Ona
Lenka Horáková

Lenka Horáková - Lenka Horáková se rozhodovat umí - to dokázala jako žena i jako trenérka | foto: MF DNES

Co je lepší: Zůstat s partnerem, nebo odejít?

  • 202
Romantické začátky někdy vystřídá chvíle, kdy se jeden z páru začne ptát: má to ještě cenu? Kdy a proč vlastně začaly ty pochybnosti?

* Řešili jste něco podobného? Napište nám svůj příběh na adresu: ona@idnes.cz

* Je lepší v nespokojeném manželství zůstat nebo odejít? Hlasujte ZDE

Kdy to vlastně začalo? Když se začal smát vtipům, které vám vůbec nepřipadaly legrační?

Když vám došlo, že nesnášíte i to, jak drobí pod stůl a jak dýchá? Nebo když jste ji posté slyšel hořekovat nad jejím velkým zadkem a vaším malým platem? Náhle se netěšíte domů, nemáte chuť vyprávět, co vás dnes potkalo, v partnerových čtvrtečních odchodech na squash vidíte snahu vyhnout se rodinným povinnostem a za každý den bez sexu s ním děkujete ,tomu nahoře‘?

1. Lenka a František

„S Františkem jsem žila od svých sedmnácti let. Tenkrát hodně sportoval, jezdil dostihy, veterinu absolvoval s červeným diplomem,“ vrací se dnes ke svému už bývalému manželství trenérka dostihových koní Lenka Horáková (37). „Po osmi letech, když jsem otěhotněla, jsme se vzali a stali jsme se vlastně takovým pracovním manželstvím. Muž trénoval koně, já působila jako jedna z ošetřovatelek a pracovních jezdců. František byl výborný trenér, ale uměl to spíš s koňmi než s lidmi a také svým kamarádům nedokázal - nebo spíš nechtěl - říct ne, když vyráželi na skleničku.

Postupem doby jsem byla já ráno první ve stáji, rozdělovala práci nebo hlídala docházku. Jeho podřízení o mně mluvili jako o semetrice a jeho kamarádi s nimi souhlasili, protože ty jsem zase opilé v noci vyhazovala z našeho bytu. A odejít? Napadlo mě to častokrát. Ale kam? Neměla jsem nikoho, kdo by mi pomohl. Rodiče zemřeli, sestra žije v Německu, úspory jsem neměla, nemluvě o tom, že jsem netušila, kde hledat jinou práci. Navíc jsem bojovala sama se sebou, pořád jsem zjišťovala, zda není chyba ve mně, přesvědčovala sebe samu, že ho v tom nemůžu nechat samotného, děsila se, co by řekli lidi, kdybych odešla. A také jsem se bála, že zůstanu sama,“ přiznává po malém zaváhání Lenka. Nepoznaná nejistota pro ni v té době byla horší než poznaný manželský průšvih.

A CO DĚTI?

Podobné otázky jako před časem Lenka si kladou i další, kteří řeší otázku, zda zůstat, či odejít od partnera. Mnozí se navíc ptají, zda má cenu držet manželství kvůli dětem. Ocení to vůbec? A kde je hranice, za niž bychom už raději neměli jít?
„Nenamlouvejme si, že děti nevnímají rodinnou atmosféru,“ konstatuje psychoterapeutka Gabriela Šimková. „Rodiče by se proto měli snažit o natolik kultivovaný vzájemný vztah, aby jejich potomci nepoznali, že se mezi nimi něco zásadního děje - a to zejména do deseti let věku dítěte. Pokud toho nejsou schopni, je lepší se rozejít. Potom je ale třeba dětem rozchod oznámit co nejcitlivěji.“

VŠECHNO ŠPATNÉ JE K NĚČEMU DOBRÉ

„Když bylo synovi pět, rozvedli jsme se,“ konstatuje Lenka. Kromě toho, že se s Lukášem odstěhovala do druhého služebního bytu, se vcelku nic nezměnilo. Dál pracovala společně s exmanželem, dál mu vařila a prala a dál mu domlouvala, aby se vzchopil a přestal s pitím, nebo přijde o práci. O rok později, v polovině dostihové sezony, na její slova došlo. A majitel koní, který byl najednou bez trenéra, dal šanci Lence - mohla sama trénovat. Na konci sezony se pyšnila vítězstvím svého koně ve Velké pardubické. Závistivci se ovšem nechali slyšet, že to její zásluha není. Podat ruku jí přišli až později, když Peruán, kterého trénovala, své vítězství ve Velké zopakoval ještě dvakrát.

Zkrátka po rozvodu rodičů nepřišel ani Lukáš. Táta se mu dnes věnuje víc, než když byl malý. Jen kdyby se stejnou zodpovědností přistupoval i k placení výživného.

