Hafo tréninků na dráze, pár dní v horách u sousedů, ladící týden, maratonské expo poprvé (koridor D), maratonské expo podruhé (koridor A) a – stojím na startu. V hlavě soustředění. Cíl je jasný – osobák, tedy čas pod 33:30. Sen je čas pod 33 minut. Rozběhnout tempem 3:20 m/km a zkusit se držet prvních českých žen.
Prvních šest kiláků to letí, sedmý bývá můj kritický
Start a jdeme na to. První půlku závodu popíšu ve zkratce. První kilák zadrženě, pokud přepálím, závod je v háji. Běžím s Anežkou Drahotovou, ale než minu první kilometr v čase 3.13, nechávám ji za sebou. Druhý kilometr obsahuje krátký seběh, běží se výborně, 3.12 je čas který jsem nepředpokládal. Třetí kilometr za 3.17, běžím ho celý sám, snažím se dohnat dvojici před sebou, což mi trvá celý kilometr – 3.12. Až mě překvapuje ta lehkost běhu. Pátý kilometr, už ve dvojici, běžím za 3.17 a celou pětku v oficiálním čase 16.23 – osobáček jak lusk. Těsně za pátým kilometrem mě hodně potrápil jinak malý nenápadný kopeček, ale v takovém nasazení velmi velký a nápadný. Ten mi dokonale rozhodil tempo a šestý kilometr jsem protrpěl v tempu 3.32. Běžím opět sám.
Stroj nějak začíná kuckat a zadrhávat se. Vida Víťo, závod začíná. Sedmý kilometr je pro mne tradičně v desítce tragický – 3.29 i s malým seběhem. Ty dva kilometry mi v hlavě pořádně zavařily. Z lehkého běhu se stává těžkopádné sunutí vpřed. Nemohu se rozběhnout, začíná mi hlodat v hlavě, na jaký čas vlastně běžím. Počítám, pokud se povleču takto, tak stěží to bude pod 34 minut. Je nutné zabrat, a pořádně, nejsme na výletě, závodíme. Nestrávil jsem desítky hodin na tréninku, abych se tady flákal. Myslím na rodiče a kamarády, kteří sledují v přímém televizním přenosu jak se mi povede. Přece je nezklamu.
Přicházejí však světlejší okamžiky. Těsně za sedmým kilometrem mne předbíhá drobná, ale zatraceně rychlá žena. Podle hodinek běží tempo 3.20. Konečně mám, co chci, neběžím sám. Říkám si že této ženy se musím udržet i kdybych měl pojít. Visím na gumě, sleduji její nohy a snažím se držet zuby nehty. Osmý kilometr za 3.23 je dobré znamení zotavení z krize. Na devátém kilometru předbíháme dva soupeře, kteří se snaží stejně viset jako já. 3.20. Skvělé, osobák bude, pokud si lehce pohnu.
Poslední kilometr, teď to rozbal, jak to umíš. Vyrážím ze skupinky ve stejnou chvíli, kdy nás dohání a předhání Ruska Popková. Seknu se za ní a snažím se všemožně uviset. Tempo 3.10 na prvních 300 metrech desátého kilometru. Dochází mi. Tempo rapidně klesá, Ruska utíká a skupinka mě dohání a předhání.. Konečně poslední zatáčka a … vidím to, na co již netrpělivě minuty čekám - cíl. Pár odpočinkových kroků za skupinkou, a jdu do toho znovu - závodíš, jaký pak odpočinek! Tak jo, už necítím nohy a nevnímám okolí. Vyrážím. Dvě stě metrů do cíle, zapínám forsáž, přeženu se kolem dvoučlenné skupinky a na kyslíkový dluh finišuji v tempu 2.50 těsně za Ruskou.
Cílovou bránu ani nevnímám. Mrknu na čas. Skvělé, těsně, ale je to tam. Neúprosnou dřinou na posledních třech kilometrech jsem pro sebe závod zachránil. Neudržím se na nohou, lehnu si na vyhřátou zem a užívám si nádherné večerní atmosféry. Marek, redaktor rungo, fotí památné „do mrtva“ fotky. Tělo vyždímané jako vykroucený hadr, ale dokázal jsem to, 33 minut a 26 sekund realtime – 33.24 chip time. Osobák. Splněno. Krásný pocit ze závodu.
Návdavkem 32. místo celkově a čtvrtý z Čechů. Dal jsem do toho vše, a to je pro tento pocit nejdůležitější.
Celkové výsledky najdete na: www.runczech.cz
