Eva Grambalová- Bezdíčková

Eva Grambalová- Bezdíčková - Břišní tanečnice z Opavy | foto: Jaroslav Ožana, MF DNES

Břišní tanečnice učí budoucí maminky rodit tancem

  • 17
V době, kdy uspořádala břišní tanečnice Eva Grambalová-Bezdíčková svůj první kurz, byla těhotná. A tak se zaměřila na tanec rodiček. Pokud si to ženy přejí, je s nimi i u porodu.


Jak takový porod s asistentkou-dulou vypadá?

Nedávno jsem byla u porodu jedné maminky v opavské porodnici. Byl to pro mě jedinečný zážitek, napojit se na vnímání a prožitek maminky. Během první doby porodní jsme kontrakce doma protancovaly. S příchodem do porodnice se krásné postupování porodu malinko zastavilo, ale prostředí už maminka znala z prvního porodu a to bylo plus. Během vyšetřování začala být malinko nesvá, ale nakonec jsme vše zvládly na výbornou. Maminka krásně dýchala a dokázala se svou bolestí spolupracovat. To bylo moc důležité. Bolest přijmout a prodýchat. Druhou dobu porodní jsem mamku masírovala, zpívala jí, poslouchaly jsme mantry. Velkou úlevou byla i sprcha a přítomnost tatínka. Dělala jsem to, co si ona přála. Celý porod proběhl bez nástřihu a šití. Pokud se maminka dokáže uvolnit a cítí se bezpečně, v čemž je jí dula nápomocna, je její tělo od přírody připraveno porodit přirozeně.

Takovou práci ale nemůže dělat každý. Určitě jste musela projít nějakým školením.
Máte pravdu, některé ženy si říkají duly, ale neprošly žádnou odbornou průpravou. Myslí si, že to může dělat kdokoliv, a bohužel jim to umožňuje i zákon. Vyškolená dula, která své práci rozumí, se prokazuje kartičkou s logem České asociace dul, nebo certifikátem o absolvování studia.

Dula je vlastně s maminkou i na porodním sále. Jak se na to dívají zdravotníci a lékaři?
Samozřejmě že bez vstřícnosti zdravotnického personálu to nejde. S opavskou porodnicí se mi spolupracuje ohromě. Vědí, že i já pomáhám jim, protože když je rodička v pohodě, mají i oni míň práce.

Kromě pomoci rodičkám také učíte ženy břišnímu tanci. Jak jste se k tomu jako učitelka dostala?
Už na střední škole jsem aktivně cvičila aerobik. Pak jsme ale začala mít zdravotní problémy se zády a koleny. Začala jsem proto hledat nějaký jiný pohyb, který by mě těchto potíží zbavil. A přešla jsem na jógu a břišní tanec, který byl tenkrát před pěti lety novinkou. Začala jsem chodit do kurzů a začalo se mi to líbit. Pak jsem zjistila, že bych se tomu chtěla věnovat víc, a navštěvovala jsem semináře zkušených tanečnic u nás. Podpořil mě i můj manžel, který mi sám vyhledal na internetu školu pro břišní tanečnice v Praze.

Když jste začala organizovat kurzy v Opavě, už jste byla těhotná. Nevadilo to?
Ne, tančila jsem až do 9. měsíce, vynechávala jsem jen rychlé akcenty. Bohužel u mého prvního porodu museli lékaři použít císařský řez. Už po třech měsících jsem se zase rozhýbala a začala znovu učit tanci.

Jak jste to s tříměsíčním miminkem zvládla?
Kurzy byly dvě hodiny v týdnu, takže jsem dcerku nechávala doma s babičkou. Vždycky předem jsem odstřikovala mléko, kterým ji pak babička doma krmila. Když jí byl rok, už jsem kurzy prodloužila na 4 hodiny týdně a teď učím 8 hodin týdně i mimo Opavu. Kromě toho pořádám víkendové semináře a sama navštěvuji další na různých místech ČR.

V Egyptě se bez břišní tanečnice neobejde žádná rodinná oslava i svatba. Jak je to u nás, jste taky zvána na nějaké akce?
Samozřejmě. Naposledy jsem byla na plese v Raduni a byla tam skvělá atmosféra. Lidé tleskali a chlapi křičeli: to není možné. Ráda tancuji na africkou hudbu s bubny. Skladbu ale vždy začínám pomalým tancem, aby mě diváci zaregistrovali. Efektní je tanec bohyně Isis, kdy mám na rukou připevněná dvoumetrová barevná křídla. Tento týden jsem hostem na módních přehlídkách a tanec si vyloženě vychutnávám. Nějakou dobu mi ale trvalo, než jsem si zvykla tančit před publikem bez stresu.

Existují různé styly břišního tance, které se nejvíce ujaly u nás?
V České republice a Evropě se nejvíce používá egyptský a turecký styl. Zajímavé je, že nejvíce lektorek pochází z Německa. Také moje učitelka je sice Češka, ale dlouho žila v Německu.

V čem ženy na kurzech tančí? Musí mít nějaký orientální úbor?
Na první hodině si to ženy jenom zkouší a dívají se. Obvykle tančí v legínách nebo v sukni stažené v pase s penízkovým pásem. Neučím na kurzech sestavy, ale intuitivní tanec. Dávám ženám prostor, aby si tančila jen sama pro sebe. Se zavázanýma očima vnímají jen hudbu a své pocity. Některé už tančí i několik let.

Břišní tanec tančíte už pět let, co vám to osobně dává?
Pomáhá mi přijmout mé ženství a uvolňuje mysl i tělo. Díky němu jsem v rovnováze tělesné i duševní, což oceňuje i manžel. Pomáhají mi i mé žákyně, když za mnou přijdou a říkají, že se cítí dobře.

Kolik takový kurz břišního tance stojí a jak dlouho trvá, než se to začátečnice naučí?
Kurzy dělám od září do prosince a od ledna do června. Půlroční kurz přijde asi na 1 400 korun. Obvykle je v kurzu deset žen. Než se žena naučí ovládat i ruce, trvá to několik měsíců.

Loni jste se přihlásila do soutěže Miss Orient a koncem roku jste se dostala až do celostátního finále.
Bohužel jsem si týden před finálovou soutěží utrhla při tanci vaz v kotníku. Věděla jsem, že nemám nejmenší šanci, ale nechtěla jsem to jen tak vzdát. Musela jsem si připravit úplně jinou skladbu a díky svému handicapu jsem mohla tančit jen na místě. Když porotci viděli mou ortézu, významně si ťukali na čelo. Vybírali z jedenácti tanečnic a v sále bylo 600 lidí. Přestože jsem se nakonec v hodnocení neumístila, dostala jsem od nich děkovné maily. A letos mě pozvali do poroty.