Všechno propuklo až když jsem byla na mateřské a peněz bylo málo. Snažila jsem se vyjít s tím, co mám, ale nedalo se.
Přitom jsem věděla, kolik manžel bere, naše náklady na domácnost a tak, jenže manžel odmítal se mnou komunikovat o našich společných financích. Z jeho výplaty jsem viděla malou částku, zbytek někam mizel.....do dneška nevím kam.
Už to dál nešlo, rozhodně ne po dobrém, on za mnou zhasínal světlo, šetřil vodu, nic nechtěl pořizovat do bytu, nikam se mnou nechodil, na dovolené jsme nejezdili, ale měsíčně mizelo několik tisíc z jeho výplaty.
Přitom do hospody nechodil, milenku neměl. Chtěla jsem to změnit, přestala mu vařit, prát, žádný sex.
Po pár týdnech jsme si promluvili, sám chtěl změnu a souhlasil, že začneme znovu, budeme se spolu bavit o penězích. Prý mi i přidá, ale bude mít kontrolu nad rodinnými financemi. Ulevilo se mi.Pořád jsem ho milovala. Neuvažovala jsem o rozvodu.
No a týden před výplatou, od které jsme měli začít znovu, se najednou, bez varování, odstěhoval k mamince.
V krátkosti popíši, co následovalo. Nechtěl se dohodnout ani o výživném, ani nákladech na našem bytě, ani na návštěvách dcery.
Takže jsem vyběhávala: vyloučení manžela ze společně posuzovaných osob v domácnosti, svěření dcery do mé péče, žádost o rozvod, předběžné opatření na určení výživného, žádost na exekuci z jeho platu na určené výživné...
Kvůli dceři jsem se nemohla zhroutit a nechat se odvést do blázince, když bylo nejhůř, potkaly jsme kocourka a ten nás vyléčil z depresí.
Dneska je to už víc jak rok a já zjišťuji, že je mi bez manžela fajn. Bylo to planých 10 let. Jenže chlapské obejmutí chybí, tak se začínám porozhlížet, ale opravdu pomalu a opatrně.
