Máte pravdu, je to odvážná a provokativní teorie. V bulvárních i seriózních tiskovinách se přece píše o přitažlivosti silných a úspěšných alfa-mužů. Jen po takových touží ženy všech věkových kategorií. A že to tak opravdu je, dokazují aféry celebrit.
Zeptej se v poradněAutorka textu Libuše Konopová pracuje jako vztahová koučka. Můžete se jí zeptat také v její poradně.  |
Spojí-li se silný sex-appeal s materiálním bohatstvím, úspěch se dostaví automaticky. Pánům, kteří oplývají obojím, se rozevírají ženské náruče a klíny všude, kam vkročí. Zejména těch žen, které právě prožívají plodné dny. To jsou všechno známá fakta, nic nového.
Ale je tady i druhá strana mince: promiskuita. Muži, kteří si jsou své přitažlivosti a účinku na druhé pohlaví vědomi, se toho často naučí využívat až zneužívat. Skákat z postele do postele. Slibovat, balamutit, užívat si, podvádět, opouštět. Opakovaně, sériově. A hlavně se nevázat.
I to ženy vědí. Ty silnější a zkušenější si osvojily stejné způsoby: vychutnat si kouzlo okamžiku, vášnivého sexu bez sklouznutí do citové závislosti. Jenže většina z nich takový nadhled nemá, protože o zážitky bez vztahu nestojí. Jenže pak jsou poradny plné po uši zamilovaných, svedených, opuštěných a truchlících žen.
Trpí jednak proto, že milenec přeskočil jinam, jednak obavami, že už nikdy a s nikým nezažijí něco tak nádherného. Takovou vášeň, tak kouzelná slova a celou tu podmanivou atmosféru.
Nadsamci si zázemí nehýčkají
Kdo ví, jestli o tom takto přemýšlely ženy v pravěku. Americký vědec Sergey Gavrilets z Tennessee University v Knoxvillu však přišel s naprosto převratnou teorií: už tehdy vypuklo něco jako první sexuální revoluce. Už tenkrát se totiž ženy začaly orientovat na slabší, méně konkurenceschopné muže. A právě tím nastal podle amerického vědce přelomový odklon od našich opičích předků a zásadní posun v sociálních vazbách směrem k monogamii.
Zdá se, že si už pravěké ženy uvědomily to, co dnes ví každá moudrá žena: stabilní zázemí nevytvoří žádný testosteronový nadsamec, nýbrž méně atraktivní a obletovaný jedinec. Ten si totiž přízně samičky váží a je ochoten se za ni odvděčit láskou, věrností a péčí.
Ženy často vzdychají: musím ho obdivovat, vzhlížet k němu, musí být vysoko nade mnou, slýchají dnes a denně psychologové. Ale mnohé z těch, co si takového partnera skutečně pořídí a spojí s ním svůj život, si později rvou vlasy. Buď proto, že se charismatická, sexuálně přitažlivá agresivita onoho pána změnila v řev či rány pěstí, nebo (častěji) proto, že dotyčný faun odtáhl k jiné, nové, neprozkoumané, tudíž žádoucí múze.
Z bledého chlapce je sebejistý muž
Kristýna (38) o tom ví své. "Na fakultě jsem měla několik známostí. Všechny začínaly i končily stejně: nejdřív květiny, romantika, večeře při svíčkách, vášeň. A po pár měsících konec. Jiné holky spílaly těm, které opouštěly. Já jsem se snažila přijít na to, v čem dělám chybu. A bingo! Příčina spočívala v mé volbě. Všichni mí bývalí partneři totiž byli krásní, maximálně přitažliví, sebevědomí kluci. Holky mi je záviděly a přebíraly, " vzpomíná Kristýna.
Řekla si, že tudy cesta nevede, že chce-li jednou založit rodinu a nestřídat tatínky jako fusekle. Když pak poznala Michala, nenápadného, brýlatého studenta stomatologie, hned věděla, že o ni bude dobře postaráno.
"A taky že je," tvrdí dnes. Vzali se a brzy se jim narodily dvě děti. "Manžel si několik let po revoluci otevřel soukromou praxi a z útlého bledého chlapce se stal vytrénovaný sebejistý muž. Není sice žádný playboy, ale to taky není jeho meta. Má mě i děti moc rád, nosil by mě na rukou. A já nikdy nelitovala, že jsem se rozhodla právě pro něj, " říká spokojená manželka a maminka.
Být trvale jedničkou u muže druhé volby nebo x-tou v řadě u muže první volby? To je to, oč tu běží. Protože naše postoje a názory jsou valnou měrou utvářeny zkušenostmi, propracuje se mnoho žen k první variantě teprve zklamáním. A jelikož se nacházíme v neustálém vývojovém procesu, často dochází i ke kolísání mezi oběma alternativami. Od jednoho ke druhému extrému.
Tělo se vycvičí, ale hlava dutá zůstane
O ženách, které se tak chovají, pak s oblibou říkáme, že nevědí, co chtějí. Narazí u playboye a brzy nato si domů přivedou pravý opak: hodného ňoumu. Vynaloží spoustu času a energie na jeho převýchovu v neodolatelného šviháka. Když zjistí, že je to nemožná, sysifovská práce, zahořknou a pak už si jen stěžují na svůj smutný osud. Chyba.
Americký vědec má zcela jistě pravdu. Pro život je lepší zvolit muže slabšího, ale jen zdánlivě. Spíše tedy zajímavého, ale až na druhý pohled. A rozhodně ne blbce. Neduživé tělo se vykrmí, nebo vycvičí, bledá kůže se přece jen kapku opálí, ale dutá hlava zůstane dutou hlavou. Kdo si vezme primitiva jen proto, aby nebyl sám, začne se nudit a odtud už je jen krůček k opovržení. Tudy cesta zcela jistě nevede.
Někdo "uzraje" ke zdánlivě dokonalé eventualitě: najít si pro každou potřebu jiného, co možná nejlepšího poskytovatele. Ale ne všichni se naučí hbitě lavírovat mezi vzrušením a klidem, nejistotou a bezpečím.
Je určitě povznášející tu a tam vzhlížet k něčemu inspirativnímu, obdivuhodnému, ale musí to být zrovna partner? Z hlediska prevence nežádoucí závislosti je praktičtější najít si jiný objekt nezřízeného obdivu a vůči muži si zachovat zdravě kritický postoj, co říkáte?
