici už ke změně nedošlo a Tim Tofellson zachránil třetím místem čest amerických běžců.
A co čeští běžci?
Ptáte se, jak si na UTMB vedli češi? Podle startovní listiny to vypadalo velmi nadějně a nejeden fanoušek se mohl těšit na slibné výsledky borců jako Kříž, Štverák, Střelka nebo Ďuk. Někteří však ze zdravotních či rodinných důvodů na start vůbec nedorazili (to se týkalo Zdeňka Kříže z Buff Pro Teamu a Jana Ďuka z Columbie), zatímco jiní se tratí spíše protrápili, nebo vůbec nedokončili (Střelka a Štverák).
Česká stopa tak v letošním ročníku Columbia Ultra Trail du Mont Blanc nebyla příliš výrazná a nám nezbývá než doufat, že se to v příštích ročnících zlepší. Na světě sice existují náročnější, dostupnější nebo krásnější závody, ale na žádné z jiných trailových akcí nemáte možnost porovnat svou výkonnost s kompletní světovou špičkou a stoupnout si na startovní čáru přímo vedle takových borců, jako jsou Jornet, D’Haene, Thevenard, Walmsley a další.
Vítek Kněžínek Vítkovi leží v botníku něco přes padesát párů běžeckých bot všech možných typů, které nejraději testuje na dlouhých závodech v horách, kde se mu čas od času podaří probít na pódiové umístění. Rád má i silnici, na které pokořil hranici 75 minut na půlmaratonu. jeho hlavní pracovní náplň představuje konzultace s výběrem bot v běžecké speciálce Triexpert. |