ROZCHOD S HAPPY ENDEM

Říká se, že klíčem k partnerskému úspěchu je důvěra. Jenže dokážete tomu druhému po rozchodu ještě někdy důvěřovat? Dokážete opravdu zapomenout všechny lži, urážky, hodit minulost za hlavu a začít znovu? A když už se o návrat pokusíte, co musíte dělat, aby váš staronový vztah skutečně fungoval?

„Nemá smysl vracet se ke starým křivdám,“ radí Gabriela Šimková. „Odpuštění je důležité a jeho podstatou je i to, že je trvalé.“

2. Radka a Petr

Říci s určitostí, kdy nastal zlom v jejím manželství s Petrem, umělecká aranžérka Radka Křivánková (38 let) nedokáže. „Brali jsme se, když byl na vojně. Bylo mi devatenáct, jemu jedenadvacet a čekali jsme dítě. V té době měl hodně zájmů, sportoval, četl… Byli jsme taková normální mladá rodinka, jejímž jediným problémem byly peníze.

Petr je vyučený elektrikář, takže když se objevila šance postavit se na vlastní nohy, využil toho a založil si živnost. Po třech letech manželství se nám narodila druhá dcera,“ vzpomíná Radka. Pak se Petr začal měnit. „Najednou měl nové přátele, četl Bibli, diskutoval o víře a Jehovovi, sepisoval přednášky místo elektrikařiny a my měli stále větší dluhy.

Když bylo nejhůř, zachraňovali nás rodiče, ale už jsem se před nimi styděla. A s Petrem nebyla řeč. Snažila jsem se mu domluvit, vysvětlit, že opravdu nemám za co koupit ani chleba, ale jen mě objal a chlácholil: ,Neboj, Bůh se o nás postará.‘ A dál se věnoval jen shromážděním a jehovistické literatuře. Musela jsem na noc chodit pomáhat do pekárny, přes den jsem roznášela letáky a často obracela v ruce poslední dvacetikorunu s tím, že do výplaty zbývá ještě několik dní.“

Pro mnohé by to byl důvod k okamžitému rozchodu. Radka o něm však ještě příliš nepřemýšlela. „Věděla jsem, že mě i holky má Petr rád. Zpočátku jsem s ním párkrát dokonce mezi jehovisty šla, a přestože ke mně byli milí a vstřícní, něco mi na jejich setkáních vadilo. Netěšila mě Petrova kariéra, kterou v církvi dělal, ale nijak dramaticky jsme to spolu neřešili. To se svým otcem se Petr kvůli víře rozešel ve zlém.“

Jenže pohár Radčiny trpělivosti se za tři roky přece jen naplnil téměř po okraj. Poslední kapkou byla Petrova přednáška, kterou našla rozepsanou na jeho pracovním stole. Řešila otázku, která jí přece jen vrtala v hlavě: Zůstat, nebo odejít? Petr se v rukopise zamýšlel, zda zůstat s partnerem, který nevyznává žádnou víru, a dospěl k tomu, že přednost by měli dostat věřící bratři a sestry. „Tehdy jsem si řekla, že to je konec, že nemá smysl naše manželství dál držet, a Petrovi jsem řekla, že se chci rozvést.“ Jeho reakce Radku překvapila. O rodinu nechtěl přijít. Slíbil, že přeruší kontakty s jehovisty, začne pracovat…

DÁT MU JEŠTĚ ŠANCI?

Krize může přijít v každém, i dobře fungujícím partnerství. A jestliže si její protagonisté dokážou vzájemně nenasazovat psí hlavu a projevit snahu o smír, není rozchod jedinou spolehlivou možností, jak se z řetězce nepříjemných situací vymanit.
„Zkuste krizi ve vztahu vnímat spíše jako výzvu ke změně,“ radí psychoterapeutka Gabriela Šimková. „A se změnou je nutné začít u sebe, v žádném případě se nesnažte partnera předělat. I když si myslíte, že je to nejjednodušší cesta ke spokojenosti, jedná se o manipulaci a nerespektování partnerovy osobnostní vyzrálosti. Podstatou této změny je i to, abychom si uvědomili, nakolik hluboká je naše láska k partnerovi.“

NEVKROČÍŠ DO TÉŽE ŘEKY

Přes rok se pokoušeli slepit svoje manželství i Radka s Petrem. „Z ortodoxního věřícího se stal ortodoxní ateista. Místo abych byla ráda, začala jsem se obávat, co přijde teď, a najednou jsem si uvědomila, že si ho už nedokážu vážit. Byl to jiný člověk,“ svěřuje se Radka. Spokojenost nenašel ve vztahu ani Petr, nedokázal být sám sebou.
„Nakonec jsme se dohodli na rozvodu,“ uzavírá jednu ze svých životních etap Radka a dodává: „Někdo považuje rozvod za fiasko, ale důležité je, aby člověk pochopil, proč k němu došlo, a zapracoval na sobě, aby po čase v novém vztahu nemusel řešit stejné chyby.“

KDY JE ROZVOD NEJLEPŠÍM ŘEŠENÍM?

