Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Češky už dneska vypadají jinak (Natálie Steklová o módě)

  21:19aktualizováno  21:19
Natálie Steklová je nejnadějnějším objevem české návrhářské scény. Přitom ještě donedávna byla jen vynikající stylistkou. Deset let oblékala modelky a celebrity do oblečení, které navrhli jiní. Pak to zkusila sama a založila si značku Kika. Okamžitě vyhrála mezinárodní festival módy Prague Fashion Week a stala se Talentem roku.

Natálie Steklová | foto: Anna KovačičováMF DNES

* Vy jste módní návrhářka, ale vyjadřujeme i my ostatní něco tím, co máme na sobě?
Určitě. A nejvíc ti, kteří tvrdí, že jim na tom, co nosí, vůbec nezáleží.

* Vy dokážete poznat člověka podle jeho oblečení?
Samozřejmě. Podle oblečení poznáte tolik věcí! Z toho, jaké člověk volí barvy, jak je upravený, na kterých složkách oblečení mu záleží a na kterých ne, jak se stará sám o sebe, nakolik se má rád. A nezáleží na ceně oblečení. Na to, abyste byla dobře oblečená, nemusíte mít na sobě drahé věci, to si myslí jenom maloměšťáci. Můžete mít i ty nejlevnější věci, ale musíte v tom mít náboj, musí v tom být něco z vás. Paradoxně, i když máte na sobě značkové věci od dobrého návrháře, který dokáže přenést svoji vizi, a nekoresponduje to s vámi, je to vždycky průšvih.

* Takže člověk, který se obléká v H&M, může vypadat lip než ten, kdo je oblečený od hlavy až k patě třeba v Pradě?
H&M je skvělý obchod pro ty části oblečení, které jsou doplňující. H&M nikdy nemůže být základem vašeho šatníku. To je jako, kdybyste si chtěla číst telefonní seznam jako knihu. Informace jsou tam všechny, ale příběh žádný.

* Nechcete mi ale říct, že to, že je někdo dobře oblečený, znamená, že to je kvalitní člověk.
Ne, ale znamená to, že se chápe. Že rozumí sám sobě, že ví, co je zač, kam směřuje, co je pro něj důležité. Ale je dobře a dobře oblečený člověk. Můžete být dobře oblečená tak, že víte, že máte krátké nohy, tak si neobléknete minisukni. To ale jen znamená, že víte, co vám sluší a co ne. Ještě to zdaleka neznamená, že si rozumíte. To prozradí drobnosti - třeba doplňky.

* Co prozradí o člověku barvy, které nosí?
Každá barva něco znamená, protože něco vyjadřuje. Když máte třeba růžové tričko, tak to znamená, že se máte ráda, jste spokojená, nebo aspoň ten den chcete vyjadřovat to, že jste srovnaná sama se sebou a pyšná na sebe. Když nosíte černé věci, tak se vlastně bráníte. Chcete si udržet svůj vlastní prostor a separovat se od druhých. Černá vstřebává do sebe okolní barvy. Častokrát jsou lidé, kteří nosí černé oblečení, unavení, protože nechápou, že to je ta černá barva, co je od ostatních lidí izoluje.

* Jak chcete tohle vyjadřování skrze oblečení aplikovat na muže, kteří nosí jenom tmavé obleky, jako například politici nebo bankéři?
Tam je to něco úplně jiného. Oni mají na sobě co možná nejméně výrazné barvy, aby o sobě nic neprozradili. Proto chodí tak unifikované oblečení. Musí často o něčem vyjednávat a to je proces, při kterém na sebe nechcete protistraně říct vůbec nic. Podle toho poznáte i opravdové manažery a ty, kteří je jenom předstírají. Ti rádobymanažeři mají většinou výraznější barvy košil nebo nějaké, i klidně drahé, výstřednosti. Celkově platí, že muži v oblecích se nechtějí vyjadřovat, že chtějí spíš zapadnout. Ale i u těch skutečných manažerů platí, že když si vybírají mezi desítkami svých košil, oblékají si některé radši než jiné. To máte stejné s dětmi - ty vám otevřeně řeknou, že ten žlutý svetr úplně nenávidí.

