"Já sama tyto děti vůbec neučím a o vyznání svých učitelů, pokud nějaké mají, nic nevím. Považuji to za jejich soukromí. Jsem si ale jistá, že jejich interní přesvědčení, ať je jakékoli, se nemíchá do jejich vyučovacího předmětu," ujišťuje ředitelka. (více o případu)
Proč tedy deset studentů z jedné ze dvou tříd druhého ročníku odešlo?
Na škole nebyli spokojeni vlastně s ničím. Na konci
Eva Kudrnová* Narodila se v roce 1955 a vyrůstala ve Východních Čechách v rodině nepraktikujících katolíků. * Po dvou letech hledání víry vstoupila ve 23 letech s manželem do Církve adventisté sedmého dne. * Vystudovala obor pedagogiky na AMU, angličtinu studovala od mládí, ukončila státní zkouškou. * Má dvě dospělé dcery a jednoho vnuka. * 37 let pracovala jako pedagog, posledních 18 let ve funkci ředitelky. * 3 roky po sametové revoluci založila jazykovou školu McNeilus School. * V roce 2008 otevřela soukromé Anglicko-české gymnázium AMAZON. |
Takže nepovažujete za mimořádné, když jich odešlo tolik najednou?
Ne. V dnešní době jsou soukromé školy totiž ve značném ohrožení, protože když se některému rodiči nebo dítěti něco nelíbí, má pocit, že když školu platí, tak ji svým způsobem i vlastní a měl by mít právo o všech věcech rozhodovat. A to určitě není správný postoj, protože ani mezi rodiči nepanuje shoda. Každému sedí něco jiného.
Studenti tvrdili, že se v hodinách nemístně probírá náboženství...
Berte to tak, že bublina kolem náboženství je zástupný, vykonstruovaný problém. Já nevím proč se třeba nevěřící nemusí zpovídat z toho, že jsou nevěřící. Považuji to za diskriminační.
Možná proto, že jste v čele výchovné a vzdělávací instituce, za níž stát garantuje výuku založenou na vědeckém poznání. Může učitel oddělit vlastní přesvědčení a držet se pragmaticky osnov?
To, že je člověk věřící, neznamená, že bude svoji vírou ovlivňovat děti. Učíme podle učebního plánu. Mojí snahou je působit přirozeně, pomáhat, nikoliv vnucovat jakoukoliv ideologii. Věřící se nestanete, když si něco přečtete, ani když já vám o víře budu vyprávět, ale až vlastním prožitkem. Kromě toho velmi respektuji rodiče a jejich přání vést své děti svým směrem.
Když jste v roce 2008 gymnázium zakládala, ptal se stát na členství v institucích?
A proč by se ptal? Tak jako já nemám právo se zeptat učitele, který ke mně přijde žádat o práci, v jaké politické straně nebo náboženské organizaci je, tak myslím, že to platí pro nás všechny.
Zkouším pochopit zaskočené rodiče. Když bude ředitelka gymnázia členkou svazu včelařů, může maximálně žákům rozšířit obzor o včelách, ale bude-li na místě učitelky mých dětí členka nějaké povolené extremistické strany, už je to znepokojující.
Rozumím, co chcete říct, ale nejlepší odpovědí jsou reakce na webu zapsané našimi studenty, kteří na škole zůstali. Všichni do jednoho tam píší, že nikdy žádné ovlivňování necítili.
Proč na stránkách školy, někde v odkazu na "více o ředitelce", není vaše víra transparentně přiznána?
Netajím se s tím, ale můj úkol na škole je, abych zajistila žákům nejvyšší možnou kvalitu vyučování. Kdyby bylo mým záměrem naučit je něco z náboženství, tak bych to pochopitelně deklarovala. Ale abych se ptala: "...a nechcete ještě vědět něco o mém soukromí, abyste se to pak nedozvěděli od někoho jiného?" To by bylo absurdní. I při rozhovoru s rodiči problematických dětí bych považovala za křečovité, kdybych jim řekla "...by the way... já mám ráda také slony".
Tvrdí, že se cítí podvedeni, protože o tom nevěděli...
