Diadém Emy Destinnové
Prolamovaný diadém (ozdoba hlavy) z pozlaceného stříbra s pěti vztyčenými paprsky je zdobený ametysty podkládanými fólií, indickými granáty (almandiny) také podkládanými fólií, barokními perlami a bílým vypalovaným emailem s malovaným černým ornamentem.
Kovové části jsou zdobené rytím, spodní část diadému je zesílená drátem ve tvaru perlovce. Puncovní ryzostní značka je pravděpodobně na pravé přední části na konci uchycení k šňůrce, bohužel je nečitelná. Jde o novorenesanční ruční práci, která je v původním stavu bez viditelných oprav. Diadém nese označení RR.
Náhrdelník Emy Destinnové
Náhrdelník je vyroben z pozlaceného stříbra. Zdobí ho ametysty podkládané folií, indickými granáty (almandiny), kovovými řetízky s říčními perličkami a bílým vypalovaným emailem, který zdobí černá malba. Náhrdelník se skládá ze tří větších rozet oddělených čtyřmi menšími, obdobně zpracovanými rozetami. K nim jsou přivěšeny vždy dva kapkovité závěsy s perletí a jeden kapkovitý ametyst se šesti perličkami.
Náhrdelník je napodobenina renesančního šperku. Na uzávěru je rakousko-uherský punc (psí hlava) na menší stříbrné zboží o ryzosti 800/1000, který platil v Čechách od roku 1866 do roku 1918 (a v Rakousku pak až do roku 1920)
Šperky Emy Destinnové patří k nejvzácnějším předmětům ze sbírky divadelního oddělení Národního muzea. Muzeu je věnovala 25.11.1946 Společnost československého červeného kříže. Obohatily tak pozůstalost Emy Destinové v majetku Národního muzea. Diadém i náhrdelník Destinnová nejspíše nosila jako osobní ozdobu při koncertních vystoupeních.
Vidět na vlastní oči je můžete spolu s několika dalšími předměty z pozůstalosti Emy Destinnové v Národním muzeu od 10. května do 5. srpna 2007.
Božská EmaOperní pěvkyně Ema Destinnová se zapsala do srdcí posluchačů svým nezaměnitelným hlasem, ale i osobním postojem v době vznikající Československé republiky. Narodila se 26. února 1878 jako Emilie Paulina Jindřiška Věnceslava Kittlová a byla nejstarší z pěti sourozenců. Otec Emanuel Kittl byl velký příznivec a mecenáš umění, matka Jindřiška v mládí studovala zpěv. Oba rodiče podporovali v dětech lásku k hudbě. Dříve, než se Ema věnovala sólovému zpěvu, hrála na housle a klavír. Po odmítnutí pražským Národním divadlem přijala angažmá berlínské Dvorní opery. Hned po prvním představení v roce 1898 (role Santuzzy v Mascagniho Sedláku kavalírovi) měla velký úspěch a tisk jí předpovídal skvělou kariéru. Tehdy odložila rodné jméno a na počest své učitelky zpěvu přijala umělecké jméno Emmy Destinn. Pak už následovaly její nejvýraznější role v Beyreuthu, Paříži, Londýně a New Yorku: Carmen, Mignon, Alžběta (Tannhäuser), Nedda (Komedianti), Markétka (Faust a Markétka), Madeleine (Andre Chénier) nebo Čo-čo-san (Madam Butterfly). Ema Destinnová za svůj život zazpívala na sedmdesát různých rolí. Ze všech jejích působišť si jí nejvíce cenil Londýn. Byla jmenována čestnou členkou Royal Opera Covent Garden. V letech 1908-1916 absolvovala osm plných sezón v USA. Během nich vystoupila také v Metropolitní opeře. Jejím nejvýraznějším pěveckým partnerem byl Enrico Caruso, jejichž společné operní výkony byly natolik výjimečné, že je novináři označili za "božskou dvojici". Destinnová se každé léto vracela do Čech na prázdniny, které trávila zprvu na zámcích Soutice, Trnová a Domousnice. Nejvíce si však oblíbila venkovský zámek v jihočeské Stráži nad Nežárkou. V tomto zámku je nyní instalována stálá expozice, věnovaná životu Emy Destinnové. |