* A co se jim děje, když jim ho přesto obléknete?
Když si musíte vzít na sebe něco, co nemáte ráda, tak z toho celý den dokážete být nervózní. Já to jako malá holka nenáviděla. Dodnes se necítím dobře, když se to prostě ráno netrefí, a stávalo se mi, že jsem se musela jít převléct. Jasně, já mám tohle vnímání oblečení vyšponované daleko víc než normální člověk, ale vzpomeňte si třeba, jak jste nesnášela taneční už jenom kvůli tomu, jak jste se v těch šatech cítila strašně.

* Jak to, že se tolik geniálních nebo výjimečně chytrých lidí tak špatně obléká?
Protože jim chybí jedna schopnost, která je pro oblékání důležitá, a to je empatie. Jim prostě na okolním světě nezáleží, mají tu svoji věc nebo myšlenku a to je pro ně všechno. Žijí něčím jiným než tím, co si o nich myslí okolí.

Existuje něco jako obecné oblékání národa?
Určitě. Němci se oblékají jinak než Italové nebo Francouzi. Záleží to i na ekonomické vyspělosti té země.

Natálie Steklová

Natálie Steklová (29) V českém módním byznysu se pohybuje desátý rok. Původně ji vyloučili ze školy. Miluje potkany, psouny a delfíny. Zásadně ignoruje sezóny. Od časopisu Hype získala ocenění Nejvyhledávanější stylistka České republiky. Určuje módu jak pro zavedené módní časopisy (Bazaar, Elle), tak pro novou generaci českých lifestylových časopisů (Živel, Hype, Time In). Navrhovala módní story pro francouzské vydání časopisu Marie Claire. Oblékala reklamy pro Budvar, McDonald´s, Ikeu, Pierre Cardin, Boeing, Toyotu nebo MTV. Spolupracovala na videoklipu Nicka Cavea Bring it On. Krátký film Most, který rovněž oblékala, byl vloni nominován na Oscara. Pomáhala při natáčení televizního filmu Adamsova rodina v L.A. Letos v dubnu vyhrála cenu Talent sezóny udělovanou Týdnem Módy Praha - Prague Fashion Week, čímž stvrdila svůj statut módní návrhářky.text

 

obyčejný a důležitý link



* A jak se oblékají Češi a Češky?
Strašně. A je to logické. Ti starší se pořád hrozně bojí projevit, což je nejvíc vidět na jejich oblečení. Nebyli zvyklí se projevovat, museli se schovávat a nevynikat a to samé naučili i svoje děti. My jsme vlastně možná první generace, která zažila i jinou realitu, a proto se tolik nebojíme. Naši rodiče se museli někam zařadit, aby jim nikdo nic nezáviděl.

* Mění se to?
Mění. Mladí lidé už dneska vypadají jinak. Nebojí se tolik ukázat cokoliv o sobě. Jen často nechápou, co všechno ukazují. Třeba ty typické mladé holky odbarvené na blond, které nosí tak nízké bokové kalhoty, že jim z toho koukají kalhotky, k tomu mají minitričko se stupidním nápisem. Těm kdyby došlo, co tím říkají!

* A co tím říkají?
Že jsou hloupé. Dávají jasnou výzvu k tomu, aby je lidé zneužívali, protože jsou snadno k maní. Opakují všechno, co kolem sebe vidí, bez toho, aby o tom přemýšlely. Snaží se na sebe upoutat pozornost, ale hrozně povrchním a vulgárním způsobem.

* Hraje nějakou roli v lepším oblékání Čechů to, že je tu víc mezinárodních obchodů?
To ano, máte větší výběr a věci jsou levnější. Ale pořád je jich tady málo. Značek by tu mělo být víc a měly by mít lepší výběr. Zatím se sem hlavně vozí to, co se jinde neprodá. A to už vůbec nemluvím o něčem tak odporném, jako je třeba Kenvelo. To by měli zakázat. Já si ještě pamatuji, když se jmenovali Himies, pracovala jsem u nich. Starší obchodníci balili mladé prodavačky, a když s nimi začaly spát, dávali jim víc peněz a mohly stát "na kase". Vždycky přijel náklaďák s balíkem špinavých triček, která se přebrala a pak prodávala.

