Dáša van der Horst

Dáša van der Horst | foto: Michal SváčekMF DNES

Česká diplomatka: V Palestině jsem nechala srdce

  • 1
Strávila polovinu života mimo domov, přesto se živí propagací české kultury. Po Blízkém východě se nyní snaží seznámit s Českem Čínu.


Dáša van der Horst

Narodila se v Brně v roce 1964. Provdala se za Holanďana, se kterým se odstěhovala do jeho rodné země. Vystudovala čínštinu a mluví plynule dalšími čtyřmi jazyky – holandsky, anglicky, rusky a hebrejsky. Působila jako diplomatka na Blízkém východě, od roku 2006 pracuje a žije v Číně a plánuje zde otevřít další pobočku Českého centra.

Strávila polovinu života v cizině – v Holandsku, Izraeli, Palestině a Číně. Přestože studovala sinologii a původně se chtěla věnovat Číně, Blízký východ ji zaujal víc. "Čína je mi blízká, ale v Izraeli a Palestině jsem nechala srdce."

Po gymnáziu se hlásila na univerzitu v Brně, ale dvakrát ji nepřijali. Nakonec se rozhodla pro sinologii. "Měla jsem k ní blízko, můj nevlastní otec zakládal v 50. letech na univerzitě v Pekingu bohemistiku, později učil čínskou filozofii na Filozofické fakultě v Brně."
 
S manželem Paulem se seznámila v Česku. V Holandsku studoval lesnictví a tehdy tu byl na půlroční stáži. Přesto se nakonec rozhodli odstěhovat se do jeho rodné země. V Holandsku Dáša začala chodit na univerzitu a během studia tu vychovala i dceru Merel a syna Mikuláše.

V roce 1992 se přestěhovali zpět do Čech. "Původně jsme se vrátili na rok, ale po třech měsících jsme věděli, že tady budeme déle. Nakonec z toho byly čtyři roky." Začala pracovat pro ministerstvo zahraničních věcí a po třech letech přijala práci na české ambasádě v Izraeli.

"Když jsem jela na Blízký východ, tak jsem měla zkreslené představy. Málo lidí dokáže pochopit tamější situaci, aniž by tam byli." Po třech letech v Izraeli se přestěhovala do Palestiny, kde založila styčný úřad v Ramalláhu. "Ze začátku na mě Palestinci nebyli moc příjemní, ale ke konci jsem si s nimi rozuměla víc než s Izraelci."

Tamější situace však pro ni ani pro její rodinu nebyla jednoduchá. "V Česku, když se řekne zhoršená bezpečnostní situace, tak si každý představí palestinské násilí, ale situace je tam daleko horší. Bydlela jsem ve východním Jeruzalémě a jezdila do Ramalláhu, což je vlastně jen 5 km daleko, ale kvůli bezpečnostním uzávěrkám to mohlo být třeba i 30 km. Cesta mohla trvat půl hodiny, ale také půl dne."

I zbytek rodiny se potýkal s problémy. Manžel nemohl sehnat práci ve svém oboru, tak se staral o děti a domácnost. Ke konci se už ale chtěl vrátit do práce, a tak se po pěti letech v diplomatických úřadech na Blízkém východě Dáša rozhodla dát si na rok pauzu.

"Potřebovala jsem si odpočinout a nedělat nic. Stejně jsem se ale začala ošívat a přemýšlet, co bych mohla dělat." V tu dobu se jí ozvala kamarádka, která s ní dříve pracovala na ministerstvu, a přivedla ji na myšlenku pracovat pro Česká centra. Dáša se po tomhle vnuknutí přihlásila do konkurzu na šéfa Českého centra v Haagu. O tom, že místo získá, ani nepochybovala, a taky že ho dostala. Pořádala v Haagu české výstavy a koncerty a díky jejímu úsilí nakonec zůstalo zachováno i muzeum J. A. Komenského v Naardenu.

"V Holandsku mě práce bavila, ale měla jsem pocit, že čtyři roky mi stačily. Proto jsem se rozhodla přijmout nabídku na založení Českého centra v Číně. Říkala jsem si, že jestli to teď odmítnu, tak už tam nikdy nepojedu. Pak by mi celé studium, které mě stálo hodně energie a času, bylo nanic."

Nyní se v Číně snaží dávat najevo, že Česká republika vůbec existuje. "Měla jsem tu založit České centrum, ale je to složité, v nejbližší době se to asi nepodaří. Kulturu šířím prostřednictvím ambasády. Na podzim jsem tu organizovala velkou módní přehlídku a přehlídku českého designu. V Číně se mi líbí, ale natrvalo bych tu žít nemohla. Užívám si toho, že jednou budu moci říct, tady už nechci být, a odejít."