České ženy budí u západních mužů nadšené reakce. V jejich očích jsou to éterické krásky, které muže chápou a ochotně podporují. Vyznávají tradiční hodnoty, nejsou zkažené feminismem a vždy se snaží vypadat co nejlépe.
Vizitka:Elizabeth Zahradníček Haas je americká spisovatelka a novinářka. Její články se objevily v časopisech Baby magazine, Weight Watchers, Woman´s World a v listu New York Daily News. V současné době píše o jídle a nákupech do časopisu SHOP. V Praze žije od roku 2005, dnes už se svým českým manželem a osmiměsíční dcerou Beatrice. |
Ale nejen to. "Dnešní Češky zdědily pozoruhodnou směsici silných rodinných hodnot s pevnou pozicí na pracovním trhu, motivací pro osobní výkonnost a vlastní nezávislostí," píše například ve své eseji Ženy v České republice: feminismus po česku Marianne A. Ferber, profesorka ženských studií z University of Illinois.
Češka je hospodyně i živitelka a na obojí je pyšná. Vedle vás my Američanky vypadáme jako třtiny ve větru se klátící. Zatímco si znuděná středostavovská žena v americké domácnosti pohrávala s myšlenkou na feminismus, tady chodily socialistické ženy do práce na plný úvazek a odpoledne se staraly o rodinu.
Češky mají zkrátka něco, co já ne, a trochu mě to děsí. Někdo by mohl zrození dlouhonohé slovanské bohyně připisovat dobrým genům, nedostatku chemických polotovarů a komunistické posedlosti fyskulturou, ale je to ještě něco jiného. Ve všem, co dělají, vykazují Češky jistou grácii a styl. Vyvolávají pozornost, a ne jen tím, že jsou pečlivěji učesané a lépe oblečené než my. Jejich nejlepším doplňkem je tichá důstojnost, kterou jim závidím.
Co všechno jsem se tedy v Česku naučila:
1. Chodit s mladším mužem je v pořádku
Počet dobře postavených Češek, jejichž partner je mladší, je pozoruhodný. Třeba textařka a porotkyně hudebních soutěží Gabriela Osvaldová má o dvacet let mladšího přítele. V Americe by spadala do kategorie "cougar", jak se říká ženám přes čtyřicet, které konzumují mladíčky jako dezert poté, co už mají v životě takříkajíc vše hotové. V češtině ale žádná taková ponižující kategorie neexistuje a ženy v podobných vztazích jsou většinou předmětem obdivu. Jestli má někdo legrační název, tak je to dotyčný mladý muž, zvaný zajíček, případně koloušek.
2. Nestyďte se za svoje tělo
Pokud jste cestou po českém městě někdy neutrousily poznámku nad přehlubokými výstřihy a holými pupíky žen kolem vás, pak jste asi mnohem víc nad věcí než já. Jednoho horkého odpoledne jsem čekala na autobus s kolegyní, která se oblékla do tílka navrženého tak, aby jím mohl volně proudit vzduch všemi směry.
Neudržela jsem se: "Jak já bych si přála, abych tohle mohla nosit." Ona se na mě chvilku dívala a pak se zeptala: "A proč nemůžeš?" Protože mě vždycky učili – už si přesně nepamatuji, kdo to byl – že oblékat se sexy je ponižující. Ale čím déle tady žiju a poznávám místní zvyky, tím volněji zacházím s podobnými pravidly, která mě varují před odhalením části nohou nebo odložením horního dílu plavek na pláži.
3. Opatrně s pitím
V Británii, kde se podle posledních studií opíjí do mrtva nejvíce žen v zemích západního světa, a v USA, kde mají dámy podobný koníček, se zdá, že se my ženy snažíme držet krok s muži. Ale Češky vypijí jen polovinu alkoholu, který zkonzumují jejich protějšky – jak vyplývá z dat Světové zdravotnické organizace.
Ignorujme na chvíli fakt, že to vypovídá o dvojím měřítku (když tam chlap zazdí panáka, je borec a poplácáván po zádech, zatímco u ženy je to ostuda a nechová se jako dáma), a dovolte mi říct, že střídmost českých žen v alkoholu obdivuji. Myslím si, že je to rozumné a zásadové.
4. Obědvejte dobře
Knížka z pera Mireille Guiliano Francouzky netloustnou vyprovokovala sérii studií o rozdílech ve stravování Evropanek a Američanek. Hodně z nich zaznamenalo, že Evropanky konzumují většinu svého denního přídělu kalorií během velkého oběda, po kterém následuje lehčí večeře. Tudíž se vyhnou večernímu návalu hladu a bojům s nadváhou.
