Mnozí čeští muži se ale tváří, že o žádném Valentýnovi v životě neslyšeli.
„Nikdy jsem Svatého Valentýna neslavil a nemíním to dělat ani se svou současnou partnerkou. Nevidím v tom žádný smysl. Je pravdou, že ona mi vždy dá nějakou luxusnější čokoládu nebo knihu a zcela jistě mi i tento rok napíše pohled. Za pět let vztahu jsem ji nedal nic a myslím, že ona to ani nečeká. Když se pak zatvářím provinile, jen řekne, že se vůbec nic neděje a když nechci, nebo to tak necítím, nemusím si s Valentýnem dělat vůbec žádné starosti,“ vypráví třicetiletý státní zaměstnanec Tomáš.
Jeho partnerka, novinářka Helena to sice skutečně tvrdí, myslí si ale něco jiného:,,Vím, že tento svátek do našeho prostředí tak úplně nepatří a slaví se jen proto, aby si obchodníci udělali druhé Vánoce. Když ale vidím, jak jdou všichni kolem na večeři nebo dokonce na romantický víkend, je mi to trochu líto. A začnu si myslet, že mne snad partner nemá tolik rád. Něco malého by mi mohl dát, třeba čokoládu. Stálo by ho to pět minut v obchodě. Už jsem si řekla, že tento rok s Valentýnem končím.“
Mnoho žen to má podobně. Říkají, že je Valentýn vlastně vůbec nezajímá. Když je ale večer doma nečeká romantické překvapení, jsou zklamané.
Řeknete si o to
Co tedy dělat, když se muž ke slavení moc nemá? Radu nabízí psycholog Petr Šmolka:,,Cynik by asi řekl, že by žena měla sníst večeři, nachystané dárky věnovat na charitu nebo milenci a pak hlavně zhasnout svíčky, aby snad nedošlo k požáru. Nechci se zastávat natvrdlých mužů, přesto si dovolím pár slov na jejich obranu. Běžný muž skutečně není nadán žádnou nadpřirozenou schopností, která by mu umožňovala číst myšlenky a odhadovat budoucí činy těch druhých. Co když opravdu netušil, že se jeho žena chystá přidat k davu a Valentýna oslavovat?“
V překladu to znamená, že chce-li žena 14. února slavit, měla by se o to zasloužit především sama. „Může se partnera ptát, co by jej na Valentýna potěšilo, nebo mu jemně naznačit, že ji by nejlépe v půlce února potěšilo nové CD s Radůzou.“ Ani jasná taktika nevede vždy k úspěchu. „Nejeví-li partner vůbec žádný zájem, pak by snad měla zvážit, zda byla její někdejší životní volba tou úplně nejšťastnější. Nebo by se příští rok už neměla tolik snažit,“ říká psycholog.
| Svátek svatého Valentýna si nevymysleli obchodníci, ale vychází ze starodávné legendy. Vlastně legend dvou. Podle té první zakázal římský císař Claudius II. všechna zasnoubení a svatby v Římě. To proto, aby měli jeho muži na válečných stezkách dost morálky a nerozptylovali se vzpomínkami na své milé. Kněz Valentýn na toto nařízení nedbal a dále páry oddával. Odsoudili ho kvůli tomu k trestu smrti, který vykonali 14. února roku 296. Druhá legenda má také smutný konec. Valentýn byl moudrý a ctnostný člověk, který se ale nechal zlákat křesťanstvím. Pohanský císař ho chtěl za přítele, kvůli jeho víře to ale nepřicházelo do úvahy. Městskému prefektu Astoriovi alespoň nařídil, aby si ho vzal k sobě domů a chránil ho. Valentýn se zamiloval do slepé dcery prefekta a modlitbami ji uzdravil. Pohané tomu odmítli uvěřit, vtrhli do domu, Valentýna odvlekli a za městem mu sťali hlavu. Od té doby je Valentýn patronem všech zamilovaných. |
Jako dárek růžové CD
Některé páry radu psychologa ani zdaleka nepotřebují. Na slavení Valentýna si zvykli, někde se dokonce snaží o vtip. „Když jsem se před dvěma lety učil na zkoušku na vysoké škole, Valentýna jsme moc neslavili. Jen moje přítelkyně Eva mi přišla dát na kolej nenápadně dárek. Bylo to padesát čistých cédéček a protože byl Valentýn, měly krásnou růžovou barvu. Pak jsem běhal po koleji s růžovými cédéčky. Když jsem se už nemusel učit, udělal jsem jí večeři. A teď jen čekám, kdy mi něco k jídlu na Valentýna udělá ona,“ říká pětadvacetiletý Andrej Žabka. „Jednou jsem přítelkyni koupil i plyšáka, ale to se nějak neujalo. V žádném případě ale nesmím zapomenout na květinu.“ Jeho přítelkyně, dvaadvacetiletá Eva Málková to potvrzuje: ,,Skutečně nejraději dostávám růžičku, ale dáváme si i jiné maličkosti, například voňavku nebo keramické postavičky. Nijak zvlášť to však neprožívám. Snažím se dávat si lásku najevo během celého roku.“
| Ve světě má slavení Valentýna velkou tradici. Ve Spojených státech amerických dokonce více než stoletou. Valentýnská přání si Američané posílali už v 19. století. Zdobili je mořskými škeblemi, sušenými květy, rozličnými semínky či bobulemi nebo ornamenty. Ve Skotsku je dlouholetou tradicí každoroční festival, na kterém si mladí z klobouku losují toho, s kým budou celý večer tančit. V Austrálii bylo zvykem darovat svému vyvolenému či vyvolené drahé saténové figurky zdobené květinami či ptačím peřím. A v Anglii je stále živá legenda, podle které si ptáci právě 14. února vybírají své celoživotní partnery. Do Česka se valentýnské slavení dostalo až po pádu železné opony. Hlavně nejmladší generace v něm už nevidí nic cizího a slaví ho ve velkém. |
O dárku přemýšlejte
Jaký dárek je na Valentýna nejvhodnější? Srdíčka z různých materiálů nebo „zamilované“ sladkosti se dávají nejčastěji. Pokud ale chcete být originální, dejte si s vymýšlením dárků trochu práci. ,,Snad bychom mohli věnovat něco, co jsme sami vypěstovali, případně vyrobili. Pokud ale naše manuální dovednosti skončily u těch, co jsme si osvojili při výuce domácích prací na základní škole, pak asi partnera či partnerku příliš neohromíme,“ doporučuje psycholog. Výběr valentýnských dárků by se měl řídit stejnými pravidly, jako obstarání dárků vánočních, narozeninových a podobně. „Asi není úplně od věci zvolit něco, o čem se oprávněně domníváme, že by našemu partnerovi udělalo radost. Novými lyžemi přítele vozíčkáře asi moc nepotěšíme, stejně tak manželku soupravičkou svůdného spodního prádélka, ze které vyrostla již zhruba před třiceti lety. O dárcích proto skutečně přemýšlejme,“ uzavírá psycholog.
