Poprvé jsem rodila na Bulovce a má zkušenost nebyla zrovna příjemná.
VŠECHNY VAŠE PŘÍBĚHY ČTĚTE ZDE
Ale tyto vzpomínky už skutečně čas odvál a na doporučení mého lékaře jsem si i pro druhý porod opět vybrala Bulovku.
Už v tamní rizikové poradně mě velmi mile překvapilo, že ačkoli se vybavení budovy za těch 15 let nikterak nezměnilo, přístup lékaře a personálu velice.
Vzhledem k mému rizikovému těhotenství jsem ještě před porodem dvakrát krátce pobyla na gynekologickém oddělení. Personál se k pacientkám choval velmi přívětivě, leckdy jsme se při vyprávění historek docela nachechtaly. Prostě lékaři i sestřičky odlehčovali situaci, jak se dalo a fungovalo to.
Dcerka si s příchodem na svět dávala hodně načas, nakonec byl porod vyvolán uměle, trval dlouho a měl docela nepříjemný a komplikovaný průběh. Nicméně měla jsem tu nejskvělejší péči, jakou jsem si vůbec dokázala v tak velké nemocnici představit. Neustále s námi někdo z personálu porodnického sálu byl, střídali se u nás tři lékaři a sestřičky ze dvou směn. Všichni bez výjimky byli velmi příjemní a vstřícní.
Když už pak konečně bylo po všem a v náručí jsem držela čerstvé miminko, ani já, ani tatínek, který se celé události účastnil, jsme nevěděli, jak všem těm lidem poděkovat. Dokonce se za námi přiběhla podívat i sestřička z poradny.
Musím říct, že něco takového jsem skutečně nečekala. Byla jsem naprosto obyčejná řadová pacientka, neměla jsem zadaný žádný nadstandart či péči navíc, a přesto máme takto skvělou zkušenost.
Dcerka Gábinka se má čile k světu, roste jako z vody a my všichni z ní máme velikánskou radost. Takže tímto všem těm lidem ještě jednou děkuji.
