Bolí vás záda? Nechoďte spát!

- Existuje muž, který vnímá svá bolavá záda nikoli jako trest, ale jako dobrodiní - i když si nemůže dovolit coby rehabilitační lékař chodit po nemocnici jako nalomená hřídel. "Konečně mám totiž možnost vyzkoušet si na vlastní kůži, zda funguje to, co radím pacientům," říká RADEK BRAUNER, primář rehabilitačního oddělení Dětské nemocnice v Brně.

Jak tedy napravujete bolavá záda sám sobě?
Sám sebe léčit nemůžu, i když bych to někdy s velkou chutí zkusil, naštěstí mám však po ruce spolupracovníky, kteří ochotně vyplní moje pokyny. Ze všeho nejdříve se ale snažím doplnit stravu o stopové prvky, zejména hořčík a jód, a užívám větší dávky vitaminu B. Také usilovně dodržuju pitný režim a ze všech sil se vyhýbám stresům. To všechno zpravidla stačí k tomu, aby mě záda bolet přestala.

Vynechal jste jakýkoli pohyb. Schválně, nebo omylem?
Asi proto, že váhám, jestli mám zmínit ještě další, poměrně svérázný recept, na který jsem přišel díky loňské dovolené. Chystali jsme se na Slovensko, a jako z udělání se záda ozvala zrovna před odjezdem. Jakmile jsem na ně ale nahodil patnáctikilovou krosnu a stáhl se do popruhů, bylo po potížích. Fakt, že mně osobně dělá vysokohorská turistika vyloženě dobře, ale ještě nemůže znamenat univerzální recept.

Nevyhýbáte se přece jen už některým pohybům vědomě?
Spíš činnostem než pohybům. Zdrojem poučení jsou pro mě vyprávění pacientů o tom, jak si svá zranění způsobili. Bývají to často groteskní situace. Pán přecházel ulici a za jeho zády projelo auto, ve kterém seděl pes. Pes štěkl, pán se lekl, trhl sebou a způsobil si ústřel zad jak z učebnice. Jiný zase na zahrádce tlačil kolečko ze všech sil do příkrého svahu a uklouzl. Výsledkem byla zlomená noha, otřes mozku a - jak jinak - zdlouhavá rehabilitace pochroumaných zad. A od té doby, co jsem v ordinaci prohlížel člověka, který zaléval květiny na kuchyňské lince, si už ani já nestoupám na otáčecí židli...

Říká se, že jak si kdo ustele, tak si i lehne. Máte dobře ustláno?
Ano, ale asi jsem do jisté míry výjimka, protože velká část lidí tvrdí, že když ráno vstávají, tak je jim mnohem hůř než večer. Takovým většinou doporučuji, aby buď vůbec nechodili spát, když se jejich potíže ve spánku zhoršují, nebo - a to je jednodušší - aby vyměnili lůžko. Navzdory tomu, že každý z nás stráví vleže třetinu života, totiž posuzujeme postel především podle potahu a velikosti. Málokdo si na ni v obchodě lehne, natož aby chvíli v této poloze setrval. Jenže zdravé lůžko je opravdu pouze to, z něhož ráno vstáváte bez pocitu, že vám někdo v noci po zádech asi šlapal.