* Překvapily vás děti, se kterými se setkáváte při natáčení?
Vůbec ne. Starám se o děti přes třicet let.
* Vždyť se v tom pořadu svíjejí v hysterických záchvatech, terorizují rodiče, a dokonce je bijí.
Nezapomínejte, že televize do upoutávek vybírá ty nejvypjatější a nejzajímavější situace. I když, hysterický záchvat tam holčička opravdu měla. Natálka. Přijeli jsme k nim natáčet na svátek Valentýna. Měli ho označený v kalendáři červeným srdíčkem. Proto jsem se jí zeptala, jak ho slavili. A Natálka se rozčilila. Říkala, že by se ten svátek měl zrušit. Tatínek totiž dal mamince voňavku, jí ne, a tak ztropila scénu.
* Co se dá v takovém případě dělat?
Zahrála jsem maňáskové divadlo a předvedla, jak závistivého maňáska ostatní neměli rádi. Řekla jsem jí, že jestli má kamaráda, měla by mu z lásky nakreslit dáreček. Příště jí možná něco dá on. Nakonec už Valentýna rušit nechtěla. Obrázek nakreslila, dala do šuplíku a řekla, že ho schová na příští rok. Je chytrá, jen na ni rodiče nepoužívali vhodné metody. Než se jí narodila sestra, byla středem pozornosti. Rozhodovala, co a kdy bude jíst, kdy se bude dívat na televizi... Teď přibylo miminko a Natálka už není ta první.
* V čem rodiče nejčastěji chybují?
Nejsou důslední. Něco po dítěti chtějí, ono to nesplní a oni na tom dál netrvají. Na konci natáčení vždycky pro rodiče sestavuju pravidla, podle kterých by se měli řídit. Skoro ve všech jsem do nich dala požadavek, že by měli víc používat slušná slova -děkuju, prosím, promiň, s dovolením... Takhle se v rodinách běžně nemluví. Rodiče říkají: Podej mi to, posuň tu židli, odnes to. Nemyslí to špatně, ale děti si z domova nezafixují, jak se slušně chovat ve společnosti.
* Nedali vám někdy rodiče najevo, že jim připomínkami lezete na nervy?
Do pořadu se přihlásili ti, kteří si s dětmi už skutečně nevědí rady. Nestalo se mi to ani v běžném životě. Jedině jsem párkrát zažila, že mi někdo řekl: Neraď, když sama nemáš děti. Nevíš, o co jde.
* Co vy na to?
Jistě že bych se chovala jinak, kdybych měla vlastní děti. Neměla bych tolik času a síly věnovat se těm cizím. Víte, já jsem vlastní děti nikdy nechtěla.
* Proč?
Velmi mladá jsem se rozhodla, že budu učitelkou. Říkala jsem si, že ženy se svými dětmi často nemají nervy a chuť zaobírat se opravdu vážně těmi cizími. Chtěla jsem svou práci dělat zodpovědně. Pak jsem se v tom asi tak utvrzovala, až jsem to dotáhla do konce. Je pravda, že se teď opravdu mohu naplno zabývat problémy druhých.
* Byla jste někdy chůvou v rodině, jak to nyní předvádíte v televizi?
Ano, ale skutečnou chůvou, ne tou radící jako v televizním pořadu. Chodila jsem pomáhat do tří rodin, trvalo to asi patnáct let.
* To jste se asi stala členem rodiny...
Samozřejmě. Chodila jsem k nim vždycky po práci. V jedné rodině jsem se starala o holčičku od jejích tří až do šestnácti let, mezitím se narodil i chlapeček. To se stanete členem rodiny, ale je rozdíl, jak se děti chovají k rodičům a k chůvě. K chůvě si tolik nedovolí, ta by měla určovat pravidla. Zároveň však nemůže suplovat matku.
* Je o chůvy zájem?
Rodiny častěji využívají agentur, které nabízejí jednorázové hlídání, když si rodiče chtějí večer vyjít. Najít chůvu na každý den je složitější. Je to otázka peněz, záleží také na tom, jak si s rodinou porozumí. Tam už pak jde o mnohem bližší vztah.
* Dala jste někdy dítěti na zadek?
Jako učitelka fyzický trest používat nesmím. A každý takový trest je ponižující.
* Ale není někdy jediným řešením?
Když dostane dítě na zadeček jednou za půl roku, tak ví: Aha, teď jsem provedl něco katastrofálního! Ale jestli je to každý týden nebo snad každý den, trest ztrácí účinek.
* Jsou děti agresivnější než před dvaceti lety?
Vždycky byly živé v tom smyslu, že se kluci mezi sebou prali a vyváděli lumpárny. Zdá se mi však, že teď jsou zákeřnější. Ale také informovanější, mají větší přehled.
* Jak jste se k roli televizní chůvy dostala?
Do školky přišel mail, že televize hledá v konkurzu pedagoga. Byla jsem zvědavá. Když mě vybrali, začala jsem zvažovat, jestli nejsem blázen. Na natáčení si musím brát dovolenou. Původně jsem si myslela, že budu hlídat děti, zatímco si maminka odskočí, ale já tam vlastně tak trochu dělám psychologa. A rodiče dětí ze školky mi říkají, že v televizi působím moc přísně.
* Líbí se vám ten pořad?
Ano, a je to zajímavá zkušenost. Mrzí mě jen reklama na něj, kde se říká, že ukážou, jak za týden změnit dítě. To nelze. Za týden mohu naznačit, co bych ve výchově změnila, ale dítě se za týden nezmění.
Obsáhlý článek na téma: CHŮVA: POMOC NEBO POHROMA? Přineseme zítra.