Ovšem ani snaha zachránit vztah nemůže být nekonečná. Pokud se nic nezmění, nezbývá než odejít. V žádném případě by důvodem k rozvodu neměl být pocit zevšednění po několikaletém manželství. Ten by se spíš měl stát impulzem k hledání cest, jak soužití oživit.
„Jsou situace, kdy rozvod je skutečně tím nejlepším řešením,“ připouští Gabriela Šimková. „Většinou mají jednoho společného jmenovatele - hrubou sociální patologii jednoho z partnerů. Ta se může projevovat alkoholismem, drogovou závislostí, extrémně zvýšenou agresivitou, hysterií a podobně. I zde by však první volbou měl být pokus o léčení. Teprve v okamžiku, kdy náš partner léčbu odmítá, je nutné začít uvažovat o odchodu.“

3. Pavel a Marta

„O tom poměrně krátkém období, kdy jsme nebyli spolu, dneska nemluvíme a za naším rozvodem z mladické nerozvážnosti jsme jednou provždy zabouchli dveře,“ shodně říkají malíři Pavel (59) a Marta (52) Vavrysovi. Brali se z velké lásky, když Martě ještě nebylo osmnáct a Pavel oslavil čtyřiadvacetiny. Jejich první dcera byla už na cestě. Za tři roky se rozváděli. „Vlastně ani nedokážeme přesně říct proč a dnes se za to oba stydíme,“ mluví i za svou ženu Pavel. „Byli jsme mladí, nevybouření, oba jsme se živili malováním a mnoho peněz jsme neměli. Najednou jsme oba chtěli objevovat svět. Možná, že by všechno dopadlo jinak, kdyby se do našich záležitostí nepletli cizí lidé. Nebo kdybychom byli lépe připraveni pro partnerský vztah. Kdyby se v našich životech nestřetlo odlišné zázemí, z něhož jsme pocházeli. Kdyby…“

Po rozvodu se oba vrhli po hlavě do nových vztahů. Když se pak o dva roky později znovu k sobě vrátili, měli každý o potomka víc. Marta holčičku, Pavel kluka. „Víme, že jsme svým někdejším partnerům ublížili, ale své odpovědnosti za děti jsme se nezřekli,“ říká akademický malíř.

DOPŘEJTE SI ODDECHOVÝ ČAS

I odborníci na partnerské vztahy potvrzují známou pravdu, že to, jak hodně nám na někom záleží, poznáme, až když ho ztratíme. Proto také doporučují dát si v krizové situaci pauzu. Většinou později s chladnější hlavou a větším odstupem si uvědomíme, co nás k tomu druhému vlastně poutá, přitahuje, v čem nám chybí a některé spory nám najednou přijdou malicherné. Nestor české vědy o manželství - MUDr. Miroslav Plzák k v této souvislosti hovoří o třech S, jimiž se vyznačuje hluboká láska. Stýská se vám po něm, máte s ním Soucit a máte o něho Starost. Gabriela Šimková mluví o bezpodmínečné lásce - o lásce s tečkou.

„Mám tě ráda. Tečka. A neříkáte: Mám tě ráda, když…“

Jestli to navzdory současným problémům mezi vámi stále jiskří, nejlépe poznáte při odloučení. „Mělo by trvat dostatečně dlouho na to, abychom dokázali rozpoznat, zda se nám pouze zastesklo v určité situaci, nebo nám ten druhý skutečně chybí. Dobu čtyři až šest měsíců lze považovat za přiměřenou, určitě by neměla být delší než rok, pak většinou dochází k zpřetrhání vazeb,“ říká terapeutka.