* Víte, že hudební stanice MTV se pro české projekty spojila právě s firmou Kenvelo?
Vím. A tím tady taky končí. Lidi, co oblékání rozumějí, MTV už neuvěří, že je opravdové.

* Nejsou však lidé, kteří nakupují v obchodech typu H&M nebo Zara zase uniformovaní, jenom jinak?
To víte, že to je uniformita, ale aspoň vypadají lip než ti z Kenvela. Nakoupí tam a pak se v těch stejných věcech potkávají po městech. Zasytí se něčím snadným a už nemají potřebu hledat si svoje specialitky, svoje vlastní vyjádření. Jednou se mi dokonce stalo, že jsem jedno a to samé tričko jen v trochu jiném střihu našla ve třech různých sítích obchodů. To si pak říkáte, jestli prostě všichni nakoupí jednu a tu samou látku někde ve Vietnamu a pak tam jen našijí jiné cedulky.

* Docela dost Čechů, kterým na tom záleží, jezdí nakupovat do Londýna, Milána nebo Vídně. Jsou podle vás v Česku návrháři, u kterých by stálo za to kupovat oblečení?
Jsou, ale nejsou vidět. A právě kvůli tomu by tady měl být ten funkční Fashion Week, který by o nich dával vědět.

* Řekněte mi pár jmen.
Určitě Denisa Nová. Ona je obrovský talent. Zajímavá je i značka Leeda, která má hodně vtipné a nositelné oblečení. Nebo Muset, to jsou mladí manželé. Je těžké dostat české značky do povědomí lidí, některé z nich odradí ceny, protože nechápou, že tričko od Leedy jim vydrží víc a budou z něj mít větší radost, než když si koupí tričko v Záře. A to nemluvím o H&M, o kterém každý ve světě ví, že jeho věci vydrží jenom na jednu sezónu a že jasně kopíruje návrháře. Když si koupíte Leedu, DNB nebo Muset, tak tam máte ještě tu původní energii a nápad, které v H&M už dávno nejsou.

* Jak vlastně takovéhle kopírování oblečení probíhá?
Velké značky mají pokaždé přehlídky svých nejnovějších kolekcí půl roku dopředu na Týdnech módy. Pak všechno dají na internet. Není vůbec žádný problém na přehlídkách obhlédnout, jaké trendy přinesli nejlepší světoví návrháři, nechat to rychle ušít a do půl roku to mít na skladě v obchodech ve stejnou dobu jako ti, kteří se s tím pracně vymýšleli. A kdyby kopírovací nechtěli čekat až na Fashion Weeky, pořádají se také Premiére Visions, jakési obchodní veletrhy, kde se předvádějí jenom koncepty - například když se bude nosit Mexiko, tak jsou tam připravené všechny látky a návrhy oblečení v tomto duchu. Z toho čerpají návrháři a pak navrhnou kolekci - tu pak okopírují velké obchoďáky.

* To není trestné?
Vůbec se to nedá postihnout. Třeba když někdo okopíruje moje modely, nemůže být nijak potrestaný, protože bych si musela složitě zaregistrovat celý model. To se kdysi stalo Kláře Nademlýnské, která měla švadlenu, a ta jí okopírovala střihy a šila to dál za peníze pro sebe. A když někdo okopíruje Dior, tak to už vůbec není postižitelné. Je jenom hrozná škoda, že si lidi neuvědomují, že kopie jsou úplně prázdné. Že to je vidět, když má někdo na sobě kopii. Kupovat si kopie oblečení nebo tašek může fungovat jenom pro lidi, kterým na oblečení nezáleží a pro které je to jenom vnější věc, která slouží k demonstraci statutu.