Ale pomluvě nemůžete zabránit. Kdyby někdo zareagoval: "Hm, ona je adventistka, to jsou super lidi, já znám třeba Bena Carsona. Je to člověk černé pleti, vynikající lékař, který jako první od sebe oddělil siamská dvojčata." S takovou vizitkou by si ostatní nejspíš řekli, že je skvělé, že právě tuhle osobu máme za ředitelku.
Pro církve (a nejen pro ně) je více či méně typické, že její členové mají šířit víru. I odtud může pramenit obava rodičů.
Odpovím reakcí jedné maminky našeho dítěte: "Zeptala jsem se kluka, jestli vnímal nějaký sebemenší vliv náboženství a on mi řekl, že ne, tak já mu věřím víc než médiím." Sleduji samozřejmě diskuze a i rodiče studentů mi píší, že mě proti vykonstruované kauze podporují. To mě pochopitelně moc těší. Chápu, že člověk vidí a slyší o existenci různých ismů a má strach. I já ho mám, ale musím ho umět vyhodnotit.
Jeden ze studentů mluvil o tom, že jste ho chtěla vyloučit kvůli "negativní energii".
Vím, o kterého studenta se jedná, vím, že to říká, ale pravda to není. Ani takové termíny nepoužívám. Víte, mám argumenty, které by vás přesvědčily, že jsem v právu, ale neřeknu je, protože i přesto, že se studenti a jejich rodiče teď takto chovají, myslím, že by to nebylo správné.
Můžete alespoň něco naznačit?
Když jsem viděla, že v jedné třídě je utlačující prostředí, trápilo mě, že nejsem rychle schopná ochránit ty slabší. Takové věci mě mrzí mnohem víc než nadměrný tlak, který je na mě teď vyvíjen.
Mluvíte o šikaně?
Je třeba monitorovat sociálně-patologické jevy a snažit se je udržet v únosných mezích. Minimálně vyžadujeme od dětí, aby se zdravily, aby nekřičely, aby se slušně chovaly k nám i ke spolužákovi, uměly spolupracovat a byly tolerantní. Není na tom nic divného a nemá to s vírou nic společného. Zarážející je spíše to, že všechny spory teď vlastně rozdmýchávají nespokojení rodiče. Já si neumím jako rodič představit, že bych se kvůli prospěchu svého dítěte uchýlila k tomu, abych škole vyhrožovala likvidací.
Někdo vám vyhrožoval?
Rodiče nespokojených studentů mi napsali, že pokud se s nimi nesejdu za podmínek, které si nadiktovali, mohla by škola, tak jak dobře začala, také rychle skončit. Nelze se přece nechat vydírat skupinou rodičů. Školu řídí zákon a ředitel. Jsou tu i další rodiče, kteří mají jiný názor a k nim mám také svoje povinnosti.
Ve své obhajobě mluvíte o konkurenčním boji, načasovaném před přijímačkami. Víte, "odkud vítr fouká"?
Nikoho jmenovat nebudu, hodlám postupovat právní cestou. Budu se bránit, protože mám v ruce pádné argumenty.
Církev adventistů sedmého dne se oficiálně vyjádřila, že s gymnáziem nemá nic společného, že je to vaše soukromá škola. Nicméně na stránkách školy jsou odkazy na různé charitativní akce organizované Adrou, humanitární organizací vaší církve. Na děti v Bangladéši například přispíváte třemi sty korunami přímo ze školného.
Pomáhat bychom samozřejmě měli všichni. A vidíte, zase dobrý příklad pohledu na věc: když se řekne adventisté, kde kdo si pomyslí cosi o sektě, ale ADRA to je prospěšná humanitární organizace.
Čím to je?
Tvrdím, že křesťanům nejvíc ublížili sami křesťané. V žádném spolku nejsou jen vzorní reprezentanti. Také bych byla ráda, kdyby se říkalo: "Hm, adventisté, to jsou prostě skvělí lidé."
Kauza kolem školy hází na vaši církev špatné světlo, nemrzí vás to?
Vysvětlení, že církev s naší školou nemá nic společného, je pravdivé a bylo na místě. Je ale pravda, a potvrdili mi to američtí přátelé, že u nich by žádný útok skrze víru nepřicházel v úvahu. Sice tam občas žák učitele zastřelí při výuce, ale tohle by se stát nemohlo.
Lepší česká kauza než americká kulka. Nebo ne?
No, to je skoro stejné. (smích)
