A že jsme si mnohdy opravdu užili. Učitel mohl žáčka beztrestně zpohlavkovat, před celou třídou zostudit, rozhodovat o jeho oblečení i účesu...
Radku Matějovou, čtyřicetiletou účetní dodnes pronásleduje doslova učitelská fobie. "Pamatuju na ruštinářku. Seděla jsem vždycky v první lavici, protože jsem nosila brýle. Když se učitelka něčím vytočila, což se stávalo několikrát za hodinu, pokaždé mě, jak to měla od katedry nejblíže, praštila po hlavě dlouhým ukazovátkem. Jednou mi takhle i rozbila brýle. Když si táta přišel do školy stěžovat, vzala si na pomoc ještě skupinovou vedoucí. Koulely na něj očima a vyhrožovaly bůhvíčím, až to raději vzdal. Děkuju pánubohu za dnešní školu. I když pokaždé, vcházím-li třeba na rodičovskou schůzku, cítím brnění v žaludku."
Když není náhrada
Ač i dnešní školství má své mouchy, teroru ubylo. Leč rodičovské pocity, že "něco není v pořádku" a "učitel je na mé dítě zasedlý" určitě nevymizely. Někteří odborníci tvrdí, že v současné době bývají rodiče často až přehnaně přesvědčení o nedotknutelnosti svých dětí a záminku k hlasitým protestům jim dává třeba již dvojka z písemky. Za poznámkami v žákovské knížce nestojí zlobení žáčka, ale předpojatost pedagoga.
Učitelé mají na internetu svá diskuzní fóra, kde se svěřují s obavami z rodičů. "Každý den se klepu, kdo zase přijde. Musím obhajovat každý podpis, každé školní nařízení, vrhají se na mě jako psi," píše například jeden z učitelů. Rodičovské námitky zcela absurdní se ale mísí s těmi oprávněnými.
Andrea Skálová, maminka třeťáka z jedné severočeské základky, si stěžuje: "Péťa měl smůlu na úplně neschopnou angličtinářku. Požadovala po žácích, aby se nesmyslně učili nazpaměť dlouhé básničky, jimž ani nerozuměli. V prvních lekcích věděli, jak se řekne "zloděj" či "gang", ale netušili, jak říci "jak se máš" či "táta". Miluje aktivní děti, které klidně plácnou cokoliv, jen aby něco řekly, a na našeho Péťu byla vysazená, protože je nejistý a dobře neví, jak co vyslovit. Ale to ho měla přece naučit. Já anglicky neumím."
Paní Skálová si byla stěžovat u ředitelky školy. Setkala se s pochopením, leč zároveň s tvrzením, že za angličtinářku není náhrada. Dosáhla však alespoň toho, že Péťa chodí do druhé skupinky k jiné učitelce. Tam prý je vše bez problémů.
Komunikace především
Učitelka s mnohaletou praxí Marie Bednářová říká, že problémy s tím, že si na naše dítě učitel zasedl, byly vždy a vždy také budou. "Učitelé jsou především lidé a samozřejmě jim některé děti budou sympatické více a některé méně. Dobrý pedagog však nepřipustí, aby náklonnost, respektive nesympatie k některému ze žáků, dal jakkoliv najevo. Někteří to nezvládnou a pak dochází ke konfliktům. Rodiče si stěžují u ředitelů, obracejí se na školskou inspekci, další rovnou přehlašují dítě do jiné školy."
Pojďte si povídat do KavárničkyMěli jste také v dětství učitele, který si na vás zasedl, nebo řešíte něco podobného u vašich dětí? I o tom si povídáme v Kavárničce. Přidejte se: zde.  |
Podle pedagožky je nejdůležitější před jakýmikoliv zásadnějšími kroky objektivně posoudit celou situaci. Ověřit si veškerá fakta u dítěte, případně se poptat jeho spolužáků, jak situaci vnímají oni. Snažit se o nezaujatý pohled.
Pokud jde o učitele s obecně vyššími nároky na všechny děti, nejen na to vaše, pak stojí zato zvážit společný postup s ostatními rodiči. Na druhé straně dostává-li žák špatné známky a poznámky či tresty v jednom předmětu, zatímco v jiných je bezproblémový, něco asi v pořádku nebude. Potom je na vás, zda si otevřeně promluvíte s dotyčným učitelem, nebo rovnou oslovíte ředitele.
Každopádně nejlepší prevencí jakýchkoliv neshod je pravidelná komunikace s třídním učitelem. Jen tak budete součástí školního dění a případná nedorozumění budete chodit řešit do důvěrně známého prostředí.
