Michal trpí již osm let leukemií. Teď čeká na transplantaci kostní dřeně, která by mu měla pomoci. Zákroku však bránila infekce.
"Míša měl po chemoterapii kritický nedostatek bílých krvinek. Nebyl schopen se při intenzivní antibiotické léčbě vyrovnat s infekcí, která ho ohrožovala na životě," popisuje těžké okamžiky chlapcova matka.
Aby chlapec nápor infekce přestál, museli mu lékaři každý den dávat čerstvou krev a každý den potřebovali nového dárce.
"Hledali jsme dárce granulocytů, což jsou bílé krvinky odpovědné za obranyschopnost organismu. Důležité bylo, aby to byli dárci s krevní skupinou B s pozitivním Rh faktorem," vzpomíná matka. "Vhodných lidí nebylo moc. Uveřejnili jsme proto prosbu na internetu a rozeslali e-mailem," dodala.
Za jejich prosbu se zaručil primář
Kliniky dětské hematologie a onkologie motolské nemocnice Vladimír Komrska. Tím e-mail nabral na důležitosti a potenciální dárci se začali ozývat. "Volali lidé z celé republiky. Dokonce i ze Slovenska a jedna paní z Dánska," vysvětlila Míšova matka.
V současné době už je chlapec relativně v pořádku, bílé krvinky mu pomohly a nemocnice žádné nové dárce neshání.
Chlapec bez dětství
Když Michal onemocněl leukemií, bylo mu čtyři a půl roku. Po dlouhém léčení se dočasně uzdravil. Za dalších pět a půl roku se však nemoc ohlásila podruhé.
"Prodělal rok léčby, ozařování v Nemocnici Na Homolce a udržovací léčbu. S tímto jsme skončili v únoru 2004 a od února 2005 jsme v nemocnici znovu," krčí rameny matka Ivana.
Michal neměl skoro žádné dětství. Většinu totiž strávil po nemocnicích, na chemoterapiích a ozařování. "Už osm let bojujeme o život a o zdraví. Do nemocnice jsme se letos v dubnu vrátili potřetí," říká zlomeným hlasem chlapcova matka.
Teď chlapce čeká transplantace kostní dřeně. "Ta určitě pomůže. Musí. A v září jdeme domů, tím jsem si jistá. Vím, že se uzdraví," dodává.
