"Dříve byla tendence dávat těmto lidem různé psychiatrické diagnózy jako třeba rozdvojení osobnosti, teď už jsme o hodně dál," říká brněnská sexuoložka Růžena Hajnová.
Přeměna pohlaví je drahá i složitá
Změnou pohlaví se v České republice zabývají na dvou místech – v Brně a v Praze. A právě v Brně se v roce 1975 poprvé v zemi podařilo probojovat změnu pohlaví a s tím související změnu jména a dokladů.
Nejdelší tradici v operacích pohlaví má klinika plastické chirurgie při Fakultní nemocnici u svaté Anny. Zde v sedmdesátých letech minulého století vytvořili lékaři, jako první v republice, transsexuálnímu muži vaginu.
Podobné operace provádějí i lékaři v nemocnici v Brně-Bohunicích. "Různá tabu se dařilo bořit před revolucí, demokracie ale přinesla více osvěty. Lidé o problematice už dost vědí a mají méně předsudků,“ říká sexuoložka Hajnová.
Podle odborníků je přeměna pohlaví oběma směry složitým a nákladným procesem. Cena operací se pohybuje v deseti až statisících korun.
O něco jednodušší je možná přeměna muže na ženu, která nepřináší tolik komplikací.
Velmi náročným zákrokem je faloplastika. Na vytvoření penisu se nyní bere kůže a tkáň nejčastěji ze svalu na zádech, ale výsledek je nejistý. Funkční a dokonalý penis nedokáže udělat nikdo.
"Když transsexuál dosáhne svého, psychicky se velmi uklidní,“ popisuje sexuoložka Hana Fifková.
Podle ní však někteří lidé zůstávají nevyrovnaní i po úspěšných operacích. Je to tím, že se celé roky upínali k jedinému problému: vyřešit si svou sexuální identitu. Všechno ostatní šlo stranou.
Někteří pacienti se zastaví v půli cesty. Spokojí se s neutrálním jménem, najdou si sociální zázemí i partnerský vztah a přestanou trvat na změně těla.
"Celý proces můžeme zastavit, nikoli vrátit. Začnou-li se například ženě podávat mužské pohlavní hormony, narostou jí vousy a zhrubne jí hlas a musí se s těmito změnami smířit i do budoucna, po vysazení léků. Stejné je to u muže, proto je třeba změny pečlivě zvažovat,“ přibližuje sexuolog Jaroslav Zvěřina.
Chtějí být těmi, jimiž se cítí být
Brněnská sexuoložka Růžena Hajnová v rozhovoru prozradila, že změnu pohlaví musí transsexuálům povolit odborná komise.
Odkdy se vlastně těmto lidem začalo účinně pomáhat?
Zhruba tak v sedmdesátých letech. Brno má v republice jednu prioritu, že se tady v roce 1975 poprvé podařilo prosadit změnu jména, a tím i občanského průkazu a rodného čísla. Hodně se na tom podílel jistý muž, který se cítil být ženou a velmi razantně za svým přáním šel.
Víte, jak se mu daří dnes, nebo vlastně jí?
Pavla je sympatická dáma středního věku, která léta žila v cizině, ale teď se vrátila do Brna. S ní jsem stále v kontaktu. Je to průkopnice. Právě ona nám pomáhala prosadit změny v legislativě, které pak následovaly.
Teď už si mohou transsexuálové požádat na matrice nejprve o neutrální jméno a v další fázi o úplně nové jméno. Museli jsme svádět boj s předsudky, ale postupně se podařilo dosáhnout také vydání nového maturitního vysvědčení a vysokoškolského diplomu.
Jak vlastně celá ta proměna pohlaví probíhá?
Je to dlouhá složitá cesta a komise odborníků musí velmi pečlivě zvažovat, komu tu změnu povolit. Trvá několik let a člověk musí být osobnostně vyrovnaný a pevný, aby tíži celé té anabáze unesl. Máme i případy, kdy po takové změně pacient nebyl spokojený a spáchal sebevraždu.
Zkrátka musíme u každého velmi důkladně vážit, kdy je to namístě.
Ta cesta má několik fází, že ano? Můžete je trošku popsat?
Transsexuálové obvykle nějaký čas tápou, než zjistí, co s nimi vlastně není v pořádku, proč nedokážou fungovat jako ostatní.
To, jestli se cítíme jako muži, nebo jako ženy, určují zvláštní centra v mezimozku, formovaná už během těhotenství. "Duševní pohlaví" tedy nelze po narození nijak výrazně ovlivnit a transsexualitu vyléčit.
Velkou úlevu může těmto lidem přinést úprava tělesného vzhledu a funkce tak, aby se co nejvíce přiblížili vytouženému pohlaví. Začíná se hormonální léčbou, pacient si pak podle situace žádá o další zákroky včetně operací. O každém kroku znovu rozhoduje komise.
Kterých transsexuálů je v populaci víc, žen, které se cítí být muži, anebo naopak?
Myslím, že je to zhruba vyrovnané. Dřív jsme měli dojem, že převažují ženy, které chtějí být muži, po revoluci se chvíli zdálo, jako by tomu bylo naopak.
Platí léčbu a operace zdravotní pojišťovny?
V některých zemích si léčbu klienti platí, ale u nás jsou zákroky plně hrazeny zdravotní pojišťovnou.
Z pohledu laika je to docela drastická cesta k osobní spokojenosti. Vyplatí se vůbec?
Změna pohlaví je sice kalvárie, ale umožní člověku být tím, kým se cítí. Řada z transsexuálů naprosto splyne s populací, takže nikdo netuší, co mají za sebou. Žijí spokojený a plnohodnotný život, společnosti vrací, co do nich vložila.