* Jak vlastně vznikají trendy? Jak se stane to, že se nosí Mexiko?
To je strašně těžké vysvětlit. Je pár lidí, vizionářů, kteří velmi citlivě vnímají, co se ve světě děje, proč se to děje a jak se to bude dít dál. V každé kategorii, v každém aspektu života, ať už je to vývoj nových technologií, umění nebo třeba móda. Když všechny vlivy spojí, dokážou odhadnout, kam bude vývoj lidí směřovat. A všechny tyhle ideje pak přednesou na těch Premiére Visions, kam se chodí inspirovat módní návrháři. Ti si v tom zachytí nějakou vlastní vlnu, na které pak pracují dál.

* Všichni? Třeba i Gaultier?
Ne, Jean Paul Gaultier je vizionář sám o sobě. Stejně jako všichni ti největší, Vivianne Westwood, Alexander McQueen a další.

* Jak to, že pak nemají všichni stejné kolekce?
To ani nemůžou, protože každý z nich je jiný. Ale všimněte si, že spoustu prvků mají shodných. To se pak říká: "Nosí se tvíd." Nebo: "V módě jsou 50. léta."

 * Co si myslíte o spolupráci velkých návrhářů s masovými řetězci? Nedávno to byl Karl Lagerfeld pro H&M, teď pro stejnou značku navrhne oblečení i Stella McCartney.
Strašně se mi to líbí. Vysoká móda se dostává mezi normální lidi, kteří by si ji normálně nemohli dovolit. Lidem se otvírají oči a třeba si časem budou chtít koupit něco, co je originální a přímo od návrháře. Lagerfeld k tomu ironicky podotkl, že H&M celou dobu kopíruje jeho věci, a on pak pro ně navrhne vlastní kolekci. Ve světě to byl obrovský úspěch, ale u nás se to moc neprodávalo, lidi říkali, že to pro ně bylo moc extravagantní.

* Je to ale ještě vůbec Lagerfeld?
Úplně ne. Ale ani nemůže. Když srovnáte, kolik oblečení se ušije v Číně a z levných materiálů a kolik času stráví švadlena nad jedněmi šaty z pravého hedvábí, tak v tom prostě musí být rozdíl.

* Musím přiznat, že i mě vaše účast na pražském Módním Týdnu překvapila. Většinou je tam buď zastoupena ta stará garda návrhářek, nebo naopak ti neznámí, o nichž jsem nikdy neslyšela.
Nejste jediná, kdo byl překvapený. Spousta lidí mi dokonce rozmlouvala, abych se vůbec zúčastnila.

Proč?
Protože ta soutěž zdaleka nemá takovou prestiž jako Fashion Weeky (v překladu Módní týdny) v jiných světových metropolích. Spousta věcí nefunguje, mají špatné modelky, neumějí pořádně svítit, lidé z módní branže tam nemají potřebu chodit, protože to prostě není důležité. Jenže já vím, že žádná setkání nejsou náhodná a že všechno ve vašem životě má smysl, i když to v první chvíli nevidíte.

* Proto jste se přihlásila?
Oslovili mě. Zastihli mě úplně nepřipravenou, protože jsem se v té chvíli právě vrátila z Mexika, kde jsem byla skoro dva měsíce. Znáte to, vrátíte se z ciziny, vidíte všechno jasně a čistě a myslíte si, že stejně se na věci dívají i lidi kolem vás. Takže jsem zaplatila deset tisíc korun štartovné, najala dvě švadleny a spala dvě hodiny denně, abych stihla vytvořit kolekci.

* Co byla vaše motivace?
Jedna z důležitých věcí byla samozřejmě hlavní cena, která je padesát tisíc, a nad to mi slibovali i další příspěvky ve výši sto padesáti tisíc. A to už jsou peníze, za které bych mohla ušít další kolekci a nemusela pracovat pro reklamy. Dala jsem si podmínku, že budu mít vlastní modelky a vlastní vizážisty, což pro mě znamenalo, že budu moct úplně realizovat svoji představu módní přehlídky.