Moje české kolegyně málokdy jedí u počítačů – většinou chodí do restaurace – ale když už obědvají v kanceláři, je to opravdové velké jídlo, které krásně voní a snadno zahanbí můj zeleninový salát. Nemluvě o tom, že jedí zády k počítačům a v klidu si u toho povídají.
5. Do háje s módní uniformitou
Přivádějí mě k úžasu vlastenci, kteří na návštěvě v cizí zemi posuzují tamní oblékání podle svých vlastních importovaných měřítek. Nemůžeme šmahem odsoudit Češky za nekvalitní materiály, protože módní firmy ještě pořád rozlišují trh na východní a západní a dovážejí sem druhou ligu. Nemluvě o desetiletích módního vývoje odtrženého od zbytku světa.
Češky experimentují, kombinují a boří pravidla – oblékají se ve stylu Tančícího domu. Nebojí se být v něčem první a jít proti proudu. Až budete příště přemýšlet, co si obléci k tomu kašmírovému svetříku, sáhněte po plátěných kapsáčích. Proč ne?
6. Neflákejte to
Starat se o domácnost není práce jen pro ženu a většina českých mužů, které znám, se na domácích pracích podílí. Ale před pár lety, když mi kamarádka vyprávěla, jak se chystá o víkendu žehlit ložní prádlo a závěsy, jsem musela čelit kruté pravdě: v porovnání s téměř jakoukoliv Češkou budu vždycky hospodyňka na baterky.
Život poblíž takových žen mě přinutil zamyslet se nad zkratkami, kterými šidím nejen úklid a vaření, ale i ostatní stránky života. Věnovat něčemu čas nebo snahu navíc je fajn, zvlášť když to dělám pro lidi, které mám ráda, nebo dokonce pro sebe.
7. Hrajte si na nedobytnou
Zásadní rozdíl mezi vámi a většinou amerických žen v tomto ohledu naznačuje prostý fakt, že v USA bylo nutné napsat knihu s názvem Proč muži milují potvory: z rohožky ženou snů aneb Průvodce pro ženy, které se chtějí prosadit ve vztahu (2002). A že se tato kniha na americkém trhu rychle stala bestsellerem.
Perla moudrosti se skrývá už na stránce s obsahem: Nebuďte příliš přístupná! A všichni ti Američané i Briti, kteří kritizují Češky za to, že jsou ledové královny – a touží po nich k zbláznění – jsou jasným ukazatelem, že tady ženy vědí, jak na věc.
8. Neusmívejte se pořád
Na první pohled to může vypadat, že Češky jsou nepříjemné a zejména v práci se tváří dost nepřístupně. Ale hodně cizinců, kteří se sem přistěhovali na delší dobu, zjistilo, že dokážou lépe řešit konfliktní situace než jejich věčně se usmívající americké protějšky. Nemluvě o tom, že nejsou tak povrchně veselé, jsou realističtější a chovají se profesionálněji.
Lois Frankel napsala ve své publikaci Hodné holky to nechápou, že Američanky se pro samé usmívání a vstřícnost nikam nedostanou. Řekla bych, že Češky to vzaly za správný konec.
9. Ztlumte nadšení
Když jsem před několika měsíci začínala pracovat v Praze, jedna z mých kolegyň se mi přiznala, že při prvním setkání jí bylo protivné moje čilé švitoření a hlasitý projev. Společně jsme se tomu zasmály, ale musím říct, že jsem z toho byla smutná.
Až postupem času jsem pochopila, že my západní ženy máme opravdu sklony nadšeně cvrlikat a dlouze rozkládat ke své škodě. I za cenu občasného trapného ticha je lepší spíš zmlknout a poslouchat se.
10. Nechte to plavat
Ženy všech národů musí čelit různým problémům, malým či velkým, už jen proto, že se narodily jako ženy. Ale většina Češek, které znám, zachovává jakýsi zděděný nadhled a odstup – možná díky národnímu obrození, dvěma světovým válkám a čtyřiceti letům komunismu.
Na první pohled to může vypadat jako nafoukanost, ale je to dar zachovávat rovnováhu a nenechat okolnosti cloumat svým klidem. A to je vlastnost, kterou toužím okopírovat nejvíc.
Článek byl napsaný pro server expats.cz. Je převzatý se souhlasem serveru i autorky.
