Novodobá epidemie, která nebolí. Tak mluví psychiatři o tom, proč v Česku každý rok roste počet lidí, kteří onemocní psychickou chorobou.
Nejsme výjimkou. Naopak - jen kopírujeme a "doháníme" to, co v ostatních zemích začalo již před lety.
Z čerstvých čísel Ústavu zdravotnických informací a statistiky vyplývá, že loni navštívilo psychiatra bezmála půl milionu "nových" pacientů.
"Znamená to, že už patříme k vyspělým civilizovaným zemím," říká bývalý šéf léčebny v Bohnicích Zdeněk Bašný.
Ze šest let staré studie pro Světovou zdravotnickou organizaci dokonce vyplývá, že za několik let budou psychické nemoci nejrozšířenější chorobou světa, která bude stát lidstvo nejvíc peněz. Víc než AIDS, rakovina, či třeba kardiovaskulární nemoci.
Ženy jsou citlivější
Ženy přitom podle statistiky chodí do ordinací o třetinu víc než muži a trpí jinými nemocemi. Častěji mají neurózy. Ty ostatně tvoří téměř čtyřicet procent duševních chorob v Česku. Ženy také třikrát častěji než muži trpí depresemi.
Muži se zase mnohem častěji přicházejí léčit ze závislostí. Nejvíc přitom vyhledávají psychiatry lidé v Praze (až dvakrát častěji než je republikový průměr), naopak nejméně lidé na Zlínsku.
Není to však jen móda zhýčkaných lidí, kteří se příliš pozorují: mít svého psychiatra a polykat antidepresiva? Psychiatři tvrdí, že rozhodně ne.
Českou specialitou dlouho bylo návštěvu psychiatra odkládat tak dlouho, až lidé skončili rovnou v léčebně, když se jejich potíže vyhrotily a nemoc se hůře léčila. V posledních letech však mají psychiatři narváno.
Disk se zahltil
"Teorií, proč přibývá duševních poruch, je řada. Ale s největší pravděpodobností je na vině stres a přemíra informací, které se na nás valí ze všech stran," říká psychiatr Zdeněk Bašný.
Počítačový odborník by řekl: disk se zahltil, stroj zasekl. Orientovat se v přívalu protichůdných zpráv od nového léku na rakovinu až po válku v Iráku je zkrátka příliš složité na jeden lidský mozek.
"Už totiž nejsou jen názory černé a bílé. Na jednu věc je tisíce názorů v různých odstínech šedi. Což vede k tomu, že neumíme rozlišit podstatné od nepodstatného. Náš pohled na svět je tudíž velmi zranitelný, takže pak stačí málo a dochází k velkým výkyvům psychiky, neurotickým projevům a podobně," vysvětluje.
Jenže i před sto lety byli lidé ve stresu - možná větším, než dnes, protože šlo o život: budu mít co jíst? Uživím děti? A díky novinám byli také zavaleni informacemi. Přesto přišla epidemie psychických poruch až teď.
"Tehdy se sice lidé báli o život, ale bylo jen v jejich rukou, jestli si vydělají na chleba. Člověk měl pocit, že to dokáže zvládnout. Zato teď můžu usilovat jak chci, ale tsunami nezastavím," říká psycholog Petr Šmolka.
I psychologové totiž zažívají nápor lidí v ordinacích. Navíc člověku, který žije v podstatě spokojený život v civilizované zemi podle odborníků chybí narozdíl od prapředků jasné priority.
"Kdysi byl smysl života jasný: přežít, mít děti, uživit je. To ostatní bylo navíc. Nebylo těžké se rozhodovat mezi dobrem a zlem. Těžší je rozhodovat se mezi menším a větším zlem, ale největší zátěž je, rozhodovat se mezi dobrem a ještě větším dobrem. A v tom žijeme dnes," říká Zdeněk Bašný.
Psychiatři přesto dodnes u řady duševních nemocí, například u schizofrenie, neznají příčinu vzniku. "Ze statistik plyne, že je velká pravděpodobnost, že v každé rodině je jeden člověk, jehož potká psychická choroba," dodává Bašný.
