Ona

Češi umírají opuštění a v anonymitě

  • 52
Češi většinou umírají v nemocnicích nebo ústavech sociální péče. Nezřídka jsou v posledních dnech života zcela opuštění, navíc jakoby na obtíž neškolenému zdravotnickému personálu. Vyplynulo to z výzkumu sdružení Cesta domů, které propaguje hospicová zařízení.

Sdružení Cesta domů podniklo výzkum za přispění nadace Open Society Fund Praha. Jeho cílem bylo zjistit, v jakých podmínkách se v Česku umírá, a pokusit se nabídnout varianty řešení.

"Náš život se v posledním století změnil. Žijeme výrazně déle a v mnohém ohledu pohodlněji. Platíme však za to nemalou daň: déle totiž také umíráme," stojí v úvodu práce.

Lidé umírají opuštěni
Nejčastějšími symptomy umírání jsou bolest, dušnost, úzkost a deprese. Všechny tyto průvodní znaky umírání vyžadují péči, která v Česku není často pečlivá.

Pro většinu těžce nemocných, kteří jsou na konci své životní pouti, je navíc rozhodující, v jakých podmínkách odcházejí.

Většina z nich ale umírá anonymně v nemocnicích a sociálních ústavech, kde jsou v posledních dnech života odkázáni pouze na sebe a ne vždy kvalitní péči personálu.

V nemocnicích a léčebnách dlouhodobě nemocných umírá přes sedmdesát procent lidí, doma jen lehce přes dvacet procent.

Představa Čechů o důstojném umírání

  • dobře léčená, utlumená bolest
  • přítomnost blízkých
  • rychlá smrt ve spánku doma
  • uspokojení duchovních potřeb
Hospiců je málo
Ročně v Česku zemře asi 100 tisíc lidí a tři čtvrtiny z nich by si podle Cesty domů přály skonat doma obklopeni blízkými. To se ale nepoštěstí zdaleka všem.

Těm, kteří už nemají rodinu, jež by se o ně postarala, lépe než nemocnice poslouží ústavy paliativní péče, tzv. hospice, které se snaží péči rodiny nahradit. Jejich rozšíření v Česku je ale velmi malé, je dostupné asi jednomu procentu nemocných.

Více než dvě třetiny zdravotníků chápou péči o terminálně (nevyléčitelně) nemocné v republice jako špatnou. Problém je podle odborníků v tom, že moderní medicína bere smrt jako lékařské selhání, nikoli jako přirozené vyústění lidského života.

Studenti medicíny, které sdružení Cesta domů oslovilo, si postěžovali, že je na vysoké škole nikdo nepřipravuje, jak se starat o umírající, jak jim pomáhat, jak s nimi komunikovat.

Chybí opora v zákoně
"Úroveň péče o umírající v naší zemi je navzdory úsilí mnohých zdravotníků a pracovníků v sociální sféře alarmující. Kvalitní péče o umírající existuje, přístup k ní však má pouze velmi malá část obyvatelstva," řekla Martina Špinková, která se na projektu podílí.

V medicínské péči by se na základě výzkumu měla zlepšit především léčba bolestí, možnost umírat doma a především zapracovat na komunikaci s umírajícími, aby si i oni na konci života uspokojili některé základní duchovní potřeby.

Samotnou kapitolou je podpora inovativním projektům typu hospicových domů, které zatím nemají příliš silnou oporu v českém zákonodárství. Právě působení na poslance by mělo být jednou ze složek projektu Cesty domů.