Beru si toho pravého?

Beru si toho pravého? | foto: Profimedia.cz

Budu se vdávat, ale denně myslím na jiného muže

  • 277
Většina budoucích nevěst prožívá poslední měsíce před svatbou v radostném očekávání, a pokud má mezi zkoušením šatů, sestavováním menu a vybíráním té nejromantičtější muziky vůbec čas na někoho myslet, tak je to nastávající manžel. Přesto se najdou i snoubenky, které celé týdny před svým dnem D prožívají jako ve zlém snu. Nevědí totiž, jestli si berou toho pravého...

Odkládané svatby

Nekonečně šťastná, natěšená a zamilovaná nevěsta není v reálném životě vůbec samozřejmostí. Ve skutečnosti se spíš jedná jen o klišé scenáristů romantických filmů a autorů příběhů z červené knihovny. V dnešní době, kdy se páry ke svatbě propracují často až po osmi deseti letech "chození", stojí u kolébky nového manželství spíš ekonomický či sociální pragmatismus než emocionální vzplanutí či zamilovanost. Pokud jsou ti dva alespoň sehraní parťáci, kteří už spolu něco prožili, důvěřují si a umí se vzájemně podpořit, tak je to ještě fajn.

Horší je, když se do dlouhodobého vztahu pomaličku polehoučku vkrade nuda, rutina a šeď. Psycholog Jeroným Klimeš takovéto svazky označuje jako přechozené (psali jsme o nich zde). Zamilovanost je fuč, kolena už se nám netřesou, partner je poněkud okoukaný a nějak si čím dál víc všímáme jeho slabších stránek než těch silnějších. Když se pak na obzoru objeví někdo, s kým to zase začne jiskřit, může to jednomu docela zamotat hlavu. Zejména, když se chystá veselka...

Neustále na něj myslím

Pojďte si povídat do Kavárničky

O těžkém rozhodování, dlouhodobých vztazích, citových vzplanutích a zmatku v srdci si můžete povídat s ostatními v našem diskusním fóru, které najdete ZDE.

Oněnka z Kavárničky

"Za dva měsíce se vdávám a v hlavě mám už nějakou dobu jiného. S přítelem jsme spolu přes osm let a letos mě požádal o ruku. Ihned jsem začala plánovat svatbu a vše si hrozně užívala. Ale teď začínám mít pochybnosti. Ne o něm, ale o sobě," svěřila se čtenářka v našem diskusním fóru.

"Loni to začalo mezi mnou a jeho kamarádem jiskřit. Nic nebylo. Ale od té doby, když se vidíme, mezi námi neustále něco probíhá, ať jsou to pohledy, dotyky, slova. Můžu říct, že jsem nikdy nepotkala chlapa, který by se mnou takhle cloumal jako ON. Pokaždé si říkám, že ho dnes budu ignorovat, nebudu s ním tu pitomou hru hrát, ale jen co přijde a promluví na mě, roztávám a jsem jen jeho. Ale teď zásadní věc: má ženu a dítě. Pořád dokola si opakuji, že mám úžasnýho chlapa. Ale neustále na něj myslím, i když se nevidíme třeba tři týdny. Začínám panikařit, jestli se mám opravdu vdát, když skoro rok myslím den co den na někoho jiného..."

Nevěsty na rozcestí

Tento příběh zdaleka není tak výjimečný, jak by se mohlo zdát. To potvrzují i reakce dalších návštěvnic Kavárničky. Jedna z nich se přidává se svou vlastní zkušeností: "Mám skvělého chlapa, dítě a stejně už skoro pět let mám myšlenky někde jinde. Nesčetněkrát jsem nad tím přemýšlela, jak ho vyhnat z hlavy, zda bych s ním vlastně skutečně chtěla být, zda mě neláká jen proto, že ho nemůžu mít. A k čemu jsem kdy došla? Že dokud bych to nevyzkoušela, nikdy na to nepříjdu. Ale má smysl kvůli představám vše riskovat?"

"Ahoj, ani nevíš, jak moc tě chápu," přidala se se svou zkušeností další čtenářka. "Byla jsem zamilovaná jako blázen, on se pak vrátil k přítelkyni, oženil se, má dítě, já mám přítele a chystáme svatbu. Jsme s nimi dobří přátelé, často se vídáme, jenže občas proběhne mezi námi takový pohled, že mě zamrazí a týden na to nemůžu zapomenout. Prostě jsem se za těch sedm let smířila s tím, že on je nejlepší chlap, jakého jsem kdy potkala, ale nebyli jsme si souzeni. A tak mám druhého nejlepšího chlapa na světě, jsem s ním šťastná, určitě se k sobě i víc hodíme, než s NÍM. Myslím, že nemá smysl bourat si vztah. Pokud si nejsi jistá, co dál, promluv si s dotyčným, jak se na ty vaše výstupy dívá, co to pro něj vlastně znamená. Jestli je to z jeho strany jen flirtík, oživení, nebo jestli za tím vidí něco víc. Jestli pochybuješ jen sama o sobě, věř mi, že se ještě za život můžeš zamilovat mnohokrát. Nikde není psáno, že se vdáš a už pro tebe jiný nebude existovat."

Není to fér

"Pokud neberete svatbu jako kousek papíru, ale jako zodpovědné rozhodnutí, pak je vhodné udělat si v hlavě jasno ještě před svatbou," míní psycholožka Marta Boučková. Pokud to jinak nepůjde, tak je podle ní lepší raději vdavky o nějaký čas odložit, než vstupovat do manželství s pocitem, že to možná není ono.

"Před oltářem byste měla stanout s člověkem, o kterém si jste jistá, že s ním chcete opravdu žít," doporučuje psycholožka váhavé nevěstě. "Pokud ta jistota z vaší strany chybí, tak to není vůči vašemu nastávajícímu fér. To, že s jiným vám to jiskří, zatímco s ním to už možná dojiskřilo, byste přitom měla brát minimálně jako varovný signál..."