Bramborový salát, má-li skýtat to pravé potěšení, se ovšem musí rozležet. Je tedy nezbytné chystat jej předchozí večer. A navíc ve stavu střízlivém, neboť není nic horšího než salát přesolený či překyselený. „Dneska si dám pár piv a jdu, nechtěl bych už zažít to, co loni,“ hlásá proto pravidelně každý z příchozích. Jenže s první rundou fernetu se do duší vkrádá jakási nostalgie,kterou je třeba rozptýlit rundou druhou, a protože v předvečer svátků štědrosti nechce nikdo vypadat jako držgrešle,následuje runda třetí, čtvrtá... Po zavírací hodině se pak přátelé rozcházejí naplněni pivem, fernetem a falešnou jistotou, že tentokrát všechno dobře dopadne,z níž je ráno spolehlivě vyléčí. Namísto na lahodnou přílohu ke smaženému kapru je zaděláno na rodinný rozvrat a prvního trochu vlídnějšího slova se zpravidla doma salátoví hrdinové dočkají až s rozsvícením svíček na stromečku. Ještě,že jsou ty Vánoce...
Podle průzkumů má u nás na štědrovečerním stole smaženého kapra 80 procent obyvatel (zbytek jej nahrazuje řízkem nebo osmaženou bílou klobásou), ale bramborový salát 98 procent, tedy prakticky každý s výjimkou přísných dietářů a gastronomických extremistů.
Jenže - co je vlastně domácí bramborový salát? Co do něj patří? Jediné,na čem by se patrně všichni shodli, jsou brambory a snad ještě okurky. Kořenová zelenina? Jistě. Ale někdo z ní pro tento případ vylučuje petržel, někdo uznává jen mrkev. Hrášek? Jak kdo. Salám? Do bramborového salátu nepatří, to už je pak „vlašák“, tvrdí odpůrci. Navíc ten, kdo se důsledně postí a čeká na erbenovského „zlatouška na stěně“, by měl salám vynechat. Cibule? Příliš drsná, dá se namítnout. A vajíčko?
Je doložen případ manželského páru, který až při prvním stání u rozvodového soudu pochopil, že je nesmysl rozcházet se jen proto, že v rodině manžela odjakživa dávali do štědrovečerního salátu vejce natvrdo a v manželčině rodině ne. Drtivá většina by asi hlasovala pro majonézu, ale najdou se i zastánci jednoduchých verzí s olejem. Takový salát měl prý v oblibě Jan Werich - z brambor uvařených předešlého dne, drobných kostiček vařené mrkve a sladkokyselé okurky, nadrobno pokrájené cibule, koření a kvalitního oleje.
Když ale dnes podobný salát podávají některé jihočeské restaurace,cítí se hosté podvedeni, ačkoliv chuť smaženého kapra vedle něj dostává bezesporu větší prostor k vyniknutí. Do dnešní, možná zbytečně komplikované podoby, se bramborový salát vyvinul během dlouhých desetiletí.
V časech Magdaleny Dobromily Rettigové měl dvě základní podoby - s olejem, nebo s „mayonésou“, ale vždy jen z brambor a cibule. Magdalena Dobromila má ovšem ve své Praktické kuchařce i poněkud kuriózní recept na bramborový salát míchaný. Ten se připravuje z drobnince pokrájených okurek, naložených rajských jablek a vařeného celeru, strouhané cibule a jablka a rozmačkaných (!) brambor. Vše se pak spojí do tuhé hmoty směsí másla, žloutku, hořčice a jemně sekaných kaparů.
Se salátem v podobě studené bramborové kaše asi experimentovat nebudete, ale odmítnout šmahem zatepla připravovaný domácí bramborový salát, by bylo zpozdilé. Uvařte na něj kilo brambor ve slupce, ještě horké oloupejte a nakrájejte na kostky. Zalijte vychladlým nálevem připraveným svařením 20 cl vody,1 lžíce octa a půl lžíce krystalového cukru. Lehce osolte, opatrně promíchejte a nechte v chladu přes noc rozležet. Přidejte dvě sladkokyselé okurky,dvě natvrdo vařená vejce a vařenou mrkev,vše nakrájené na kostičky,lžíci hořčice a dvě lžíce oleje. Dosolte,opepřete a promíchejte. Je to salát lehký,jemný,zdravý (zvlášť když vynecháte vejce). Ale raději ho zkuste jindy než o Vánocích. Tradice se mají ctít a klid je klid.
Do dnešní podoby se bramborový salát vyvíjel celá desetiletí.
