Dnes už celých 5 měsíců, co jsou naše děti na světě, myslím na to jak se asi Filípek s maminkou má? - více zde
VŠECHNY VAŠE PŘÍBĚHY ČTĚTE ZDE
Vzhledem k tomu, že naše malé miminko bylo koncem pánevním a nebyl to žádný mrňousek jsem 12.2.2007 v 7:00 nastoupila do porodnice k plánovanému císařskému řezu. Terezka se narodila bez komplikací v poledne, byl to a je krásné, zdravé miminko.
Po císařském řezu ( což je opravdu náročná operace, pro ty co ho nikdy nemuseli absolvovat ) jsem byla převezena ve 13 hodin na JIP, kde každá maminka, pokud nemá komplikace, stráví 24 hodin.
Ihned o mě začaly pečovat porodní asistentky, tak jak nejlépe dovedou. Asi o půl čtvrté mi přinesly ukázat naší Terezku a já byla opravdu dojatá, poprvé jsem se s ní mohla delší dobu pomazlit, na operačním stole k tomu není moc prostoru.
Až do půl šesté jsem byla na JIP sama, v tuto dobu přivezli maminku po dlouhém a náročném porodu, který nakonec skončil císařským řezem v narkóze. Docela jsem se těšila, že si popovídám s někým, kdo je na tom podobně jako já.
Co všechno se bude během následujících minut dít a to že si vůbec nepopovídáme jsem nemohla tušit.
Maminka vedle mě stále naříkala bolestí, ze začátku jsem si myslela, že se budí z narkózy a tak trochu blouzní, nikdy jsem takhle nikoho neviděla, tak mi to ani nepřišlo divný. Porodní asistentky nás obě stále hlídaly, měřily tlak, měnily infuze…
A najednou strašný zmatek: porodní asistentky zjistily, že maminka vedle mě má opakovaně velmi nízký tlak – 70/30, v tu chvíli se najednou na JIP objevilo asi 20 doktorů, nastěhovali tam ultrazvuk, kterým velice brzo zjistili, že maminka krvácí do dělohy. Co nejrychleji se snažili ji převézt zpět na operační sál, což jim komplikoval fakt, že nemohli nabrat krev, aby mohli připravit transfuze. Krev nakonec odebrali snad na 20 pokus ( jaké měla maminka další den modřiny to bych vám nepřála vidět ), maminku stabilizovali a převezli na operaci. To vše se odehrálo do 19 hodin.
Někdy po deváté hodině přivezli maminku zpátky po úspěšné operaci, přiřadili jí „ speciální „ sestřičku, která se starala pouze o ní…transfuze, infuze, kyslík, hygiena, tekutiny…
Během celého tohoto chaosu ke mně stále přicházel lékař, zda něco nepotřebuji a zda jsem v pořádku, opravdu to nebylo nic pro slabé povahy, připadala jsem si tak trochu jako v nějakém seriálu z nemocničního prostředí.
Ráno jsme se probudili a bylo nám určitě oběma lépe, jenom maminka vedle mě měla pořádný kašel. Mě převezli po obědě na lůžkové oddělení, kde jsem strávila 5 dní.
V den propuštění jsem šla ještě na závěrečné vyšetření, na chodbě jsem čekala s nějakou jinou maminkou. Náhle se ozval mně známý kašel, ani nevím jak mě to napadlo se zeptat: „ Nejste vy náhodou ta co Vás odvezli z JIP znovu na sál? A víte podle čeho jsem Vás poznala?“…
Zpět na oddělení jsme si prohlédly naše děti a vyrazily domů užívat si maminkovských radostí.
Péče porodních asistentek, doktorů a sestřiček byla vynikající! I v sebelepší porodnici může dojít ke komplikacím. Důležité je, aby se s nimi dokázali úspěšně vypořádat. Jsme jenom lidé!
| Napište nám. Vybrané příběhy oceníme knihou z nakladatelství Zoner Press z edice Encyklopedie ženy. |
