Co radím, funguje. Sama jsem zhubla 30 kilo, přiznává obezitoložka

Dita Pichlerová - štíhlá a atraktivní lékařka se zaměřením na obezitologii – je dnes, v sedmatřiceti letech, pro své pacientky tím nejlepším příkladem, jak trvale vyzrát na přebytečná kila.

Obezitoložka Dita Pichlerová | foto: Dalibor Puchta, iDNES.cz

Sama se totiž před sedmi lety musela pořádně poprat s vlastní a nemalou nadváhou.

Snad kvůli „boubelatým genům“ po rodičích se o hubnutí zajímala již od mládí, kterým si prošla značně nespokojená s vlastním tělem. Občas sice ujížděla na sladkém, ale nikdy se vyloženě nepřejídala. Patřila k ženám, které se podívají na rohlík a přiberou kilo. Že takoví lidé, kterým obvykle nikdo nevěří, opravdu existují a že za to může jejich pomalý metabolismus a genová výbava, se měla dozvědět až mnohem později. A tak od puberty s nadváhou bojovala zcela „tradičním způsobem“. Tedy cestou slepých uliček plných „úžasných a zaručených“ diet.

„Držela jsem snad úplně všechny - ovocnou, americkou, dělenou... Ani si dneska už nepamatuji, jak se všechny jmenovaly,“ vzpomíná s úsměvem. „Vždycky jsem zhubla tak pět až osm kilo, ale nemělo to dlouhého trvání. Ne že bych trpěla vyloženě jojo efektem, ale váha se stále beznadějně vracela do výchozího bodu. Byla jsem z toho přirozeně nešťastná.“ ̈

Obezitoložka Dana Pichlerová ještě předtím, než zhubla 30 kg.

Od diet až na lékařskou fakultu

Zájem dozvědět se více o hubnutí a vůbec o procesech v lidském těle, které ho stimulují a doprovázejí, ji dovedl až na studia medicíny. Po vysoké škole se pak deset let věnovala pacientům s cukrovkou a od nich už byl jen krůček k obezitologii. Jenže to mělo jeden a dosti veliký háček. V té době se totiž po dvou dětech sama pěkně kulatila. I když roky nadváhu uměla dobře schovávat do vhodně zvoleného oblečení, uvědomovala si stále naléhavěji, že to dál to prostě tak nejde. Bylo to tak trochu jako kázat v ordinaci vodu a doma pít víno.

Pro vždy upravenou a elegantní mladou lékařku ale asi tou doopravdy poslední a hodně hořkou kapkou bylo toto: jednoho dne zjistila, že se nevejde do žádných ze svých oblíbených značkových kalhot. Vážila totiž 95 kilogramů a její konfekční velikost dospěla definitivně do kategorie, kterou již nabízejí takřka výhradně vietnamské tržnice. A bylo takříkajíc vymalováno! Musela přijít akce. Kdo se ovšem domnívá, že jako vysokoškolsky vzdělaná odbornice na obezitologii, která ví o hubnutí snad úplně všechno, co nabízí současná moderní věda, to měla zpočátku jednodušší, je na velkém omylu.

Musela začít jako každá jiná

Jako úplně normální ženská potřebovala vytrénovat svou vůli souvislým tlakem a ten zcela správně našla při hubnutí v týmu. „Přihlásila jsem se tehdy do Klubu Diana a dělala jsem jednoduše to, co se po mně jako po řadové člence chtělo. Pravidelně jsem se měřila, vážila, psala jsem si a počítala poctivě všechno, co jsem v průběhu dne snědla, a hlídala jsem si, abych nepřekročila denní energetický příjem stravy do 5 000 kilojoulů. Také jsem se začala víc hýbat,“ vzpomíná mladá lékařka na období, kdy zhubla prvních deset kilo. Pak už svoje dobře nastartované hubnutí dostala pod vlastní, „odbornou“ kontrolu a další kila šla dolů sice pomaleji, zato však už zcela jistě. Do ordinace si oblékala stále menší bílý plášť a pro své pacientky se v té době bezesporu stala něčím jako chodícím důkazem pravdivosti teorií hubnutí.

Svou váhu si MUDr. Dita Pichlerová drží již tři roky a své teoretické i praktické zkušenosti ochotně předává dál. Vedle své práce na obezitologii má i své vlastní nutriční poradenství Slim servis a věrná zůstala i redukčnímu Klubu Diana. I když sem pravidelně dochází několik let již výhradně jen jako specializovaná lékařka. Ovšem nutno podotknout, že to, co tady ženám s nadváhou říká, i sama dělá.

Jak zhubnout a už nikdy nepřibrat?

„Stále se snažím dodržovat denní energetický příjem pod hranicí 6 000 kilojoulů. I mně se občas stane, že to správně neodhadnu. Jakmile přiberu dvě tři kila, tak si zase začnu všechno vážit a počítat kilojouly. Mojí výhodou je, že za ty roky v oboru už mám energetické tabulky v hlavě, takže mi to jde rychleji. A mohu potvrdit, že to opravdu funguje. Za pár dní či týdnů jsou kila zase dole,“ vysvětluje.

