Na ten den politička Clara Rojas nikdy nezapomene. Spolu s prezidentskou kandidátkou Ingrid Betancourt objížděly venkov. I přes varování policie se třiadvacátého února 2002 vydaly do města San Vicente del Caguán, které se nacházelo na území ovládaném levicovým hnutím odporu FARC (Revoluční ozbrojené síly Kolumbie).
"Když jsme přijížděly do zatáčky za městem, najednou se kolem vyrojila spousta lidí s šátky přes obličej a mířili na nás zbraněmi. Pořád křičeli. Tehdy jsem věděla, že je zle, že jsme skončily. Myslela jsem na jediné, že nás s Ingrid nesmí rozdělit," svěřila se Rojas novinářům po svém propuštění.
Ozbrojenci je vytáhli z auta, zavázali jim oči, spoutali ruce a unesli do džungle. Tam začal příběh plný utrpení a čekání na svobodu. "Bylo to jedním slovem strašné, ještě stále nedokážu o všem mluvit. Zpočátku jsme myslely, že nás brzy pustí, že chtějí peníze nebo dohodu s vládou. Neuměly jsme si představit, že nás mohou věznit tak dlouho. A že to přežijeme…"
První dny v zajetí byly ve znamení pochodu. Ozbrojenci táhli své oběti hloub a hloub do džungle. Každý den je stěhovali z místa na místo, aby byly zcela dezorientované. To se jim povedlo. Obě ženy brzy nevěděly, kolik je hodin, který jen den. Došlo samozřejmě i na přípravu nahrávek pro rodiny a vládu. Rojas mluvit před kamerou odmítala. Zbili ji. "Nestávalo se to často, nemohu říct, že by mě nějak zvlášť fyzicky týrali. Nejhorší ovšem bylo, že když už k tomu došlo, bili mě ženy a dětští vojáci ve službách FARC. A z nich byla cítit neuvěřitelná nenávist," vyprávěla Rojas.
Špatné zacházení, psychický teror, nemoci plynoucí ze života v džungli nakonec dovedly obě ženy k pokusu o útěk. Únoscům trvalo jen tři hodiny, než je zase chytli a přivlekli zpět. A samozřejmě potrestali.
Claře se v době zajetí narodil syn Emmanuel. Jeho otcem je jeden z povstalců, který údajně už nežije. Celé těhotenství Clara nesla velmi špatně, měla velké zdravotní problémy plynoucí z hrozného jídla a pochodování džunglí. Ani tehdy se jí nedostalo lékařské pomoci. Ještě horší to ale bylo při porodu. "Syn nechtěl jít ven, musela jsem rodit císařským řezem. Rodila mě jedna z povstalkyň, původně prý zdravotní sestra, a při porodu použila kuchyňský nůž. Chlapeček se narodil se zlomenou rukou a nikdo se o něj nestaral. Já sama se dva měsíce nemohla postavit na nohy a hlídali mě dětští vojáci," vzpomínala Clara.
Malého Emmanuela nechali povstalci s matkou jen osm měsíců a pak jí dítě odebrali. Údajně se o něj pár týdnů starali sami, později ho předali do péče jednoho vesničana. Ten si všiml, že miminko je nemocné, má potíže s rukou, a odnesl malého Emmanuela do nemocnice. Lékaři ho po vyléčení předali do státního zařízení dětské péče ve městě San José del Guaviare.
Tam ho pod jménem Juan David Gómez objevily v polovině ledna kolumbijské úřady a téměř čtyřletý Emmanuel se po letech shledal se svou matkou. "Jsem tak šťastná, že mohu být konečně se svým synem. Žít s ním svobodně a bez každodenního strachu. Jen doufám, že se brzy dostane na svobodu i Ingrid Betancourt a spolu dokončíme započatou práci. Kolumbijská politika o nás ještě uslyší…" dokončila své veřejné vyprávění čtyřiačtyřicetiletá Clara Rojas.
Clara Rojas
|
Emancipovaná kolumbijská právnička se narodila v roce 1964 v Bogotě. Už ve škole vynikala studijními výsledky a na svou dobu velmi neobvyklými názory na postavení žen. Po studiích se aktivně zapojila do politického života, což se jí stalo osudným. Při jednom z předvolebních mítinků kandidátky na prezidentku Ingrid Betancourt (23. února 2002) obě ženy unesli partyzáni z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC). Clara Rojas porodila během svého věznění syna Emmanuela, otcem je jeden z povstalců. Byla propuštěna 10. ledna 2008 a nyní žije v Bogotě se svým synem.