* Ve finále vás bylo pět. Jestli každý zaplatil deset tisíc, tak jste se vlastně složili na hlavní cenu sami sobě?
Přesně tak. Už detailem je, že hlavní cenu jsem doteď nedostala, ačkoliv to jsou už dva měsíce.

* Popište mi, co se děje návrhářce v hlavě, když má připravit módní přehlídku? Jak se kolekce oblečení vymýšlí?
Vy dopředu vidíte úplně všechno scénu, osvětlení i atmosféru. Víte, jak mají být modelky nalíčené, jak mají mít upravené vlasy, jaký náboj má celá přehlídka mít. Všechno musí dohromady dávat ucelený smysl, aby to, co tím chcete říct, bylo všem jasné. Oblečení je jenom jednou z věcí, které váš dojem z módní přehlídky utváří.

* Jak ale takový model vzniká?
Předtím, než vymyslíte kolekci, musíte mít myšlenku a nápad, kterou tam chcete vložit.

* Dejte mi příklad.
Třeba moje poslední kolekce je o radosti ze života, lásce, moudrosti a moři. To je ten první moment, jistý přetlak, který se kumuluje, a vy jste vlastně trychtýř, kterým se to dere na papír.

 * A pak si kreslíte, jak by modely měly vypadat?
Já vždycky kreslím hodně, ale vlastně zaznamenávám nápady a nálady, nejsou to ještě hotové, propracované modely, je to jenom ta první invence.

 * To znamená, že když nakreslíte třeba určitým způsobem sukni, tak je v tom radost, a když jiným, tak je to třeba smutek?
Ne, to ne. Nakreslím jen nekonkrétní šaty, které jsou třeba modrooranžové. jsou na šněrování, vzadu mají knoflíky a jsou po kolena. Potom je měním tím, že přidávám rukávy, nebo z nich udělám korzet a sukni protáhnu do poloviny lýtek.

 * Tohle všechno vyjadřuje nějakou vaši emoci?
Ano.

 * A oblečení, které si koupím normálně v obchodě, to už nevyjadřuje?
Konfekce, která se prodává u nás, je samý slabý odvary a kopie. Takhle to je ve všem - originál má v sobě tu původní energii, ale když ho okopírujete, všechno z toho ztratíte. Protože člověk, který to okopíruje, už nezachytí to důležité. Zbude z toho jenom kostra.

 * Co tedy dělá návrháře dobrým návrhářem?
To, že dokáže svoji vizi přenést k lidem tak, že ji jasně pochopí.

 * Z čeho to poznáte vy?
Z toho, co se mi líbí. Ale myslím, že to pozná každý.

 * Těžko. To by přece po ulicích nemohlo chodit tolik lidí, kteří jsou oblečeni úplně špatně.
To je proto, že se neznají. Nejsou sami se sebou v kontaktu. Spoustu lidí oblečení nezajímá, takže nemusí poznat, co je dobré obecně. Ale měli by vždycky umět poznat, co je dobré pro ně. A když se neznají, nemůžou to poznat a pak nosí cokoliv.

 * Oblékají se lépe Češi, nebo Češky?
Už je to docela vyrovnané. Musíte vzít v úvahu to, že chlapi mají oblékání mnohem těžší, protože zdaleka nemají takový výběr. Navíc tu ani není tradice mužského oblékání. Pamatujete si, jak se říkalo, že správný chlap má smrdět? Je to docela nedávno a ve spoustě z těch starších je to dodnes. Ale i to o nich hodně vypovídá. Nedávno ke mně přišli dělníci rekonstruovat kuchyň a klidně si mezi sebou říkali: "Tu podlahu kolem linky musíte udělat silnější, jak tam ta ženská pořád šmejdí, tak se vošoupe." Větu, kterou by dnešní normální muž nevypustil z úst. Nebo viděli ty moje boty a ptali se: "Prosím vás, slečinko, kolik vás tady bydlí?" Protože oni mají prostě jedny boty na léto a jedny na zimu.

