Samozřejmě, že každý z nás občas zažije den, kdy se z posledních sil doplazí domů a během několika minut usne jako špalek. Když pak ale ráno nemáme sílu ani otevřít oči, natož abychom vstali a dali si aspoň hrnek kafe, bude nejspíš něco špatně.
Lidské tělo není stroj a nemůže jet trvale na plný plyn. Pokud navíc tenhle stav trvá delší dobu než šest měsíců, je velmi pravděpodobné, že se jedná o chronický únavový syndrom. A tady končí veškerá legrace.
Cítíte se často jako bez života?
Proti téhle únavě totiž nepomůže ani čtyřtýdenní dovolená na Maledivách. Je to zvláštní stav, kdy máte pocit, jako byste vůbec nespali (přestože jste schopni usnout doslova za pochodu). Cítíte se totálně vyčerpaní, všechno vás bolí a nedokážete se na nic pořádně soustředit.
Rozhýbejte línou lymfuPříčinou časté únavy bývá někdy i zanesený lymfatický systém. Mízní uzliny totiž fungují jako super účinné filtry, které zadržují všechny škodlivé látky. Tenhle systém ovšem nemá vlastní pumpu (jako krevní oběh), takže ho musíte rozhýbat vy sami. Jak? Sportem nebo ruční lymfatickou masáží (a nejlépe obojím). |
Není divu, že v takovémhle rozpoložení je skoro nadlidský výkon utřít prach, dojít pro rohlíky nebo třeba jen vyndat prádlo z pračky. Nemluvě o koníčcích, které dřív člověka těšily a kterými si vyplňoval volný čas. Na ty už teď není ani pomyšlení.
Ne, nejste simulanti
Smutným faktem je, že chronický únavový syndrom bývá odborníky někdy zpochybňován a pacientům je v téhle souvislosti často doporučována návštěva psychiatra.
A co teprve reakce rodiny a okolí! Únavou dnes přece trpí všichni, tak proč by někdo měl mít tu výsadu, aby právě ta jeho únava byla prohlášena za nemoc? Postižení jsou pak obratem zařazeni do škatulky „simulant“. No, a je vymalováno.
Tahle nemoc ale skutečně existuje a nelze ji ignorovat. Podle statistik se objevuje častěji u žen, hlavně mezi čtyřicátým a padesátým rokem života.
Zvýšené riziko hrozí také lidem, kteří po celý svůj život jedou na maximální výkon a nemají ve zvyku odpočívat (nebo už to vlastně ani nedovedou).
A to nejsou jen manažeři velkých firem, kteří šéfují desítkám, často i stovkám podřízených, ale také spousta „obyčejných“ žen, které jedním dechem musí zvládat práci, rodinu, péči o domácnost a mnohdy ještě řadu dalších věcí.
Jste perfekcionisté? K vlastní smůle
K únavovému syndromu jsou náchylnější také perfekcionisté, kteří kvůli svým vysokým nárokům (na sebe i okolí) nemají čas na odpočinek ani na zábavu. Pak by totiž „nemohli plnit“ na sto procent, a to by byl konec světa (nebo ne?).
Není náhodou, že tihle lidé sklízejí u druhých obdiv za svou neuvěřitelnou píli, houževnatost a vytrvalost, ale „pod pokličkou“ to vypadá trochu jinak. Zdeptané a vyčerpané tělo se vzpírá, bouří a rebeluje, až to pak jednoho dne všechno bouchne, přesně jak ten papiňák.
Většinou k tomu přispěje nějaký vnější spouštěč, třeba chřipka či jiná viróza. Mnoho lidí před vypuknutím nemoci prožívalo také dlouhodobý stres spojený s náročným životním obdobím (rozvod, smrt někoho blízkého, ztráta zaměstnání apod.), který soustavně a vytrvale odčerpával jejich vitalitu i fyzickou sílu.
Zkuste životabudiče
|
Nenechte to zajít příliš daleko
Únavový syndrom je neskutečně zrádný v tom, že se často maskuje jako běžná viróza. Člověk má zvýšenou teplotu, která nastupuje po tělesné a duševní zátěži, bolesti v krku, zvětšené a citlivé mízní uzliny, stěžuje si na bolesti svalů, kloubů a hlavy, poruchy spánku, na světloplachost, zapomnětlivost, neklid, napětí, úzkost a další potíže... Podobné příznaky nejsou přece ničím výjimečným. Kdo z nás někdy něco takového neprodělal?
Ale i malé dítě ví, že obyčejná viróza netrvá věčně, rozhodně ne celé měsíce. Pokud se pacient neléčí, může tenhle stav časem vést až k invaliditě. A to bez nadsázky. Dotyčný už není schopen docházet dál do práce, žít normální rodinný život, věnovat se svým zálibám – na nic z toho už nemá sílu. U téhle záludné a plíživé nemoci (v jakémkoli stadiu) platí zásadní rada: „Nenechte to zajít tak daleko!“
Srovnejte si životní priority
Léčba chronické únavy vyžaduje celostní přístup, nejen podávání vhodných léků, ale hlavně úpravu životosprávy. Pacient by měl dbát na zdravý a vyvážený jídelníček a pravidelný pohyb (samozřejmě v rámci možností, ideální jsou procházky, plavání, jízda na kole, jóga, tai-či apod.).
Doporučuje se užívat i vhodné doplňky stravy, například s obsahem koenzymu Q10, hořčíku, sibiřského ženšenu, melatoninu, echinacey, výtažků z houby reishi nebo cordyceps (housenice).
Vhodná je také psychoterapie, případně i další metody (akupunktura, akupresura, aromaterapie, masáže, psychosomatická léčba). A co hlavně, nemocný člověk by si měl srovnat svoje životní priority. Není snad třeba připomínat, že ke zdravému a spokojenému životu je nezbytné stavět na první místo sám sebe. Ne, to není sobectví, nýbrž sebeláska v tom nejlepším a nejzákladnějším slova smyslu.
Podpořte „druhý mozek“
|