Soustřeďme se proto spíš na růst průměrné délky života a jeho kvalitu, dodávají.
Ať mají pravdu ti či oni: Nejstarším člověkem na Zemi, jehož věk se dal úředně doložit, byla Francouzka Jeanne Calmentová, která zemřela v roce 1977 ve věku 122 let.
A nikdo dnes neví, zda to bude za několik desetiletí běžné, stejně výjimečné jako dnes, či zda se budeme dožívat tří set let.
Publikace Evropské organizace pro molekulární biologii EMBO reports nedávno shrnula: Fakta nejsou k dispozici. Vědci se opírají jen o matematické modely založené na demografických trendech a odhadech vývoje biomedicíny - a v žádném případě se neshodnou.
Optimistické modely předpokládají, že brzy bude střední délka života okolo 112 let a že devadesátníci budou tak zdraví a aktivní, jako jsou dnešní padesátníci.
Nejradikálnější scénář zmíněný v EMBO reports skutečně předpokládá, že stáří se podaří "uvěznit" - neustálé a průběžné opravy poškozených buněk a orgánů způsobených metabolickými procesy či faktory vnějšího prostředí umožní člověku žít několik set let.
Země starých lidí
Těžko předpovědět, jaké vědecké a medicínské objevy vstoupí na scénu. V minulých stoletích to však byl právě pokrok medicíny, který radikálním snížením dětské úmrtnosti a vítězstvím nad infekčními chorobami prodloužil lidské životy o desítky let.
Za poslední století se délka života díky moderní medicíně, lepší hygieně a kvalitnější stravě zdvojnásobila, připomněl Jaroslav Masopust z Ústavu klinické biochemie a patobiochemie na 2. lékařské fakultě UK při své přednášce na půdě Akademie věd.
V současné době podle EMBO reports prodlužuje život zejména úspěšná léčba srdečních chorob a rakoviny ve středním věku. Průměrná délka života ve vyspělých zemích stále mírně roste.
Zároveň se však rodí čím dál méně dětí. Obyvatelstvo radikálně stárne. Populace lidí ve věku nad 80 let je ve vyspělých zemích nejrychleji se rozrůstající skupinou obyvatelstva.
Odhaduje se, že zatímco v roce 2000 bylo na světě 249 milionů lidí starších 65 let, v roce 2030 jich bude 690 milionů. Pochopitelně i se všemi důsledky pro důchodové, sociální, zdravotnické systémy a ekonomiku.
Kdo bude vytvářet hodnoty, kde se vezmou peníze na péči o většinovou starou část populace? A nejde jen o motivy ekonomické, jde o to, jak budou lidé žít. Zajímavé výsledky přinesl výzkum veřejného mínění v roce 2001 v Německu.
Jen tři procenta Němců by si přála žít věčně, zatímco 40 procent nechce délku svého života nijak ovlivňovat. Mezi mladými Němci ve věku 14 až 29 let odpovědělo sedm procent, že by se docela rádo obešlo bez smrti, mezi staršími však již jen procento dotázaných...
Utopie: zdraví staří
"Utopie, kterou napsal Thomas Moor v roce 1516, popisuje ráj zbavený chudoby a prostopášného chtíče, ale jeho fiktivní obyvatele stále pronásleduje stáří a nemoci," zmiňuje v Nature Alison Abbott, "dnešní utopická vize gerontologů je společnost, ve které staří zůstávají fit a zdraví."
To, po čem lidí touží, není prodloužení života, ale odložení stárnutí. Nikdo nestojí o to, aby medicína jen udržovala jeho tělo déle naživu. Žádoucí není delší stáří se všemi neduhy, nemocemi, senilitou a bezmocností, ale to, že lidé budou déle aktivní, zdraví, schopní... až do smrti.
Terčem výzkumu jsou proto dnes na celém světě základní mechanismy stárnutí na úrovni genů, buněk i celého organismu. Výzkum v oblasti geriatrické medicíny je pochopitelně zaměřen na největší strašáky stáří, jako je Alzheimerova a Parkinsonova nemoc.
S tikající demografickou bombou v zádech je jasné, že řešením není bojovat proti každé nemoci stáří zvlášť, ale rozluštění celého komplexu genetických faktorů a vlivů životního prostředí, které někomu dovolují zůstat zdravým a aktivním až do devadesátky, zatímco jiným geny a prostředí nadělí bolestné nemohoucí stáří a brzkou smrt.