* Čekala jsem, že mi řeknete, že se ženy oblékají jednoznačně líp.
Vůbec ne. Vždyť si vezměte, jak málo nosíme sukně. Všechny se schováváme do kalhot, nechceme přiznávat svoji ženskost, protože jsme skrze ni zranitelné. Když máte sukni, lidé na vás reagují jako na ženu, a to u nás ještě pořád nedopadá dobře. Muži se neumějí k ženám chovat. Ti vzdělanější jsou přehnaně galantní, takže vás až zaskočí, ale galantní jsou jenom tam, kde je to vidět. Ti u výkopu na vás zase pořvávají a pohvizdují. 

* Kdybyste lidem obecně mohla doporučit něco v oblékání, co by to bylo?
Ať nosí barvy. Ať se uvolní a nebojí se vyjádřit. Když se neuvolní, jejich život kolem nich proběhne stejně, jenom ho promarní bez účasti na něm.

Autoři:






Nejčtenější

ilustrační snímek
Poradna: Dcera má účes na ježka. Jak reagovat na sexistické poznámky?

Nechala jsem své sedmileté dceři ostříhat vlasy nakrátko a strašně mě překvapila reakce některých lidí z našeho okolí. Nevím vůbec, jak na jejich nemístné...  celý článek

Letošní podzim přeje barevným botám, stejně jako zdobení a různým texturám...
Obujte se do podzimu. Neokoukané kousky, které by vám neměly chybět

Poslední sluneční paprsky si můžete užít v pohodlných oxfordkách, elegantních kotníčkových střevíčkách nebo sexy upnutých kozačkách nad kolena. O slovo se...  celý článek

Z Kary Robertsové se stala mořská víla, která má vlastní show, při které...
Z Američanky je profesionální mořská víla. Zbavila se tak mindráků

Američanka strávila přes 400 hodin výrobou kostýmu mořské víly. Díky rybímu ocasu může předvádět speciální podvodní show a splnit si sen. Jako podmořská bytost...  celý článek

Ilustrační fotografie
Nechte děti se nudit, podpoříte jejich rozhodnost, radí odborníci

Není dobře, když se dnešní rodiče snaží od rána do večera zabavovat svoje děti. Ony se totiž nenaučí nudit, což pro ně později může být na škodu, varuje...  celý článek

Jane Fondová (Cannes, 17. května 2015)
Představuji si, jak umřu. Smrti se nebojím, říká Jane Fondová

Americká herečka Jane Fondová (79) na svůj věk vypadá neuvěřitelně skvěle a vitálně. Filmová legenda však přiznala, že přemýšlí o smrti. A dodala, že se jí...  celý článek

Další z rubriky

Vkus není otázkou peněz. Přesvědčili jsme se o tom na  podzimním Jarmarku...
OBRAZEM: Trendy kousky z Jarmarku. Luxusní šaty i ležérní styl

Vkus není otázkou peněz. Přesvědčili jsme se o tom na podzimním Jarmarku OnaDnes.cz, který se konal tento víkend. Křižíkovy pavilony na pražském Výstavišti se...  celý článek

Sophia Amoruso na premiéře seriálu Girlboss (17. dubna 2017)
Módní ikona Sophia Amoruso: od popelnic k milionům, od milionů k bankrotu

Nebylo jí ani třicet a už se stala vzorem amerického snu – obyčejná holka, která se vypracovala na šéfku vlastní módní firmy, hvězdu podnikatelských žebříčků a...  celý článek

Nakupování online je sice pohodlné, ale přináší i svá úskalí. Často si nemůžete...
Zklamaná zákaznice? Už nikdy. Ukážeme, jak předejít hororovým nákupům

Nemilá překvapení při nakupování zažil asi každý z nás. Rozlepenou podrážku či díru na svetru můžete v kamenném obchodě snadno odhalit. Co ale dělat, pokud si...  celý článek

Další nabídka

Arome.cz

Zuby jako perličky: 5 tipů na bělení zubů doma
Zuby jako perličky: 5 tipů na bělení zubů doma

Ne že by každý z nás potřeboval úsměv amerického herce, ale svítivé žluťáky taky nejsou úplně v kurzu. Vyberte si proto ... celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.