Před pátou ráno se v postýlce ozývá žalostné HAM, HAM, to jako abych si nejspíš uvědomila, jaká jsem já krkavčí matka, když sotva ten "anděl" rozlepí očka, neletím mu s úsměvem pro mlíko, nýbrž ležím jako mrtvola a dělám, že absolutně neexistuji, ba co hůř: mozek není přítomen doopravdy ani z jednoho procenta.
Sotva se zvednu, v postýlce začne být cvrkot. Začnou létat dudlíky, hračky, malý přidá na frekvenci HAM, HAM!!
Dobrá, jdeme tedy udělat HAM. Když je mlíko hotové, absolutně toho raracha nepřemluvím, aby si flašku držel sám. Ono taky proč by se namáhal, když ji může držet někdo jiný, a pokud se postavím k protestu, jako že já ji držet rozhodně nebudu, milý zlatý se taky postaví k protestu, jako že on klidně může být hlady celý den a taky mi to náležitě osladí řevem. Tudíž troubím k ústupu a flašku držím, dokud mlíko nevycucá.
To bychom měli. Místo toho, abych si v klídku vypila kafe, se malý postaví a chce dělat TA, TA, což v překladu znamená TANY TANY. Jenže po dvou minutách, co toho bůčka držím a hopsám s ním v půl šesté ráno po obýváku, se přidá ukrutná bolest zad, kdy se ohýbám s bolestivým heknutím.
Smraďocha to nezajímá, chce dělat TA, TA, i kdybych měla duši vypustit, sápe se mi po nohách, ječí, až mu je vidět v krku ten camprlík a já mám sto chutí mu nařezat. Nicméně najdeme kompromis a na počítači mu pustím jeho zeleného medvídka a Chňapíka krokodýla, taky miluje písničku Tunak Tunak a Tarkana Kiss Kiss a všechny hity z Rychle a zběsile a v hlavě mi vlastně nezní celé dny nic jiného než Ich bin Schnappi, das kleine krokodil, I´m gummy bear, tralalalalaaaaaaaaaaaaa..... A pak si tohle prozpěvuji i ve svých snech, kdy mě v hlubokém spánku honí mravenci s vysavačem po lese... Ale v jádru jsem úplně normální.
Takže místo zumby, na kterou jsem přestala chodit, mám zumbu doma, se Satanem, který chce neustále dělat TA, TA, cítím, jak se pod námi houpe podlaha, jelikož ploužák rozhodně netančíme, spíš to připomíná tanec svatého Víta. Pneumatika na břichu se nestačí ani tak rychle do rytmu houpat a já jsem už v osm ráno totálně vyplivnutá, zatímco syn je plný energie a radosti, že s ním maminka tak ráda blbne.
Co takové malé dítko nadělá za neskutečný bordel, si jistě umíte představit. U nás jsou momentálně v kurzu veškeré šuplíky a všechno, čeho je moc. Například kolíčků na prádlo, zásoba přesnídávek či kuchyňské náčiní nebo plastové dózy, popřípadě psí granule, které pro jistotu naší čoklici stmelí s vodou, to aby se jí to nejspíše lépe papalo.
Blog na víkendKaždý týden má jeden z vašich blogů šanci uspět jako Blog na víkend. Vydáme ho v košilce OnaDnes.cz a autorka dostane honorář 500 Kč. Tento víkend zvítězila Zuzana Kuříková. Její blog najdete zde. |
Naposledy vytahal veškeré náčiní, aby si mohl sednout do kuchyňského šuplíku, kde jsem ho měla strkat tam a zpátky, protože se mu to ohromně líbilo. Pak zase přišel na to, že když vytahá špinavé věci na praní z koše na prádlo, dá se tam výborně schovat, jenže ten koš se neustále převracel, tak měl nervy v kýblu, že tam nemůže sedět a užívat si zábavy. Na druhý den vysunul v kuchyni ten nejhořejší šuplík s příbory a strašně se vztekal, jak to, že mu tam nejde nasednout. Bodejť, když předtím seděl v šuplíku dolním.
Já jsem si jednou takhle sedla do horní zásuvky psacího stolu, výsledek byl náramný, máti mě s řevem vytahovala z trosek, které se na mě zhroutily...
Aspoň víme, po kom má to dítě tak blbé nápady....
