Starosvětsky znějící jméno dostala po tetě, když si její tatínek, spisovatel Ludvík Vaculík, chtěl svou sestru udobřit. Psaní mají v rodině – maminka Lenka Procházková je rovněž spisovatelka a o rodičích i dědečkovi Janu Procházkovi, spisovateli a scenáristovi, se děti učí ve škole.
Cecílie Jílková také píše, ale dnes se její tvorba přesunula jiným směrem – vydala několik kuchařských knih a živí se tím, že radí ostatním s jídelníčkem.
Jak šel život
„V dětství jsem měla k psaní velmi vlažný vztah. Po fázi ,chci být popelářkou‘ jsem dost dlouho setrvávala ve fázi ,kadeřnice je lepší‘. Rodiče z toho byli trošku vyplašení, ale vystudovala jsem gymnázium a asi v osmnácti letech začala sklouzávat k psaní povídek. První knihu, román Cesta na Drromm, jsem dopsala v pětadvaceti letech,“ vypráví. To už věděla jistě, že chce psát.
Po maturitě vystřídala několik profesí. Nejvíc ji prý posunulo rozhodnutí odejít ze zaměstnání na volnou nohu. „Naučilo mě to, že pokud se chci uživit, musím opravdu pracovat, ne se ,vézt‘. Také mě hodně změnilo narození dcery. Když se ve vašem životě objeví někdo, koho milujete víc než sebe, dospějete,“ říká.
Od písmen k jídlu
Cecílie Jílková38 let, výživová poradkyně, spisovatelka a scenáristka * Vystudovala gymnázium Jana Nerudy v Praze. * Je rozvedená, žije s jedenáctiletou dcerou Izabelou. * Řídí se mottem: Špatná příležitost tě vyloučí sama. |
Přestože její maminka vařila lehké pokrmy na způsob italské kuchyně, malá Cecilka měla nadváhu a byla závislá na cukru. Vařit začala až po svatbě. „Ale moc mě to nebavilo. Říkala jsem si: Ty jsi tak tlustá, že bys do té kuchyně neměla lézt vůbec! Netušila jsem, že jde vařit a jíst tak, aby díky tomu člověk hubl. Na to jsem přišla později,“ říká.
Manžel jí stále skládal komplimenty, líbilo se mu, že má doma baculku. Ale ona nebyla ve svém těle spokojená a zkoušela různé diety, které však váhu nesnižovaly. Tak na to šla jinak.
První z úspěšnějších pokusů spočíval v omezení sacharidů, potom se váha zastavila. Jenže to už měla našlápnuto k vysněné postavě, byť zpětně svoje hubnutí označuje za cestu pokusů a omylů.
Za tři roky shodila 25 kilo a ve svých třiceti letech se dostala na optimální hmotnost. A drží si ji. Během oněch tří let se o jídle hodně naučila, stalo se jejím nejlepším kamarádem.
Vymýšlela si recepty, stále vyhledávala nové informace, prostě jím žila. Změnit koníček v profesi poradce pro výživu byl vlastně logický krok. Rekvalifikovala se, praxi propojila s teorií a střípky do sebe dokonale zapadly.
Jako naši předci
Dnes říká, že ohledně stravování stále panuje řada mýtů, například „z ovoce se tloustne“ nebo „bez bílkovin nezhubnete“. Je to dané přemírou rozporuplných informací, ani ve výživě neexistuje jediná správná cesta. „Píšu o tom v knihách, vedu kurzy, mám individuální poradenství, na mém webu najdete mnoho článků.
Když to zjednoduším: Stravujte se jako naši předci. Ti měli maso, vejce i mléko z volného chovu, přičemž maso si dávali jednou týdně. Jedli pohanku, žito a oves, kdežto málo pšenice, navíc šlo o starou nešlechtěnou odrůdu, vlastně bio.
Ovesné palačinky podle CecilkyNa 4 až 6 palačinek: * 100 g mouky Schär Pâtisserie * 50 g ovesných vloček * 1 vejce z volného chovu * 300 ml vody * 1 lžíce bio xylitolu * přepuštěné máslo nebo kokosový olej na smažení Ovesné vločky umelte v elektrickém mlýnku nebo ve výkonném mixéru na mouku. Poté všechny ingredience rozmixujte, aby vzniklo řídké těsto. Pánev lehce vytřete tukem a rozehřejte na mírnější teplotu. Těsto pomalu vylijte na střed a nakláněním pánve ho rozprostřete po celé ploše. Počkejte, až se mokrá strana zatáhne a vytvoří se v ní bublinky. Poté plastovou stěrkou palačinku podeberte a otočte. Než začnete smažit další palačinku, pánev znovu vymažte tenkou vrstvičkou másla nebo oleje. TIP: Palačinky se nabízí podávat například s banánem a domácí nutellou slazenou březovým cukrem nebo s bio bílým jogurtem, medem, sirupem, marmeládou bez cukru a čerstvým ovocem. Můžete také přidat sekané ořechy či nastrouhanou čokoládu bez cukru. |
V jejich spížích nechyběly kroupy, hrách, čočka či fazole, samozřejmě brambory, zelenina, ovoce, ořechy, mák, lněná semínka a med. Když budete vycházet z tohoto základu, uvidíte i ucítíte velké změny,“ tvrdí.
A přidává další radu. Někdo proklíná sacharidy a vyzdvihuje tuky, jiný to dělá naopak – a oba mají pravdu.
Jediné, co nefunguje, je současná přemíra tuků i sacharidů, takže si vyberte jedno, nebo druhé. Pro začátek můžete zkusit shodit pár kilo třeba tak, že cukr nahradíte medem nebo takzvaným březovým cukrem – xylitolem.
Když chcete z Cecílie Jílkové vytáhnout, který stravovací styl vyznává, dočkáte se překvapivé odpovědi – jí všechno. Jen v jiném množství a kvalitě než průměrný Čech. Nepřecpává se a zajímá se, jak vzniklo to, co dá do pusy. Také upřednostňuje rostlinný tuk před živočišným a doma nemá žádnou pšenici.
Pohled do soukromí
Rodiče se rozešli, když jí bylo dvanáct. Přesto otec s ní a s jejími sourozenci trávil hodně času, staral se o ně a s maminkou zůstali přáteli. „Díky tomu jsem se naučila, že konec partnerství neznamená konec přátelství. S bývalým manželem máme dobré vztahy a s bývalým přítelem společně podnikáme. Vybudovali jsme e-shop Najím se a zhubnu se zdravými potravinami a doplňky stravy, máme mobilní aplikaci s jídelníčky na hubnutí, ve třech (ještě s mou mamkou) vlastníme nakladatelství a budeme otevírat pekárnu s vegetariánským bistrem,“ vyjmenovává další aktivity.
Ve volném čase se snaží být se svou dcerou, ale najde si čas i na koníčky. Baví ji hudba, zpívá a hraje na kytaru. Dříve mezi svá hobby zařazovala focení, ovšem i to se už stalo součástí její práce.
„A miluju cestování. Tam nejsem v jídle až tak striktní, ráda ochutnávám tradiční kuchyni, i když není až tak zdravá. V Řecku si dám ráda gyros, v Thajsku jsem milovala sladké knedlíčky, na Kubě jsem běžně snídala bílé pečivo. Vybočit ze stereotypu je důležité. Totéž radím i svým klientům – hlavně si nic nezakazujte,“ varuje.
Když si tu a tam dopřejete něco nezdravého, nebude vás to tolik lákat. Pak si snáze udržíte cestu zdravého stravování, které bude svědčit i vašim křivkám.
