"Nemocné srdce kardiaků se nedokáže silněji stahovat, a objem přečerpané krve se snaží udržet co nejrychlejší činností - tachykardií," vysvětluje profesor Petr Niederle, primář Kardiologického oddělení pražské Nemocnice Na Homolce.
Přitom však klesá průtok krve věnčitými tepnami zásobujícími srdeční sval a srdce může začít trpět nedostatečným přívodem kyslíku.
"Postižené srdce dokáže zvyšovat výkon jen do určitého limitu. Pak může nastat nedokrevnost srdečního svalu, nebo až akutní srdeční selhání," upozorňuje profesor Niederle.
Následkem výše popsaného dění v organismu kardiaků, způsobeného snahou o kompenzaci vysokých teplot, může být angina pectoris - bolest za hrudní kostí. Jestliže krevní tlak značně poklesne, hrozí infarkt.
Kardiaci by si ve vedrech měli dávat pozor na dehydrataci, která je může postihnout v důsledku pocení a nedostatečného příjmu tekutin. Krev se tak zahušťuje a hrozí větší riziko vzniku krevních sraženin. Ty mohou být příčinou cévních mozkových příhod či plicních embolií.
Neznamená to však, že by kardiaci měli strávit léto nečinností. "Pokud člověk trpí chronickou ischemickou chorobou srdeční, ale bez anginy pectoris, může si dovolit hodně. Nejvhodnější je pro kardiaka turistika, běh, rekreační plavání, jízda na kole, tenis, ping-pong, sportovní rybaření, jízda na kánoi či kajaku," vypočítává profesor Niederle.
Měli by však zapomenout na adrenalinové sporty, výstupy do nadmořské výšky přesahující tři tisíce metrů a také na zvedání těžkých břemen třeba při opravě chalupy.