Co rozhoduje, že se Jeanne Calmentová dožila 122 let, že se Winston Churchill v osmdesáti s věčným doutníkem a sklenkou whisky v ruce smál všem sportovcům světa, že v některých rodech se dlouhověkost dědí?
Nedávno ostatně v časopise Science spočetli, že průměrný věk dnešních padesátnic se prodlouží z 81 let o tři roky, zvítězíme-li nad rakovinou, o sedm let, když k tomu zvládneme nemoci srdce, o 15 let, když se naučíme léčit i cukrovku a předcházet mrtvici
Ale naučíme-li se zpomalit stárnutí jako takové, prodlouží se průměrná délka života na 115 let.
Hledání genů stáří
Přečtení lidského genomu dalo vědecké snaze o poznání procesů spojených se stárnutím mohutný impulz - horečné hledání genů odpovědných za stárnutí nebo za nemoci provázející stáří již vedlo k nalezení desítek kandidátů.
A také ke zjištění, že žádný jednoduchý zákrok proti stáří neexistuje, stejně jako neexistuje jeden jediný "gen nesmrtelnosti", který by lékaři vyměnili a člověk by žil věčně a zdráv.
Výzkumy na modelových organismech, jako jsou mušky octomilky, červi hlístice či myši, už přinesly poznání, že délku života ovlivňují desítky genů. Jeden z prvních, a hned dosti dramatický, byl objev Cynthie Keynové z Kalifornské univerzity.
Ta zjistila, že mutace, která vyřadila z činnosti gen daf-2, může zpomalit metabolismus a zdvojnásobit délku života hlístic. Zjistilo se, že k prodloužení délky života vede drastické omezení potravy a že delší život je určitou výměnou za sníženou plodnost.
Známé jsou již i geny ovlivňující délku lidského života. Profesor Masopust zmiňuje například geny předčasného a zrychleného stárnutí, jejichž mutace svým nositelům způsobuje již ve věku pěti let arterosklerózu a demenci.
Z genů dlouhověkosti například gen Milano, nalezený při výzkumu dlouhověkých Italů, který blahodárně působí na metabolismus cholesterolu.
Evropská komise nedávno odstartovala dosud největší výzkum extrémně starých lidí. V rámci projektu Genetika zdravého stárnutí GEHA mají vědci nasbírat údaje o genech, životním stylu a zdravotním stavu 2800 párů dvojčat, jejichž věk překročil devadesátku, a porovnat je s mladší kontrolní skupinou.
Projekt má za cíl přinést informace o tom, které geny jsou společné dlouhověkým sestrám a bratrům a vyskytují se u nich častěji než v ostatní populaci.
Jiný výzkum na dvojčatech však již prokázal, že jen čtvrtina odchylek v délce života a polovina v rozumových schopnostech ve stáří spadá na vrub genů. Ostatní ovlivňujeme svým životním stylem a prostředím - a i tady jde málokdy o rovnici s jednou neznámou jako v případě kouření či nadměrné konzumace tuků...
Elixír mládí?
Vědci dnes zkoumají funkce enzymů a hormonů zpomalujících stárnutí, zkoušejí se první léky, antioxidanty, melatonin, růstový hormon...
Naděje se upínají na kmenové buňky, které by mohly díky své schopnosti se přetvořit v libovolný typ buněk sloužit jako záplaty pro opotřebované či odumřelé tkáně a buňky. Avšak genové zásahy nebo tkáňové terapie - to je vzdálená budoucnost.
Všechny omlazovací snahy vědců však brzdí faktické nebezpečí: nesmrtelné jsou zatím jen buňky nádorové...
A to není jediné, co hrozí lidem toužícím po zdravém stáří. Na seriózní vědecké výzkumy se lepí "obchodníci s deštěm". Lidé se v touze po oddálení stáří snadno stávají oběťmi reklamy a obchodníků s elixíry mládí a neúčinnými, nebo dokonce škodlivými omlazovacími produkty, ať už hormony, mletými hlísticemi či opičími varlaty.
Většina existujících intervencí, jak zdůrazňuje profesor Masopust, zatím ovlivňuje jen účinky procesu stárnutí, nikoli stárnutí samo. "Elixír mládí? Bohužel. Recept na prodloužení života: omezení nežádoucího příjmu kalorií a udržování fyzické a mentální aktivity, to bych doporučil já," dodává profesor Masopust.
 Ilustrační foto. |
