Každá žena, která čeká na hysterektomii, si snad stokrát řekne, že je to operace jako každá jiná, ale tisíckrát dodá, že se slepým střevem nebo žlučníkem by se loučila snáze než s dělohou. Jenže kde jde o dělohu, jde o zdraví a mnohdy také o život.
Varovné signály
Nejčastějším důvodem k tomuto zákroku bývají myomy, což jsou nezhoubné svalové uzlíky vyrůstající v děloze, v jejích stěnách i na povrchu. Svým růstem vyvolávají nepříjemné komplikace. Signály, že něco není v pořádku, bývají nápadné a nepříjemné - nepravidelné krvácení, silné nebo mimořádně časté menstruace, bolesti v podbřišku. Je-li větší myom lokalizován tak, že tlačí na močový měchýř, přidružují se také problémy s močením, jestliže tlačí dozadu na střevo, mohou to být obtíže se stolicí a také bolesti zad.
Jak a proč děložní myomy vznikají, se neví, ale problémy s nimi má skoro každá pátá žena. Při vší smůle však přece jen existuje jistá útěcha: jejich odhalení není příliš složité. Většinou se na ně narazí při běžném preventivním gynekologickém vyšetření, kdy je děloha oproti normální velikosti zvětšená. Zpravidla následuje ultrazvukové vyšetření a poté neodkladný verdikt.
"Malý myom, který nepůsobí žádné zvláštní potíže, obvykle sledujeme při pravidelných prohlídkách po čtyřech až šesti měsících," říká brněnská privátní gynekoložka Alena Čerešňáková. "Pokud ovšem roste a provází ho nepravidelné krvácení, případně jiné potíže, zvažujeme operaci."
Změna na poslední chvíli
Gynekolog by měl pacientku poučit, co hysterektomie vlastně obnáší, informovat ji o možnostech, které se nabízejí, a nakonec společně zvážit všechny okolnosti.
"Každá žena je jiná: liší se věkem, počtem dětí, plány do budoucna. Proto se snažím pro každého vymyslet řešení na míru," tvrdí gynekoložka.
Možná to zní trochu zvláštně, ale hysterektomie se opravdu liší případ od případu. Otázku, zda operaci podstoupit, nebo ne, sice musí každá žena rozhodnout sama, ale i při těch nejhorších představách nakonec všechno může dopadnout úplně jinak. Lékař totiž nemůže předem stoprocentně odhadnout rozsah plánovaného výkonu. Někdy až na operačním sále zjistí, že je potřeba odstranit větší část tkání, než předpokládal, jindy naopak vyjde najevo, že místo rozsáhlého zákroku postačí drobná operace. A tak u žen blížících se klimakteriu operatér často současně s dělohou odstraňuje vaječníky a vejcovody, zatímco u mladších pacientek se kvůli hormonální produkci snaží zdravé vaječníky zachovat. Tak lze totiž předejít předčasné menopauze, která by jinak udeřila okamžitě se vším, co k ní patří. Těm mladším, které přijdou o dělohu i vaječníky zároveň, je třeba předepsat hormonální substituční léčbu. Jak poznamenává doktorka Čerešňáková, pacientky, které užívají hormonální preparáty, se většinou cítí dobře a přiznávají, že bez starostí s nežádoucím otěhotněním a poruchami menstruačního cyklu pro ně získal život docela novou příjemnou tvář.
Myom nevyžaduje hysterektomii
U mladých žen, které ještě nerodily nebo uvažují o dalším dítěti, se postup liší. Pokud je to technicky možné, přistoupí lékaři na enukleaci myomu, při níž se odstraní pouze nezhoubný nádor, nikoli celá děloha. Tato práce bývá pro operatéra mnohem pracnější a nepříjemnější než vcelku rutinní hysterektomie, zvlášť pokud myom vyrůstá v obtížně dostupném místě. Současná medicína si ale umí poradit i s nádorem, který prorůstá děložní stěnou. Stejně jako se liší jednotlivé pacientky, liší se i gynekologové. Zatímco někteří se snaží ženu podpořit, pro jiné je enukleace zbytečným nimráním.
Když pětatřicetiletá Jindřiška D. z Mariánských Lázní zjistila, co jí vlastně její gynekolog navrhuje, reagovala stejně jako většina ostatních v této situaci. Je to opravdu nutné? - vyhrkla tehdy.
"Sjel mě jak malou holku," říká a ještě po dvou letech je z jejího hlasu cítit roztrpčení. "Prý co bych v tomhle věku nechtěla, navíc když už mám dva kluky..." Když se však paní D., smířená s osudem, objevila v renomovaném zdravotnickém zařízení, kde měl být zákrok proveden, nestačila žasnout. "Tamní gynekolog naopak prohlásil, že u tak mladé ženské by to byla škoda, že třeba budu chtít ke klukům ještě holčičku. Nakonec to opravdu skončilo jen vyoperováním myomu."
Trvalá antikoncepce
Hysterektomií nejenže život nekončí, ale neuzavírá se ani existence ženy jako ženy. Některé pacientky si sice po operaci stěžují na horší sexuální život, tyto hlasy jsou ovšem spíš ojedinělé a důvodem nebývá pouze vyoperovaná děloha. Každopádně dobrý partner, který tuto svízelnou situaci chápe, představuje poloviční výhru. Tu druhou část ocení zejména ženy, které už nechtějí další děti. Hysterektomie totiž udělá definitivní tečku za menstruačním cyklem a představuje vlastně i stoprocentně účinnou antikoncepci. Tento fakt už přivedl nejednu ženu na myšlenku, zda by se hysterektomie nemohla stát radikální prevencí rakoviny. Takové nápady ale doktorka Čerešňáková rezolutně odmítá:
"Nejenže by to byl hodně drahý preventivní zákrok, ale je to rozsáhlá břišní operace, která s sebou jako každý velký zákrok nese pooperační rizika."
Tři způsoby provedení operace:
Laparotomická hysterektomie
- klasický způsob s otevřením břicha se používá zejména u operací většího rozsahu, například u rozsáhlých zhoubných nádorů
Vaginální hysterektomie
- zákrok přes pochvu s otevřením poševní klenby se používá například u starších žen, které mají problémy s udržením moči. Operace je většinou spojena s plastickými úpravami pánevního dna.
Laparoskopická vaginální hysterektomie
- momentálně nejmodernější technika, při níž se do břicha třemi malými řezy zavede laparoskop (zobrazovací zařízení) a chirurgické nástroje. Operace (odstranění dělohy, myomů...) se dokončuje vaginálně.
S čím je třeba počítat
Před hysterektomií:
- šest týdnů před plánovanou operací přestaňte užívat antikoncepci či jiné hormonální přípravky
- před operací můžete samy sobě darovat krev pro případnou transfúzi
Po hysterektomii:
- hospitalizace trvá asi týden
- rekonvalescence zabere 6 až 8 týdnů, přičemž k sexu se můžete vráti po šesti týdnech
- tři měsíce po zákroku se příliš fyzicky nenamáhejte, hlavně nezvedejte nic těžkého
 Potřebný rozsah lékařského zákroku se často zjistí až na operačním sále. Někdy je nutné odstranění celé dělohy, jindy stačí menší zákrok. |