SE CTÍ

Nebylo málo těch, které spíše než rozvod Vavrysových zaskočilo jejich opětovné shledání. „Ale my patříme k sobě,“ usmívají se ,dvojnásobní‘ manželé a jejich slova dnes dokládá nejen třicet čtyři společně prožitých let, ale i pět dětí, které dobře vychovali. Znovu si „ano“ řekli před devíti lety. Pavel slavil padesátiny a dohromady si chtěli připít na své stříbrné svatbě. „Myslím, že jsme věci vyřešili ke spokojenosti všech a mezi námi a našimi bývalými partnery vládne smír. Zkrátka, že jsme náš životní průšvih zvládli.“

NÁVRATY S PERSPEKTIVOU

„Aby náš návrat k partnerovi měl ještě nějakou perspektivu, je třeba změnit chování a postoje, které nás dovedly k rozchodu. A neočekávejme, že vztah bude stejný jako býval, tvoříme přece nový. Pro kvalitní soužití dvou lidí je také důležité životní směřování každého z nich. Rozhodující by pro nás mělo být, kam jdeme, a teprve potom, s kým jdeme. Jen tak můžeme prožít skutečné souznění dvou osobností na společné cestě,“ doporučuje psycholožka Gabriela Šimková.

Pokusit se o slepení naprasklého hrnce má tedy někdy ještě cenu, je ale vždycky potřeba zodpovědně hledat důvody pro a proti. Pokud se však v krátké době dostane váš staronový vztah do stejné situace, která panovala před rozchodem, na nic nečekejte a odejděte. Nestojí za to kazit si život a nesmyslně bazírovat na minulosti.

Berte druhý (a neúspěšný) pokus jako definitivní potvrzení toho, že společné soužití s tímto partnerem skutečně nemá smysl. Je ovšem lepší se o tom přesvědčit než se trápit pochybnostmi, co by se stalo, kdyby…

Děsila jsem se, co řeknou lidi a kam půjdu. A také jsem se bála, že zůstanu sama. Když jsem mu řekla, že nemám už ani na chleba, řekl mi jen: „Neboj, Bůh se o nás přece postará.“ Byli jsme tehdy oba mladí a nevybouření, chtěli jsme malovat a objevovat svět. Jenže nakonec jsme stejně zjistili, že patříme k sobě.

CO BYSTE PARTNEROVI NIKDY NEODPUSTILA?

ANDREA VEJVODOVÁ 25 let, Brno
Určitě bych těžko nesla, kdyby pil, lhal a podváděl mě. Pro partnerství je důležitá určitá míra pochopení pro slabosti druhého, určitě se dá odpustit nějaké to zaškobrtnutí, ale nelze všechno tomu druhému promíjet donekonečna.
HANA STYBLÍKOVÁ 38 let, Nový Bydžov
Kdyby zneužíval děti nebo se z něho stal násilník. Mám za zlé ženám, že s takovými muži zůstávají a raději předstírají, že nevědí o úchylkách svého partnera, popřípadě ho ještě omlouvají. Vím, že je těžké odejít, když nevíte kam, ale takové chování nelze tolerovat.
IVA CHALOUPKOVÁ 40 let, Praha
Vzhledem k tomu, že jsem si vybrala nejúžasnějšího životního partnera na světě, opustím ho jen v případě, že zemře… Jsme spolu patnáct let, všechny jeho nedostatky jsem už objevila a jsou tak nicotné, že za rozchod nestojí.
MÁTE POCIT, ŽE JE VÁŠ VZTAH VE SLEPÉ ULIČCE?

Návraty nemají smysl, když...  
...
navazování na minulost je pouhým prodlužováním ,smrtelných křečí’:
Návraty stojí za úvahu, když... 
...jste si nepřestali vážit jeden druhého a věříte, že patříte k sobě:
* Váš partner se vyznačuje těžko přijatelnými osobnostními rysy na pomezí patologie - je agresivní, hysterický či chorobně žárlivý a duševně, citově nebo fyzicky vám ubližoval.

* Choval se k vám špatně, aniž k tomu měl omluvitelný důvod.

* Vaši přátelé, rodina nebo lidé, kterým důvěřujete, si myslí, že bez něj by vám bylo lépe.

* Vrací se jen proto, že právě nemá přítele, přítelkyni, a spravuje si tak pošramocené sebevědomí.

* Výhrůžkami nebo citovým vydíráním jste svého partnera donutili, aby se k vám vrátil.
* Chcete ho vzít zpátky jen proto, že se právě cítíte osamělí.
 
* Rozešli jste se nebo rozcházíte jen proto, že mezi vámi došlo k nahromadění nedorozumění nebo jste s partnerem nezvládli nějakou náročnou životní etapu (nevěru, mimomanželský vztah, vyrovnávání se s úpadkem sexuální aktivity...)

* Cítíte po letech soužití únavu, opotřebení, ztrátu iluzí a nebo se vám zdá, že už to zkrátka není, co to bývalo.

* Jste ochotni zgruntu změnit své chování nebo postoje k partnerovi, které vás dovedly na práh rozchodu.

* Neočekáváte, že váš vztah bude stejný, jako býval, ale chcete vytvořit kvalitativně nový vztah.