Zajímalo nás, jak vypadá stravovací režim lékařky v průběhu běžného pracovního dne, který bývá pěkně nabitý. „Ráno obvykle posnídám jogurt s müsli, nějaké ovoce. Přes den většinou jím jídlo, které si připravuji předem doma. S oblibou si dělám obložené sendviče. Jejich vtip je v tom, že si mezi dva tenké plátky celozrnného chleba dáte klidně i třikrát silnější náplň plnou bílkovin, například libovou šunku, listy ledového salátu atd. Pokud mám příležitost dát si teplé jídlo, upřednostňuji bílé maso nebo rybu a jako přílohu zeleninu. Poměrně často večeřím studený obložený talíř opět plný bílkovin, tedy tvaroh, libová šunka, tuňák, fazole... a hlavně opět hodně zeleniny. Mám ráda sladkou chuť, takže večer u televize ukusuji mrkev a kedlubny. Protože dost času trávím v autě, tak s sebou stále vozím krabičku s malými cherry rajčátky. Jsou to takové osvěžující jednohubky, které mají dost cukru, aby dodaly energii, a navíc nehrozí, že si s nimi pokecáte blůzu jako při konzumaci běžných rajských jablíček.“

Celoživotní program ale nesmí být peklo

A jak se paní Dita vyrovnala se svou slabostí pro sladkosti? Její odpověď možná překvapí. „Jak? No jednoduše hřeším,“ směje se. „Tak dvakrát třikrát do roka s jednou přítelkyní pořádáme orgie. Já jím celý den jen své milované větrníky, celkem jich spořádám tak šest až osm. Ona si zase dává výhradně své oblíbené indiánky; protože ty jsou energeticky poněkud chudší, může jich spořádat téměř dvakrát tolik. Má to jednu velkou výhodu, po takovém dýchánku se dlouhou dobu na ty svoje dortíky nemůžete ani podívat.“

Pokud se na jednorázový zákuskový úlet podíváme takříkajíc z odborného hlediska, připomíná jednu metodu, kterou používají například sportovci, když potřebují snížit hmotnost a tělo si už zvykne na nižší energetický příjem vyvážené převážně bílkovinné stravy a odmítne hubnout. Dodají mu jednorázově velkou porci sacharidů a jejich metabolismus se opět nastartuje.

„Ano, něco podobného se skutečně může ve výjimečných případech praktikovat, říká se tomu sacharidová vlna. Ale při ní se konzumují výhradně tzv. dlouhé sacharidy, které jsou obsažené například v těstovinách, rýži nebo celozrnném pečivu. Startovat zpomalený metabolismus hromadou zákusků bych jako dietoložka rozhodně nedoporučila. I když na druhou stranu, hubnutí je program na dlouhou trať a bez výjimečného hříchu by se život změnil v peklo.“

Jaké jsou podle Dity Pichlerové nejčastější omyly?

Nesmím nic jíst po 17 hodině?
Určitě, pokud ovšem chodíte spát v osm večer, jinak je to chyba. Každé hladovění je skrytý spojenec nadváhy. Někdo uléhá do postele v deset, jiný hodinu po půlnoci. V podstatě platí, že poslední jídlo - přirozeně energeticky nepříliš vydatné - si můžete dát bez výčitek tři hodiny před spánkem, takže třeba klidně v deset večer.

Ovoce mohu konzumovat bez omezení?
Můžete, ale nedivte se pak, že nehubnete. Obsahuje totiž velké množství cukru, a proto je lepší ho konzumovat jen v omezené míře a lépe v dopoledních hodinách. Ke štíhlé postavě vede večer spíš pořádný kus kuřecího masa a zelenina než kilo sladkých hroznů či banánů.

Zhubnu, když nebudu vůbec jíst pečivo a přílohy?
Ano, ale krátkodobě. Uvědomte si, že je to program na celý život. Takže správná odpověď zní: nevynechávat je zcela, ale výrazně omezit.

Nesnáším zeleninu, takže nemohu zhubnout?
S tímto argumentem se setkávám v poradně celkem velice často. Ještě se mi ale nestalo, že bychom společně nepřišly na druh zeleniny a její přípravu, která by pro pacientku nebyla přijatelná a které by nepřišla na chuť.

Někdy to prostě nevydržím a ulítnu.
Záleží přirozeně na tom, jak často. Obecně však platí, že pokud dodržujete dlouhodobě všechny zásady zdravého hubnutí, občasný hřích třeba jednou za dva měsíce vás nevykolejí. Když se jeden den přejíte třeba do bezvědomí, tak to obvykle váš usměrněný metabolismus ani nezaznamená a nepřiberete. Ovšem může vám být těžko. Takže opatrně.